Obsah článku – Nemovitosti v ČR:
Rekordní ceny i v reálném vyjádření
Nemovitosti v České republice dosáhly v roce 2025 historického maxima – a to nejen v nominálních částkách, ale i po očištění o inflaci. Podle nejnovějších dat České národní banky (ČNB) jsou byty a domy dnes dražší než kdykoliv dříve, a to jak v absolutních číslech, tak v poměru k příjmům obyvatel, HDP a disponibilním příjmům domácností.
Tento růst není jen výsledkem inflace. I když se ceny stavebních materiálů a energií zvýšily, nárůst cen nemovitostí výrazně překračuje míru inflace. Trh je přehřátý – a hlavní hnací silou není racionální ekonomická analýza, ale strach z promarněné příležitosti.
Mohlo by se Vám líbit: Keurig Dr Pepper
Poptávka roste, i když hypotéky jsou dvakrát dražší
Před pandemií covid-19 bylo možné získat hypotéku za úrokovou sazbu kolem 2 %. Dnes jsou úroky blíž 6 %, což znamená, že měsíční splátka je téměř dvojnásobná. Přesto poptávka po hypotékách zůstává na stejné úrovni jako v době nízkých úroků.
„Češi rezignovali na vyčkávání. Nejenže nečekají na zlevnění nemovitostí, oni dokonce už ani nečekají na zlevnění hypoték,“ říká Lukáš Kovanda, Ph.D. z Trinity Bank. „Bojí se, že další čekání na – možná – o něco levnější hypotéku je připraví o možnost nákupu nemovitosti za cenu, která se už za rok či dva bude jevit jako nedosažitelně výhodná.“
Tento pocit, známý jako FOMO (Fear of Missing Out), se šíří po celém trhu. Lidé se nechávají unášet davem, investují v záchvatu obavy, že pokud nekoupí teď, budou později litovat, až uvidí, jak ostatní „pohádkově bohatnou“ na zhodnocení svého majetku.
Nenechte si ujít: Ozios recenze
Nabídka stojí, ceny šplhají
Zatímco poptávka roste, nabídka nových bytů se prakticky nezvětšuje. Stavební byrokracie, nedostatek stavebních pozemků a komplikované územní plánování zpomalily výstavbu na minimum. Výsledkem je, že trh trpí chronickým nedostatkem bytového fondu – a to nejen v Praze, ale i ve středních a větších městech po celé republice.
Když lidé chtějí koupit byt, ale nové nemovitosti nevznikají, jediným východiskem je růst cen stávajících nemovitostí. A tak i byty, které před deseti lety stály 3–4 miliony korun, dnes bez problému dosahují 8–10 milionů – a v Praze často i více.
„Nabuzená poptávka naráží do zdi strnulé nabídky. Výsledkem nemůže být nic jiného než další šponování cen,“ doplňuje Kovanda.
Vlastní bydlení jako sociální povinnost
V české společnosti je vlastní bydlení dlouhodobě považováno za symbol úspěchu, stability a zodpovědnosti. Pro mnoho lidí je pronájem vnímán jako „plýtvaní penězi“. Tento sociální tlak, kombinovaný s FOMO, vytváří neodolatelný tlak k nákupu – i za cenu značného zadlužení.
Mnozí mladí lidé si berou hypotéky na 25–30 let s měsíční splátkou, která představuje více než polovinu jejich příjmu. To zvyšuje ekonomickou zranitelnost – a v případě ztráty práce, nemoci nebo dalšího růstu úroků může skončit v nepřiměřeném dluhu nebo ztrátě bytu.
Je to investice, nebo past?
Většina kupujících věří, že „nemovitost nikdy neztratí na hodnotě“. Ale historie ukazuje jiné – například v Japonsku po roce 1991 nebo na Irsku v roce 2008 došlo k propadu cen nemovitostí o 50 % a více. Ačkoli u nás k něčemu takovému zatím nedošlo, riziko přehřátí trhu je reálné. Pokud ceny rostou rychleji než příjmy, inflace a HDP, jedná se o bublinu – a ta jednou praskne. A když k tomu dojde, nejvíc utrpí ti, kdo koupili na vrcholu trhu s vysokým zadlužením.
Závěr: Na dluh budoucích generací?
Situace na českém realitním trhu je dnes na hraně. Ceny jsou na historickém maximu, hypotéky jsou drahé, a přesto lidé kupují – často pod tlakem strachu a společenského očekávání.
Jak říká Lukáš Kovanda: „Češi si na dluh budoucích generací kupují drahotu vlastnického bydlení.“ A to je scénář, který by měl každého zamyslet.
Protože když přijde krize, nebudou moci říct: „Nevěděli jsme.“ Věděli. Ale kupovali dál – protože se báli, že by mohli zůstat pozadu.
Čtěte zde: Wise
