Investování v posledních letech prošlo výraznou proměnou. Vysoká inflace, růst úrokových sazeb i kolísání finančních trhů přiměly řadu lidí přehodnotit, jak o svých penězích přemýšlejí. Zatímco dříve mnoho Čechů spoléhalo především na spořicí účty nebo termínované vklady, dnes stále častěji hledají způsoby, jak své úspory nejen uchovat, ale také dlouhodobě zhodnotit.
Právě proměně investorského chování, vztahu k riziku i tomu, jak dnes lidé přemýšlejí o budování majetku, se věnuje analytik společnosti Investika Václav Kinský. První zkušenosti získal ve francouzské investiční skupině Amundi, následně působil jako asset manažer v největším bankovním retailovém nemovitostním fondu v České republice ze skupiny Erste Bank, kde měl na starosti správu portfolia komerčních aktiv i externí komunikaci. Ve své současné roli propojuje zkušenosti z oblasti nemovitostí, kapitálových trhů a ekonomické analytiky a zároveň se dlouhodobě věnuje popularizaci investování v českých médiích.
V rozhovoru vysvětluje, proč Češi po zkušenosti s inflací začali přemýšlet o investování jinak než před několika lety, jak se liší přístup mladší a starší generace k riziku a proč mohou být finanční rady ze sociálních sítí někdy nebezpečné. Řeč přichází také na to, jak by mohlo vypadat portfolio začínajícího investora nebo zda je dnes ještě možné „zázračně“ zbohatnout na investicích.
Zdroj: archiv Václava Kinského
Vnímáte, že se investoři po zkušenosti s inflací a vyššími sazbami dívají na riziko jinak než před rokem 2021? Jak se to odráží v tom, o jaké produkty je dnes největší zájem?
My investorům nabízíme prakticky všechny hlavní třídy aktiv. Máme akciové investování, fyzické zlato a nově do nabídky přibylo také krypto.
Vnímám jeden výrazný trend – v době levných peněz vzniklo velké množství nových fondů. My máme svou vlajkovou loď, INVESTIKA realitní fond, který letos oslavil deset let a patří mezi pět nejstarších retailových fondů na trhu. Je největším nebankovním, spravujeme v něm cirka 27 miliard Korun. Chování investorů se ale mezitím změnilo.
Lidé si uvědomili, že na tradičních bankovních produktech, jako je spořicí účet nebo termínovaný vklad, požadovaný výnos nezískají. Tyto produkty je navíc často neochrání ani před vyšší inflací, či nepřinesou kýžený nadvýnos. Tento posun ale sledujeme s určitým zpožděním, což je logické. Kdo se pohybuje v investiční „bublině“ a sleduje trhy denně, dojde k těmto závěrům rychleji. Pro mnoho Čechů ale investování není koníček, spíš nutnost – a i to je v pořádku. Důležité je, že ho řeší, třeba přes finančního poradce nebo bankéře, kterému důvěřují.
Vidíme také, že investoři mají vyšší nároky na výnos. Inflace už není patnáctiprocentní, pohybuje se kolem 2 procent, což je i cíl tuzemské centrální, sazby také klesly. Přesto tlak na výnos zůstává. V případě našeho realitního fondu jsme ale konzervativní a silně diverzifikovaní. Cílem je ochrana majetku, překonání inflace a přinesení rozumného bonusu navíc. Transparentně říkáme, že při nízké volatilitě a relativně malém riziku cílíme na 4 až 6 % ročně. Minulý rok jsme se pohybovali kolem 5,5 %, takže jsme náš cíl naplnili.
Nenechte si ujít: Kryptoráje – Žebříček TOP 10 zemí, které dávají své peníze do krypta
O Češích se říká, že jsou v investování spíše konzervativní. Změnila inflace v roce 2022 jejich ochotu zkoušet jiné nástroje než spořicí účty?
Ano, ale změna je postupná. Z investiční „bubliny“ ji možná někdy vnímáme až příliš optimisticky. Reálně ale probíhá pomalu.
Češi jsou stále velmi spořivý a opatrný národ. V rámci Evropy jsme dlouhodobě patřili mezi rekordní střadatele, zejména ve srovnání s německy mluvícími zeměmi. Investování nebylo tak rozšířené. To se mění, pomáhají tomu i nové produkty typu Dlouhodobý investiční produkt (DIP). Češi jsou ochotnější investovat a o něco více riskovat.
Zároveň ale vidíme, že největší skupina investorů – tedy ti konzervativní – směřuje především do nemovitostních fondů. Mezi lety 2024 a 2025 do nich přiteklo dle průzkumů Asociace pro kapitálový trh meziročně o 38 % více prostředků. To ukazuje výrazný zájem. Tranzice směrem k investování probíhá, ale je plíživá. Nejde o lusknutí prstu, po kterém bychom se stali Amerikou. I tak to ale vnímám jako pozitivní trend a dá se mluvit o tom, že Češi začínají investice brát vážně.
Doženeme v tomhle někdy vůbec Američany?
Na to by bylo potřeba mít křišťálovou kouli. Myslím si ale, že pokud někdo, tak mladá generace.
Bariéry vstupu na trh jsou dnes nízké. Starší generace si s sebou stále nese negativní zkušenosti z 90. let, kdy řada lidí přišla o peníze a důvěra v investování se zlomila.
Mladší generace už zažila covid i výrazné tržní propady. Ví, co trh umí v dobrém i špatném. Investuje jiným tempem než generace starší. Nemá tak velké objemy, ale má návyky. Když se projdete univerzitními městy, málokdo dnes otevřeně řekne, že neinvestuje a spoléhá pouze na státní důchod. To už je spíš naivní představa. Pokud někdo dokáže přiblížit český přístup tomu americkému, bude to mladá generace.
Přečtěte si také: Recenze XTB
Není ale mladá generace někdy až příliš benevolentní k riziku?
Je pravda, že se velmi rychle adaptuje na volatilitu. Výkyvy portfolia jí často nevadí. Možná jsou někdy až příliš tolerantní k riziku a nemusí si plně uvědomovat jeho dopady.
Pokud by měl někdo sklouzávat k extrému – například k investičnímu nebo kryptogamblingu – bude to spíše mladší generace. Poslouchat finanční tipy na TikToku nebo Instagramu není ve velké většině případů dobrý nápad.
Vznikají tak dva póly ultrakonzervativní starší generace a velmi benevolentní mladší generace. Ideální je najít zlatý střed ve vnímání rizika. Je to otázka vzdělávání, jak finančních institucí, tak investorů samotných. A také ochoty říct si o radu.
Jak velké riziko pro mladé představují takzvaní finfluenceři?
Je to trend, který sleduji s velkým zájmem. Jako zástupce generace Z vnímám jeho dvě roviny.
Na jedné straně existují influenceři, kteří pomohli otevřít téma investování a finanční gramotnosti. Přivedli lidi k myšlence, že je dobré se o své finance starat, i když člověk nemá miliony.
Na druhé straně existují nereálné příběhy rychlého zbohatnutí. Přístup typu „sednu si hodinu denně k mobilu, proklikám grafy a vydělám pět tisíc denně“ je iluze. Trading je extrémně náročná disciplína, ve které uspěje malé procento lidí, často s profesionálním zázemím a hlubokými znalostmi.
Zaručený výnos u akcií neexistuje. Pokud někdo slibuje vysoké desítky procent ročně bez rizika, je to varovný signál. Důležité je být skeptický, ověřovat si informace a nebát se poradit se s odborníkem.
Představme si, že jsem začínající investor, který může investovat například 10 tisíc korun měsíčně. Jak by takové portfolio mělo vypadat?
Nejprve bych zdůraznil základní finanční hygienu. Investovat by člověk neměl peníze, které může brzy potřebovat. Doporučil bych mít rezervu ve výši čtyř až šesti měsíčních výdajů na spořicím účtu nebo v likvidní podobě. To není ostuda – naopak je to základ.
Teprve pokud je tato rezerva vyřešena, dává smysl investovat. Představme si mladého investora s horizontem dvaceti let, například s cílem pořídit si vlastní bydlení, a s vyšší tolerancí k riziku. Pokud mu nevadí, že se portfolio může meziročně pohnout třeba o sedm procent nahoru i dolů, může mít významnou část prostředků v akciích.
V rámci našich produktů by klidně mohl alokovat přibližně 40 % do akciového fondu navázaného například na index S&P 500. Přibližně 20 % by mohlo tvořit nemovitostní portfolio jako stabilizační složka. Ať už přímo či fondovou cestou. Další část, například 10 %, může směřovat do fondu zaměřeného na fyzické zlato jako určitého uchovatele hodnoty. I tady jsme ale byli svědky vysoké kolísavosti a tak
Zbytek lze rozdělit mezi další nástroje. Pokud má investor dlouhý horizont a chápe rizika, může do portfolia zařadit i kryptoměny, například bitcoin či ethereum, a to v rozumném poměru. Osobně bitcoin vnímám jako zajímavé aktivum při dlouhodobém horizontu a pravidelné investici.
Takové portfolio je relativně dobře diverzifikované. Pokud klesne krypto a poroste zlato, výkyvy se mohou částečně vyrovnat. Pokud by došlo k delší stagnaci akciového trhu, stabilizační složku mohou představovat nemovitosti. Klíčové je investovat peníze, které ten a ideálně ani následující den nepotřebuji, a myslet dlouhodobě. Krátkodobé výkyvy jsou šum na dlouhé cestě.
Pro koho jsou jednotlivé produkty Investiky vhodné?
Je to hodně individuální a závisí na investičním horizontu a vztahu k riziku.
Nabízíme například akciový fond navázaný na index S&P 500, který je aktivně řízený a má i měnově zajištěnou třídu. To je důležité například v situaci, kdy akcie v dolarech rostou, ale dolar oslabuje vůči koruně. Investor pak může přijít o část výnosu právě kvůli měnovému kurzu. To se stalo i v uplynulém roce, kdy investor mohl ztratí až majoritní část výnosu. Měnové zajištění tento efekt omezuje.
Obecně může mladší investor s vyšší tolerancí k riziku mít větší část portfolia v akciích a nemovitosti jako stabilizační složku. Starší a konzervativnější investor může mít naopak nemovitosti jako dominantní část portfolia. Nabízíme i fondy peněžního trhu navázané na sazby Evropské centrální banky a České národní banky, které mohou sloužit jako alternativa spořicího účtu, například pro firmy nebo pro krátkodobé uložení prostředků.
Naším cílem je být multifondovou platformou, kde si investor složí portfolio podle času a svého vztahu k riziku.
Dá se dnes ještě investováním „zázračně“ zbohatnout, jako se to povedlo například těm, co před lety investovali do bitcoinu?
Možné je všechno, ale je potřeba si uvědomit, že takové příběhy jsou zpětně snadno čitelné a o dost hůře duplikovatelné. Najít dnes podobnou příležitost znamená najít výrazně podhodnocené aktivum, alokovat do něj významný kapitál a věnovat tomu velké množství času a energie. A to vše při podstoupení vysokého rizika.
Pokud člověk takovou analýzu neudělá a pouze vsadí na náhodu, jde spíše o hazard. Někdo může mít štěstí, ale nelze to v mém hledí považovat za systematickou, dlouhodobou a konzistentní investiční strategii.
Takové příležitosti existují – často jde o malé, méně likvidní firmy nebo vzdálené trhy.
Proč dnes lidé investují nejčastěji? Je to strach z inflace, nebo snaha nenechat peníze ležet ladem?
Investika spravuje téměř 34 miliard korun pro více než sto tisíc klientů. Motivace jsou různé a investování je vždy subjektivní.
Část klientů investuje kvůli zajištění na důchod. I člověk ve čtyřiceti má stále dlouhý horizont a investováním může mnohé dohnat. Jiní budují majetek postupně – využívají sílu složeného úročení a pravidelné investice včetně reinvestice výnosů.
Společným jmenovatelem je snaha ochránit prostředky před inflací a dlouhodobým znehodnocováním. Naši klienti většinou hledají konzervativní, regulovaný a institucionální způsob, jak své finance efektivně spravovat.
Co byste řekl člověku, který stále spoří tradičním způsobem na spořicím účtu a nechce začít investovat? Co by ho mělo přesvědčit?
Nejsem typický „sales“ člověk a nechci nikoho tlačit do něčeho, co bych sám nedělal. Sám investuji dlouhodobě a spíše konzervativně. Pokud se snažím vybírat jednotlivé akcie s cílem dosahovat vyšších výnosů, je to spíše okrajové hobby, které mi na konci dne nemusí vyjít. Majoritu investuji do akcií, indexů, nemovitostního fondu a okrajově do kryptoměn. Jsem spokojený, když portfolio dlouhodobě překonává inflaci, přináší rozumné zhodnocení a já hlavně v noci klidně spím.
První věc, kterou bych doporučil, je podívat se na čísla. Pokud spořicí účet nabízí například 2 % ročně a inflace je 2,5 %, reálně člověk každý rok ztrácí. Inflace je pro mnoho lidí abstraktní pojem, ale znamená, že kupní síla peněz postupně klesá. Ty peníze sice na účtu vidím, ale jejich hodnota se snižuje.
Druhá věc je sebereflexe. Každý by si měl říct, jaký typ investora je. Vadí mi, když se portfolio dočasně propadne o 10 nebo 15 %? Nebo mám dlouhý horizont a výkyvy zvládnu? Podle toho je možné zvolit konzervativnější nebo dynamičtější strategii.
Třetí otázka zní, zda si chci investice spravovat sám, nebo mě to nezajímá a raději využiji odbornou konzultaci. Pokud mě to baví, mohu si vybrat například ETF a portfolio si skládat samostatně. Pokud mě to nebaví, není žádná ostuda obrátit se na kvalitního finančního poradce nebo banku a vybudovat si dlouhodobý vztah s někým, kdo mi pomůže.
Důležité je také myslet dopředu. V mladém věku se pět let zdá jako věčnost. Ale čas plyne rychle. Inflace za deset nebo patnáct let kumulativně ukrojí výraznou část hodnoty úspor. Tyto výpočty nejsou raketová věda a každý tak pochopí, kolik by si měl odkládat stranou pro různé účely. A tradiční spořicí produkty dlouhodobě inflaci většinou nepokryjí.
Základem je tedy finanční hygiena, rezerva na nečekané výdaje a až poté systematické investování podle vlastního profilu.
Čtěte dále: MadisonSix
Má smysl investovat i menší částky, například 500 Kč měsíčně?
Určitě ano. Je to dobrý začátek a především způsob, jak si vybudovat návyk. Zároveň je ale potřeba realistická očekávání. Při částce 500 Kč měsíčně se člověk nestane milionářem během několika let.
Pokud budeme počítat s dlouhodobým průměrným výnosem diverzifikovaného portfolia kolem 5 až 7 % ročně, jde hlavně o disciplínu a čas. Postupně, s růstem příjmů, má smysl investovanou částku navyšovat.
Je to podobné jako s během. Nezačnete hned patnácti kilometry. Začnete třemi, vybudujete si kondici a postupně přidáváte. Investování je dlouhodobý proces, který vyžaduje trpělivost a ochotu se učit.
Takže nabídky rychlého zbohatnutí za hodinu denně jsou spíše varovným signálem?
Pokud někdo nabízí zaručený výnos nebo extrémní zhodnocení bez rizika, je to varovný signál. U akcií žádný zaručený výnos neexistuje. Pokud někdo slibuje desítky procent ročně bez jasného vysvětlení rizika, je na místě velká opatrnost.
Realistické výnosy například u konzervativních nemovitostních fondů se pohybují v e vyšších jednotkách ročně. Pokud by někdo dlouhodobě sliboval 25 % ročně, bylo by potřeba velmi pečlivě zkoumat, co za tím stojí.
Obezřetnost je na místě i u podvodných reklam, které využívají známé osobnosti nebo falešná doporučení. Jakmile má člověk pochybnost, měl by se poradit, ověřit si informace a nenechat se tlačit do rychlého rozhodnutí.
