Coca-Cola jako král mezi dividendovou aristokracií – Tušíte, kolik litrů spotřebuje průměrný Čech ročně?

Coca-Cola je jedna z nejslavnějších značek na světě. Původně to měl být takový léčivý nápoj. Prodával se v lékárně jako sirup a obsahoval kokain. Dneska je Coca-Cola největší nápojovou firmou na planetě. Má v portfoliu přes 500 značek: od nealka přes džusy, balenou vodu, energetické nápoje až po čaje. Desítky z těch značek dělají roční tržby přes miliardu dolarů, což jen ukazuje, jak šíleně silnou distribuční síť a značkový kapitál tahle firma má. V dnešním článku se tomuhle gigantovi podíváme na zoubek trochu blíž.

Obsah článku:

Coca-Cola jako značka – Jak funguje její obchodní model?

Její ekonomický model je postavený na tom, že výroba koncentrátu a distribuce jsou oddělené od samotného stáčení. Firma vlastně prodává sirup a pronajímá značku nezávislým stáčírnám. Díky tomu má vysoké marže a nemusí do toho dávat tolik vlastního kapitálu. To je jeden z hlavních důvodů, proč je finančně tak stabilní a proč jí teče do kasy hodně peněz i v dobách, kdy je ekonomika nejistá. A protože je všude a značka je pevná, může si dovolit zvedat ceny, aniž by to zásadně ovlivnilo poptávku. Ekonomicky se tomu říká pricing power a právě to odlišuje firmy s výjimečným postavením od těch, co prodávají komodity a pořád jen bojují s konkurencí a cenovými výkyvy.

Co se peněz týče, tržby jí rostou stabilně o pár procent ročně a ziskovost má vysokou. Je to taková klasická defenzivní akcie, typický spotřebák, který tolik nekolísá podle ekonomického cyklu. Lidi si totiž kupují pití pořád, i když je recese.

Coca-Cola a dividendy – Proč patří mezi dividendovou aristokracii?

Jedna z věcí, co je na Coca-Cole fakt výjimečná, je její dividendová politika. Patří mezi nejstabilnější a nejdéle trvající na světě. Nepřetržitě zvyšuje dividendu už přes šedesát let, což ji řadí mezi takzvané Dividendovou aristokracii. To je exkluzivní klub firem, které dokázaly navyšovat výplaty akcionářům i přes krize, inflaci nebo změny v ekonomice.

Když se podíváte, jak rostla dividenda, uvidíte, jak silný ten model je. V devadesátkách to byly desetiny dolaru na akcii ročně, dnes je to přes dva dolary. Během pár desetiletí se to zdesetinásobilo a ten růst nebyl ani lineární – postupně se zrychloval, protože rostly zisky, skupovaly se akcie a kapitál se řídil efektivně. Celá ta dividendová strategie stojí na tom, že firmě tečou pravidelně peníze, které převyšují to, co potřebuje na investice. Zbytek pak může vracet akcionářům. Tím se zásadně liší od technologických firem, které většinu zisků musí cpát zpátky do růstu. A přesně z tohohle důvodu je Coca-Cola tak atraktivní pro investory, co chtějí dlouhodobý pasivní příjem.

Mohlo by se Vám líbit: Coca-Cola a záchrana prodeje Costa Coffee

Akcie Coca-Coly stoupají nekonečně od svého založení

Akcie Coca-Coly se na burze obchodují pod tickerem KO a patří mezi klasické blue-chips. To znamená, že jsou poměrně stabilní, nemají takové výkyvy a přinášejí pravidelný výnos. Dlouhodobě se dá vydělat jak na růstu ceny, tak na dividendách.  Takže celý výnos je vyšší, než byste čekali, kdybyste koukali jen na graf ceny.

Za poslední desetiletí to nebyla žádná akcie, co by raketově rostla, ale její síla je v tom, že je konzistentní. Přežije a daří se jí v různých ekonomických podmínkách. Je to přesný příklad investice, která není o spekulaci, ale o tom držet dlouho a kumulovat výnosy.

Coca-Cola a Warren Buffett – Víte, proč přesedlal z Pepsi na konkurenci?

Jedním z nejznámějších investorů, které potkáte ve spojitosti s Coca-Colou, je Warren Buffett. Tenhle podnikatel přes svou firmu Berkshire Hathaway nakoupil akcie Coca-Coly na konci osmdesátých a začátkem devadesátých let. Celkem do toho tehdy nasypal asi 1,3 miliardy dolarů. A jak se později ukázalo, šlo o jednu z nejúspěšnějších investic v historii vůbec.

Zajímavé je, že Buffett nebyl vždycky fanouškem téhle značky. Prý dřív pil Pepsi, ale pak najednou přešel na třešňovou Coca-Colu a v tom samém období do ní vrazil přes miliardu dolarů. Jeho okolí to prý docela šokovalo. A dodnes je Cole věrný. V roce 2023 prohlásil, že vypije pět plechovek Coca-Coly denně, a že by se radši vzdal jednoho roku života, než aby s tím přestal.

Warren Buffett a jeho investice – Kudy jde, tam vydělává

Hodnota jeho investice se postupně mnohonásobně zvýšila a dneska se pohybuje v desítkách miliard dolarů . Ale víte, co je na tom ještě zajímavější než samotný růst ceny? Že mu z toho tečou každý rok obrovský peníze jenom z dividend. Jen pro představu:  v roce 1994 činil roční dividendový příjem Berkshire z Coca-Coly asi 75 milionů dolarů. V roce 2022 to už bylo 704 milionů a letos se to vyšplhá na zhruba 816 milionů dolarů. To znamená, že každý rok dostane zpátky přes 60 procent toho, co původně investoval. Když si to přepočítáte na hodiny, vychází to na něco kolem  24 milionů korun. A to jen z jedné jediné firmy.

A co je na tom všem nejlepší? Buffett za celou tu dobu neprodal ani jednu akcii. Začal nakupovat v roce 1988, pak přikoupil ještě v roce 1994 a od té doby jen sedí a inkasuje šeky. Sám o tom v jednom dopise akcionářům napsal: „Naším oblíbeným držebním obdobím je navždy.“ 

Pokračujte dále: ApmeFX recenze

Buffettovo portfolio drží hodně značek, ale Coca-Cola patří mezi nejcennější

Coca-Cola je mimochodem jedna z největších pozic v portfoliu Berkshire Hathaway. Vedle Applu a American Express patří k tomu, co Buffett drží nejvíc. A přestože v posledních letech neroste tak zběsile jako některé technologické firmy, jeho síla je v tom, že je konzistentní. Jak sám Buffett říká, jde o firmu s obrovským „ekonomickým příkopem“. To je jeho oblíbený výraz pro konkurenční výhodu, kterou konkurence jen tak nepřekoná . V případě Coca-Coly je tím příkopem její značka, distribuční síť a hlavně to, že lidi prostě maj tu chuť rádi.

A co je na tom všem nejvíc „buffettovské“? Že to není žádná raketová věda. Sám říká, že nepotřebujete být matematický génius, abyste poznali dobrý byznys. Stačí se dívat kolem sebe. A on se díval na Coca-Colu už jako kluk, když za 25 centů kupoval šest lahví a pak je prodával se ziskem. O pár desetiletí později do ní nasypal miliardu. Někdy je ta nejjednodušší pozorování to nejlepší.

Jak se Coca-Cole dařilo v komunistickém Československu?

Coca-Cola se do českého prostoru poprvé dostala už za socialismu. Tehdy to ovšem nebyl žádný běžný produkt, co byste si koupili v obchodě. Spíš se dala sehnat jen přes diplomaty, v turistických zařízeních nebo ve speciálních obchodech. Zajímavé je, že první oficiální stáčení u nás povolili už v roce 1968. Na východní blok to byla docela výjimka, protože Coca-Cola v té době představovala symbol západního kapitalismu, což byl ideologicky dost ošemetný špás. V sedmdesátých a osmdesátých letech to pak nebylo o moc lepší. Coca-Cola byla pořád spíš taková vzácnost, něco jako prémiové zboží. Prodávala se hlavně v Tuzexu nebo v místech, kam chodili zahraniční návštěvníci. Běžní lidé měli doma většinou Kofolu, která byla takovou československou alternativou. Takže ve skutečnosti se Coca-Cola v té době moc nepila, spíš o ní lidé věděli, že existuje.

Devadesátá léta znamenala pro Coca-Colu masivní expanzi v Česku

Zlom nastal až po revoluci. Když se v roce 1989 otevřel trh, najednou mohla fungovat jako normální značka. A začalo se dít. Na začátku devadesátých let spustili masivní expanzi: budovali stáčírny, rozváželi zboží do každé vesnice a k tomu samozřejmě jela reklama, na kterou se jen hrnuly peníze. Během pár let tak Coca-Cola ovládla český trh. Tohle období se dá považovat za její skutečný vstup k nám, v tom slova smyslu, jak to známe dnes.

Jak Coca-Cola porazila na českém trhu Kofolu?

V devadesátých letech do té expanze nalili obrovské peníze. Postavili distribuční síť, která pokryla celou republiku. A fungovalo to. Díky tomu, že lidi po revoluci toužili po všem západním, k tomu silná reklama a úplně nový produkt na trhu, se Coca-Cola stala jedním z nejrychleji rostoucích nápojů. Zajímavé je, že i přes tu vlnu nadšení si domácí Kofola dokázala udržet své věrné příznivce. Měla to být socialistická alternativa k té „imperialistické“ americké konkurenci. A Kofola má zajímavou historii: třeba kofein do ní zpočátku získávali z komínů jediné pražské pražírny kávy, kde se zachycoval v sazích. 

Konkurence to rozhodně nebyla slabá. Po revoluci se totiž Kofole chvíli zdálo, že to s ní asi zabalí. Na trh se hrnuly západní značky, lidé chtěli všechno nové a cizí, a původní výrobce Galena se navíc začal věnovat hlavně lékům . Kofola málem upadla v zapomnění. Ale nakonec ji v roce 2002 zachránila řecká rodina Samarasových, která koupila licenci za víc než 200 milionů korun a postavila ji znovu na nohy . Od té doby se jí daří a dneska pod ni spadá nejen Kofola, ale třeba i minerálky Rajec nebo Ondrášovka, a dokonce i pár pivovarů.

Čtěte dále: : crypto4me – První bezpečná cesta ke kryptu s licencí MiCA

Šimon Hauser Šéfredaktor

Šimon je novinář a šéfredaktor zaměřující se na ekonomiku, investování, forex a kryptoměny, ale také na lifestyle a společenská témata. Ve své práci se věnuje především analytickým článkům, ve kterých srozumitelně a čtivě vysvětluje složitější témata běžným čtenářům.

Zobrazit více

Finance Investování Osobní finance Finanční žurnalistika Finanční trhy Kryptoměny Blockchain