Zlato dnes mnozí vnímají jako symbol investiční jistoty. Láme historické rekordy, plní titulky médií a znovu se o něm mluví jako o bezpečném přístavu v době geopolitického napětí a ekonomické nejistoty. Právě tahle shoda ale může být problém. Čím častěji je zlato označováno za „sázku na jistotu“, tím menší prostor zůstává pro opravdu zajímavé zhodnocení.
Do ostrého kontrastu se tak dostává nikl – nenápadný, ale strategicky klíčový kov, bez něhož se neobejde elektromobilita, bateriová úložiště ani širší zelená transformace. Zatímco zlato profituje především ze strachu a nejistoty, nikl je sázkou na strukturální změny a dlouhodobý technologický vývoj. Nabízí se proto otázka, zda se investiční příběh nadcházejících let nezačne psát spíše v šedých odstínech průmyslového kovu než ve zlatém lesku osvědčené klasiky.
Obsah článku:
Zlato na vrcholu euforie: když je „bezpečný přístav“ příliš drahý
Zlato se dnes veze na vlně bezprecedentní euforie. Koncem ledna jeho cena překročila hranici 5 200 dolarů za unci a zapsala nové historické maximum. Od začátku roku posílilo o více než 18 procent, přičemž loni přidalo ohromujících 64 procent. Investiční domy tomu přizpůsobují i své výhledy: Deutsche Bank hovoří o 6 000 dolarech za unci v roce 2026, v alternativních scénářích dokonce o 6 900. Podobně optimistické jsou i banky Société Générale, Morgan Stanley i Goldman Sachs.
Trh tak živí sám sebe – každé nové maximum je zároveň argumentem pro další růst. Jenže právě tahle spirála začíná znít varovně. Zlato už není podhodnoceným útočištěm v časech nejistoty, ale aktivem, jehož cena v sobě nese téměř všechna očekávání budoucnosti. V bodě, kdy „bezpečný přístav“ připomíná spíš přehřátý trh, se z něj vytrácí základní investiční výhoda – prostor pro překvapení. A právě tehdy se otevírá prostor pro otázku, zda není rozumnější hledat příběh jinde – u komodit, které ještě nejsou obětí vlastního úspěchu.
Mohlo by se Vám líbit: Investovat jako Ondřej Kania
Nikl ve stínu přebytků: podhodnocený kov, který trh přehlíží
Zatímco zlato láme rekordy, nikl se pohybuje na opačném pólu trhu – v zóně nezájmu. Jeho cena se po většinu loňského roku držela kolem 15 tisíc dolarů za tunu, tedy na úrovních, které už balancují na hraně ekonomické návratnosti těžby. Trh je zaplaven přebytky, zásoby na Londýnské burze kovů narostly během jediného roku o desítky tisíc tun a hlavní světový producent, Indonésie, v posledních letech dramaticky navýšil objem těžby. Ještě v roce 2019 produkovala necelý milion tun ročně, dnes už jde o více než dva miliony.
Právě v tom ale spočívá jeho investiční paradox. Nízké ceny nejsou výrazem zbytečnosti, ale dočasné nerovnováhy. Nikl zůstává základním stavebním kamenem průmyslu – od nerezové oceli přes infrastrukturu až po bateriová řešení. Problém není v tom, že by svět nikl nepotřeboval, ale že ho v tuto chvíli produkuje víc, než dokáže okamžitě spotřebovat. Ceny se tak propadly do pásma, které už ohrožuje rentabilitu části producentů, zejména mimo Asii. I proto se v Indonésii stále hlasitěji mluví o omezení těžby, změnách licenční politiky a snaze dostat trh zpět pod kontrolu.
Vláda začíná brzdit další expanzi, omezuje nové investice do hutí a chystá snížení těžebních kvót pro příští roky. Signál na trzích je tedy jasný – éra nekontrolovaného růstu nabídky se blíží ke konci.
Proč se budoucí růst může psát v niklu
Historie komodit přitom ukazuje, že právě takové momenty bývají zlomové. Přebytek tlačí cenu dolů, nízká cena následně vynucuje škrty v produkci – a jakmile se nabídka začne utahovat, trh se může otočit překvapivě rychle. Zatímco u zlata dnes investoři kupují aktivum, jehož příběh je už z velké části odehraný a započítaný v ceně, u niklu vstupují do fáze, kdy je budoucnost stále otevřená. Nejde o kov, který by lákal jistotou, ale o surovinu, jejíž skutečná role se teprve naplno projeví.
Klíčové přitom je, že strukturální poptávka po tomto kovu nezmizela. Ano, trh s nerezovou ocelí brzdí zpomalující Čína a realitní sektor, výrobci baterií navíc experimentují s alternativními chemickými složeními. Ale dlouhodobý směr zůstává stejný. Energetická transformace, elektromobilita, ukládání energie do sítí – to všechno jsou oblasti, kde má nikl nezastupitelné místo. Právě nikl umožňuje vyrábět lehčí, levnější a výkonnější baterie s delším dojezdem, a tím posouvat elektromobilitu z luxusního segmentu k masovému trhu.
Čína je v tomto ohledu výmluvným příkladem. Navzdory zpomalující ekonomice zde výroba elektromobilů dál láme rekordy, tempo jejich rozšíření se blíží padesáti procentům všech nových aut a poptávka po bateriových technologiích zůstává silná. Krátkodobé výkyvy v cenách a politice nemění fakt, že svět se bez niklu v příštích dekádách neobejde.
Okamžik obratu
Právě zde se nejzřetelněji ukazuje rozdíl mezi zlatem a niklem. Zlato dnes funguje především jako nástroj uchování hodnoty v období nejistoty a odráží spíše obavy z přítomnosti než vizi budoucnosti. Nikl naopak patří mezi klíčové suroviny nastupujícího energetického a průmyslového přerodu.
Současné nízké ceny přitom nemusí signalizovat slabost trhu, ale spíše časné stadium investičního cyklu. Nelze proto vyloučit, že další významný komoditní příběh se nebude psát ve zlatě, ale v kovu, který zatím stojí mimo hlavní pozornost investorů.
