Obsah
Průměrná výše starobní penze letos přesáhne hranici 20 tisíc korun, a bude tak činit přibližně polovinu průměrné mzdy. Jde o nejvyšší poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou hrubou mzdou od počátku 90. let minulého století a vůbec nejvyšší v historii samostatné České republiky. Jak se ale důchody liší napříč populací seniorů? Jak vysoký je minimální důchod, co jej ovlivňuje a jak se v roce 2023 změní? Kolik penzistů jej pobírá a jaké mají možnosti zvýšit svůj příjem? A jaká je vůbec budoucnost českého důchodového systému?
Co je minimální důchod?
Minimální důchod představuje zákonem určenou hranici, která stanovuje nejnižší možnou výši starobní penze. Neznamená to ale, že jde o jakýsi zaručený důchod. Zaručený důchod je koncept, který v českém penzijním systému neexistuje, ale vedou se o něm odborné i politické diskuse. Minimální důchod je zkrátka spodní hranice, pod kterou skutečně vyplácený důchod nemůže klesnout.
Jelikož výše starobního důchodu závisí více či méně na předchozím výdělku, fakt, že někdo pobírá penzi poblíž či na samé hranici minimálního důchodu, je právě důsledkem nízkých odvodů do penzijního systému během aktivního života. Ze statistik České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že starobní důchod nižší než 5000 korun (tedy poblíž hranice minimálního důchodu) pobíralo v roce 2021 necelých 14 tisíc osob.
Čtěte také: Recenze Wondernterest Trading Ltd. – první zelené investice
Jak se minimální důchod vypočítává a kdo na něj má nárok?
Minimální důchod rovněž neznamená částku, na kterou má nárok každý, kdo dosáhl důchodového věku. Dosažení věku pro přiznání důchodu je pouze jednou, nikoli jedinou podmínku pro získání nároku na penzi. Tou druhou je dosažení potřebné doby důchodového pojištění, ať už příspěvkové, nebo náhradní.
Příspěvkovou dobou důchodového pojištění se myslí počet let, po která do důchodového systému skutečně odvádíte příspěvky. Náhradní doba důchodového pojištění je pak přesně na svých webových stránkách definuje Česká správa sociálního zabezpečení: „Náhradní doba pojištění je období, ve kterém se neodvádí žádné pojistné, přesto se tyto doby za určitých podmínek započítávají do potřebných let pojištění pro důchod.”
Do této doby se započítává například doba studia na střední či vysoké škole, ale jen v období před rokem 2010, osob, které osobně pečovaly o dítě ve věku do čtyř let, osob vedených v evidenci Úřadu práce jako uchazečů o práci a podobně. Legislativa takto stanovuje více než dvě desítky podmínek, kdy se vám období, kdy jste důchodové pojištění neodváděli, započítává do doby pojištění. Potřebná doba důchodového pojištění v minulosti postupně stoupala, a to až do roku 2018. Tehdy dosáhla 35 let.
Jestliže tedy máte nárok na důchod a požádáte o jeho přiznání a vyčíslení, neměla by jeho výše být nižší než zmiňovaný minimální důchod. Jeho výše se skládá ze dvou částí, ostatně jako každý důchod. První částí je procentní výměra, která byla pro rok 2023 u minimálního důchodu stanovena na 770 korun měsíčně. Druhou část tvoří výměra základní, která odpovídá deseti procentům průměrné hrubé mzdy. Pro rok 2023 činí 4040 korun, a je pro všechny důchody (tedy i pro minimální) stejná. Minimální úroveň starobního důchodu pro letošní rok tedy činí 4810 korun měsíčně.
Minimální důchod – co ovlivní jeho výši v roce 2023
Výše minimálního důchodu 4810 korun měsíčně platí od 1. ledna 2023. Je ovšem třeba si uvědomit, že důchody v posledním téměř roce a půl prošly několikerou valorizací, tedy navýšením. Obecně můžeme říci, že důchody (nejen starobní, ale i invalidní, sirotčí, vdovské a vdovecké) jsou valorizovány podle poměrně složitého vzorce. Princip je však jednoduchý: Důchody se valorizují plně o přírůstek spotřebitelských cen za daný rok a k němu se připočte polovina procentního růstu reálných mezd v ekonomice. Zjednodušeně řečeno, pokud ceny v daném roce rostly například o tři procenta a reálné mzdy o čtyři procenta, pak důchody jsou valorizovány o pět procent (3 procenta představuje růst cen a 2 procenta představují polovinu růstu reálných mezd).
Mimoto může docházet také k mimořádné valorizaci důchodů mimo standardní lednový termín. A to v případě, že od poslední valorizace došlo k nárůstu cenové hladiny nejméně o pět procent. K takové situaci došlo v loňském roce hned dvakrát. Od 1 ledna 2023 byly důchody valorizovány řádně, avšak vzhledem k tomu, že v lednu zároveň došlo k meziměsíčnímu nárůstu cen o šest procent, byly splněny podmínky pro další mimořádnou valorizaci, k níž by mělo dojít od června letošního roku.
Náš tip: Vybudujte si pasivní příjem. Poradíme, jak na to
Minimální důchod a dvě varianty mimořádné valorizace v roce 2023
Této mimořádné valorizaci samozřejmě podléhá i minimální důchod. Jenže mimořádná valorizace by si vyžádala dodatečné výdaje ze státního rozpočtu kolem 34 miliard korun. Vláda se proto rozhodla narychlo změnit parametry této valorizace, a ušetřit tak asi 19 miliard korun.
Pokud vládní návrh úspěšně projde legislativním procesem (a nezruší jej Ústavní soud, na který se hodlá obrátit parlamentní opozice), minimální důchod vzroste ze současných 4810 na 5228 korun. Důchody mají vzrůst všem o 400 korun a ještě k tomu se procentní výměra zvýší o 2,3 procenta.
Ve hře je ale také varianta, že mimořádná valorizace proběhne podle stávajícího mechanismu. Parlamentní opozice se totiž nechala slyšet, že vládní návrh napadne u Ústavního soudu s tím, že půjde o retroaktivní opatření. Pokud by opozice uspěla, znamenalo by to, že minimální důchod vzroste méně. Valorizovala by se totiž jen procentní výměra, a to o šest procent, a nedošlo by k plošnému jednorázovému navýšení o 400 korun. Minimální důchod by tedy činil jen 4856 korun. Oproti stávající úrovni by tak vzrostl jen o 46 korun.
Jak zajistit další příjmy k minimálnímu důchodu
Jak už bylo řečeno, s minimálním důchodem, či obnosem v jeho těsné blízkosti, musí měsíc co měsíc vyjít necelých 14 tisíc občanů České republiky. Zákonitě se tak vkrádá otázka, jak se s tak malými penězi dá vůbec žít. A co dělat v případě, že minimální důchod pobírám?
Nejlepší je prevence. Tedy odvádět během aktivního života takové částky do důchodového systému (na důchodové pojištění), aby budoucí nárok na důchod odpovídal nějaké úrovni důstojné penze. V tomto ohledu mezi velmi ohroženou skupinu patří až 60 procent osob samostatně výdělečně činných, které do systému během své celoživotní dráhy odvádějí jen zákonem stanovená minima, která ale zakládají budoucí nízký důchod.
Pokud už se však přesto někdo dostane do situace, že pobírá jen minimální důchod, nutně musí hledat jiné příjmy. Jako první se nabízí zažádání si o dávky státní sociální podpory, typicky příspěvek na bydlení. Ten by měl seniorům pomoci financovat náklady na bydlení, které zejména kvůli drahým energiím v posledním roce až roce a půl výrazně narostly.
Další možností je pokračovat v pracovní činnosti. A to alespoň na částečný úvazek, pokud to zdraví, fyzické síly a příležitosti dovolí. Je však jasné, že jde spíše o dočasnou možnost. Další příjmy je možné zajistit například z pronájmu nemovitostí. Zde ovšem velmi záleží na podmínkách každého seniora. Ne každý je vlastníkem více než jednoho bytu, kdy ten, v němž právě nežije, by mohl pronajímat.
Pokud se však daří i v penzi zajistit si dodatečný příjem, je dobré myslet na dobu, kdy už ani v penzi nebudeme schopni pracovat. A část z dodatečného příjmu spořit, například prostřednictvím penzijního připojištění. Zde stále existuje možnost získávat daňovou úlevu, nebo dokonce státní příspěvek. Čím více se podaří naspořit, s tím větším dodatečným příjmem bude možné počítat v době, kdy už nebudeme schopni, byť na částečný úvazek pracovat. Samozřejmě je možné úspory zhodnocovat i aktivním investováním do dalších forem finančních aktiv – investiční fondy, dluhopisy, akcie, kryptoměny a podobně. Zde je však nutné si uvědomit, že jde o rizikovější způsoby, jak si dodatečné příjmy zajistit.
Nepřehlédněte: Recenze Bitmarkets.com – Nový hráč mezi brokery
Budoucnost důchodového systému
Český důchodový systém je postaven především na průběžném financování penzí. To znamená, že pracovně aktivní část populace (lidé v produktivním věku) odvádějí ze svých výdělků peníze státu, který z nich platí penze stávajícím důchodcům. Problémem je demografické stárnutí, kdy se v čase bude zvyšovat podíl seniorů v populaci, a tak na každého penzistu bude připadat stále menší počet lidí v produktivním věku.
To tedy znamená, že finanční zdroje pro průběžnou část důchodového systému, se budou tenčit. Pokud nedojde k žádným úpravám v parametrech průběžného systému, existují jen dvě možnosti: 1) deficit důchodového systému se bude přibližně do roku 2060 neustále prohlubovat, 2) bude se snižovat náhradový poměr starobních penzí vůči průměrným mzdám. Podle odhadu Národní rozpočtové rady by se situace mohla začít zlepšovat až po roce 2060, kdy by česká populace mohla začít „mládnout”.
Pro udržitelnost důchodového systému je tedy nutné podniknout několik kroků. Zvyšovat věkovou hranici pro odchod do penze a svázat ji s očekávaným věkem dožití, posílit příjmovou stránku důchodového systému (například úpravou sazeb důchodového pojištění), a zároveň motivovat lidi v produktivním věku ke spoření na penzi (penzijní připojištění), a posílit tak význam takzvaného III. pilíře důchodového systému. Jedině tak je možné zajistit důstojné penze i pro generaci současných třicátníků a mladších.
One comment
Comments are closed.