Pandemie koronaviru vytvořila bezprecedentní tlak na veřejné rozpočty zemí po celém světě, Českou republiku nevyjímaje. Ačkoliv je pochopitelná snaha udržet ekonomiku v běhu maximem možných expanzivních fiskálních opatření, v oblasti veřejných financí se rozpočty neobejdou bez zásahů do daňového systému. „Spotřební daně nabízejí pro taková opatření dobrý potenciál,“ indikuje analýza vysoké školy CEVRO INSTITUT.
Ekonomové z katedry ekonomie zpracovali studii, navazující na obdobnou analýzu zaměřenou na rozpočet hlavního města Prahy publikovanou již dříve, která mapuje potenciál daňových úprav v oblasti spotřebního zdanění. Tento potenciál u základních komodit (pohonné hmoty, tabák, alkohol, pivo, víno) činí od 9,4 do 20,4 miliardy Kč aditivních příjmů ročně v závislosti na uvažovaných scénářích a intenzitě úpravy sazeb. „Studie je výčtem potenciálních doporučení, které připadají v úvahu,“ říká Dominik Stroukal, spoluautor studie. „Uvědomujeme si ale, že ne všechna opatření jsou momentálně realizovatelná, ať již z důvodu politických – je rok před volbami, nebo z důvodu přijímaných hospodářskopolitických opatření v důsledku pandemie koronaviru,“ dodává Stroukal.
V oblasti pohonných hmot se jako zajímavé úsporné opatření jeví zrušení výjimky na tzv. zelenou naftu, které představuje potenciál 2,7 miliardy Kč. Dalším opatřením může být například zvýšení sazby z motorové nafty na úroveň benzinu, doprovázené implementací konceptu tzv. profesionální nafty. „Velký výnosový potenciál těchto opatření je však doprovázen rizikem změny spotřebního chování a zmíněnou kontradikcí s uvažovanými opatřeními na podporu ekonomiky,“ vysvětluje Jan Šincl z katedry ekonomie CEVRO.
Jako efektivní se jeví zaměřit se na tzv. neřesti. Zatímco u oblasti lihu a piva je prostor pro další daňové úpravy poměrně malý, snad s výjimkou zrušení výjimky snížené spotřební daně pro minipivovary, která ale přináší relativně zanedbatelný výnos, v oblasti zdanění tabáku a vína je fiskální potenciál zajímavější.
V úvahu připadá zejména zrušení nulové sazby spotřební daně na tichá vína, které by následovalo kontinuální zdaňování ostatních alkoholických nápojů a do rozpočtu mohlo přinést až dvě miliardy Kč. „Nulové zdanění tichých vín je dlouhodobě předmětem kritiky ekonomů i adiktologů, ovšem vždy narazí na tvrdý odpor silné zájmové skupiny. To si samozřejmě uvědomujeme,“ říkají autoři.
Ještě více, a to přes pět miliard Kč v příštím roce, by mohlo přinést zvýšení sazby spotřební daně na zahřívaný tabák a řezaný tabák. Ačkoliv indicie ukazují na menší zdravotní škodlivost prvně zmíněné skupiny tabákových produktů, nezvratitelné empirické důkazy opravňující čtyřikrát nižší zdanění proti klasickým cigaretám zatím předloženy nebyly. Důvody pro daňové zvýhodnění řezaného tabáku jsou pak zcela irelevantní. Specifickou otázkou je také zdanění elektronických cigaret. „U těch je situace komplikovanější, ne všechny náplně totiž obsahují nikotin. Ale určitě to je minimálně námětem pro další analýzu,“ doplňuje debatu Šincl.
Spotřební daně v České republice přináší ročně do rozpočtu přes 160 miliard Kč. Největší podíl činí minerální oleje (90,8 miliardy Kč v r. 2019) a právě tabákové výrobky (55,9 miliardy Kč). Změny tržního chování a inovace, například snižování spotřeby automobilů a alternativní paliva, nebo právě růst oblíbenosti zahřívaného tabáku a elektronických cigaret, vytváří na stávající výnosy spotřebních daní velký tlak. „Debatě o změnách nastavení spotřebních daní se nevyhne žádná země. Výsledné změny by měly být komplexní a vysílat podnikatelskému prostředí jasný signál o plánu na několik let. Od jiných forem zdanění jsou nepřímé daně zajímavé tím, že jsou odvozeny až od spotřeby (nikoliv například od vlastnictví již zdaněného majetku), a dají se s nimi navíc zmenšovat negativní externality plynoucí třeba právě ze spotřeby tzv. neřestí,“ ukončují autoři studie.
Text analýzy je k dispozici na webových stránkách vysoké školy CEVRO INSTITUT.