Bývalá francouzská ministryně financí a dlouholetá šéfka Mezinárodního měnového fondu v pátek oficiálně v čele Evropské centrální banky vystřídala Maria Draghiho.
Christine Lagardeová nastupuje do funkce prezidentky ECB v době, kdy se z ekonomického hlediska v eurozóně žádné drama neodehrává. Na rozdíl od svého předchůdce Maria Draghiho nemusí řešit dopady světové finanční a ekonomické krize, která svět zasáhla před deseti lety. Pravdou je, že krizi bezprostředně nečelil ani Draghi, který se do čela ECB dostal před osmi lety (kdy už Evropu krize drtila dva roky). Nicméně do dějin se zapsal jako někdo, kdo v boji proti příliš nízké inflaci neváhal tasit nekonvenční měnověpolitické nástroje: kvantitativní uvolňování a záporné úrokové sazby.
Ačkoli se před pár měsíci ještě zdálo, že se Evropská centrální banka vrátí do měnověpolitického normálu, nedávno poslala úrokové sazby ještě hlouběji pod nulu a nyní se dokonce vrací (téměř po roce) ke kvantitativnímu uvolňování. Nutí ji k tomu vývoj inflace, která se v eurozóně momentálně nachází pod jedním procentem, avšak cílová hodnota je na dvou procentech ročně.
Lagardeová nebude zrovna v lehké pozici. Mezi ekonomy totiž panuje přesvědčení, že za nezvykle nízkou inflací eurozóny stojí mimo jiné až příliš restriktivní fiskální politika Spolkové republiky Německo, největší evropské ekonomiky. Jen pro představu, Německo vykazuje přebytkový státní rozpočet od roku 2014 a neustále se zvyšuje. Loni německý stát hospodařil s přebytkem ve výši 1,7 procenta HDP, za první letošní pololetí dokonce 2,7 procenta. V absolutní hodnotě jde o pololetní (!) přebytek v objemu necelých 45,3 miliardy eur (asi 1,2 bilionu korun), jak uvedla agentura Reuters.
Přesvědčit Německo
Jestliže měnová politika ECB jde zcela proti fiskální politice nejsilnější ekonomiky eurozóny, pak z toho nikdy nic dobrého vzejít nemůže. Lagardeová má, přestože není ekonomkou, jednu nesmírnou výhodu, a tou jsou její zkušenosti. Jako někdejší ministryně financí a ředitelka Mezinárodního měnového fondu prokázala, že má vynikající vyjednávací schopnosti. A ona sama již stačila naznačit, že je bude chtít využít k přesvědčení právě Německa, aby od své politiky utahování fiskálních šroubů alespoň trochu upustilo.
V samotné monetární politice lze u Christine Lagardeové očekávat zachování Draghim nastoupeného trendu. Evropská centrální banka stejně příliš velký manévrovací prostor nemá. Navzdory tomu, že hospodářství eurozóny poněkud oslabuje. Měnová politika Evropské centrální banky se tak spíše bude nést v duchu debat o dalším snížení úrokových sazeb nebo zvětšení objemu peněz, za které banka každý měsíc pořídí vládní, municipální nebo korporátní dluhopisy. Zkrátka a dobře, ve skleněném mrakodrapu na břehu řeky Mohanu bude v příštích letech spolu s Christine Lagardeovou vládnout také nuda. V jistém slova smyslu je to ale dobrá zpráva. Pro Evropu, pro svět a v neposlední řadě také pro Českou republiku.
-red-
2 comments
Comments are closed.