Globální ekonomika dnes čelí geopolitickým otřesům. Proměňují se také dodavatelské řetězce a roste konkurence mezi státy. O to důležitější je role institucí, které dokážou investory nejen přilákat, ale také je v zemi dlouhodobě udržet. Právě takovou funkci plní agentura CzechInvest, jejíž generální ředitel Jan Michal stojí v čele strategie, která má Česko profilovat jako moderní a technologicky orientovanou ekonomiku.
Loňský rok, kdy se podařilo zprostředkovat 25 investičních projektů v hodnotě 26,4 miliardy korun, přitom ukázal, že i v nejistém prostředí zůstává země pro investory atraktivní. Co dnes při jejich rozhodování hraje klíčovou roli, proč se stále více mluví o kvalitě investic místo jejich objemu a jaké sektory mohou Česko posunout mezi technologicky vyspělé ekonomiky, rozebírá Jan Michal v následujícím rozhovoru.
Nenechte si ujít: Investice do nemovitostí – jak začít a jak se vyhnout častým chybám
V loňském roce se podařilo zprostředkovat 25 investičních projektů v celkové hodnotě 26,4 miliardy korun, a to navzdory globální nejistotě. Co podle vás dnes rozhoduje o tom, že si investoři vybírají pro své investice právě Česko?
Loňský rok byl opravdu velmi obtížný z hlediska celé řady globálních nejistot – jak geopolitických, tak i z hlediska jejich bezprostředních dopadů na očekávání investorů, obchodní vztahy nebo tarifní války. Zároveň vidíme, že konkurence v boji o zahraniční investice sílí. V posledních letech, zejména v letech 2023 a 2024, došlo k poklesu globálních přímých zahraničních investic. Loňský rok už přinesl určité oživení, ale Evropa stále zaostává například za Spojenými státy kolem 20 procentních bodů.
Každý investiční projekt je unikátní a každý investor má své specifické potřeby. V době globálních nejistot se investoři snaží být blíže svým zákazníkům. A právě tady má Česká republika výhodu díky své poloze a infrastrukturnímu napojení, zejména na západoevropské trhy, včetně Německa, ale i na regiony střední, východní a jihovýchodní Evropy.
Dále máme silnou průmyslovou tradici a kvalitní pracovní sílu. Investoři se stále více rozhodují podle toho, kde ji najdou. Důležité je také napojení na inovační ekosystém – tedy univerzity, vědecká a výzkumná pracoviště. To jsou hlavní faktory.
Roli hrají i investiční pobídky. Některé státy v regionu, například Maďarsko či Polsko, jsou v této oblasti agresivnější než Česká republika. Dobrou zprávou je, že data o globálních investicích, částečně i o Evropě, naznačují určité zlepšení. Organizace pro mezinárodní obchod a rozvoj (UNCTAD) odhaduje, že výsledky za loňský rok by na globální úrovni měly být lepší. Nicméně Evropa výrazně zaostává za Severní Amerikou.
Máme nějaké konkrétní řešení, jak bychom mohli dohnat právě Severní Ameriku?
Klíčem je kvalitní podnikatelské prostředí. Evropa má konkurenční nevýhodu v určité fragmentaci. Máme sice Evropskou unii, ale na vnitřním trhu stále existuje řada bariér. Nemáme jednotný kapitálový trh, což je problém.
Například návrh Evropské komise na vytvoření takzvaného „28. režimu“, tedy možnosti registrovat firmy pod právní formou EU INC, je krok správným směrem, ale není všelékem. Zatím jde ale spíše o dílčí kroky.
Čím dál častěji zaznívá argument, že důležitější než samotný objem investic je jejich kvalita. Co to v praxi znamená?
Nejvyspělejší ekonomiky světa – například Spojené státy nebo v Evropě skandinávské země, Nizozemsko, Německo či Belgie – se zaměřují na velmi pokročilé technologické investice. V tomto směru jsou lídry a inspirací i pro nás a CzechInvest jde stejným směrem.
Česká ekonomika zatím nedosahuje takové úrovně, zejména v oblasti inovací. Pro nás z toho vyplývá nutnost investovat do vzdělávání a zvýšit investice do výzkumu a vývoje.
Zahraniční investice stále hrají klíčovou roli – dvě třetiny soukromých investic do vědy a výzkumu v české ekonomice přicházejí od firem s převážně zahraničním vlastníkem. Tyto firmy zároveň generují většinu exportu a významně přispívají k růstu produktivity práce. Domácí firmy jsou v dodavatelských řetězcích často tlačeny k vyšší konkurenceschopnosti, zejména z hlediska kvality.
A podle čeho dnes poznáme, že je projekt pro českou ekonomiku skutečně přínosný?
Ty nejvyspělejší ekonomiky dnes usilují o investice do nejpokročilejších technologií. Na globální úrovni vidíme například růst v oblasti polovodičového průmyslu, na který se soustředí i Česká republika, včetně navazujících sektorů elektrotechniky.
Dále jde o energetiku, zejména oblast takzvaných cleantech a ecotech technologií, tedy udržitelných řešení pro výrobu energie. Významná je také oblast bateriových technologií, která souvisí s dekarbonizací, například v automotive i energetice.
Zajímavým segmentem je také medtech – tedy zdravotnické technologie, farmacie, klinický výzkum a biotechnologie. Dále pak letecký, vesmírný a obranný průmysl. To jsou sektory, kde dnes vyspělé země aktivně soutežío nové investice.
Zmínil jste polovodičové firmy – Česko se v poslední době snaží profilovat jako součást evropského polovodičového řetězce, mimo jiné i díky spolupráci s Tchaj-wanem. Jak reálné je podle vás přitahovat právě tyto technologicky nejvyspělejší investice?
Česká republika má rozhodně na čem stavět. Polovodičový sektor má u nás zhruba sedmdesátiletou tradici. Máme zde finální výrobu čipů, což je technologie, kterou v rámci Evropy ovládá jen několik málo států. Zároveň máme rozvinutý dodavatelský řetězec – od testování čipů přes technologie pro výstavbu výrobních provozů, včetně tzv. cleanroomů, až po vývoj a výrobu pokročilých materiálů, včetně chemického průmyslu.
Tento sektor má vysokou přidanou hodnotu a je strategicky důležitý z hlediska ekonomické bezpečnosti. Čipy dnes najdeme prakticky ve všem – od telefonů přes automobily a letadla až po energetiku.
Evropa potřebuje silný vlastní čipový průmysl a Česká republika má potenciál se do něj výrazně zapojit. Máme také silné zázemí v oblasti chip designu, které je soustředěné zejména v Brně. Významnou roli hraje i Rožnov pod Radhoštěm, kde působí firma Onsemi, navazující na tradici Tesly.
Velkou příležitostí je také napojení na ekosystém v Drážďanech, kde investují společnosti jako GlobalFoundries, Infineon nebo Bosch. Aktuálně se tam realizuje i investice tchajwanské firmy TSMC, která je globálním lídrem v oblasti nejpokročilejších čipů. To otevírá prostor například pro český chemický a materiálový průmysl, zejména v Ústeckém kraji.
Naším cílem je přilákat primární dodavatele těchto velkých hráčů, aby se usadili v Česku nebo zde zakládali společné podniky s domácími firmami.
Polovodičový průmysl je silně provázaný s Tchaj-wanem, ale vztahy s ním nejsou jen ekonomické, ale i politicky citlivé. Aktuálně se řeší například cesta předsedy Senátu Miloše Vystrčila, kterou část vlády kritizuje kvůli možným dopadům na vztahy s Čínou. Do jaké míry podle vás podobné kroky reálně ovlivňují investiční prostředí a rozhodování firem?
Tyto politické otázky bych nerad komentoval, naší rolí je podpora byznysu. CzechInvest spolupracuje jak s čínskými, tak s tchajwanskými firmami.
Evidujeme poptávky ze strany čínských i tchajwanských investorů a naším cílem je rozvíjet vzájemně výhodnou spolupráci.
Mandátem CzechInvestu je podporovat rozvoj firem – jak zahraničních, tak domácích – včetně malých a středních podniků a startupů. Zároveň se snažíme tyto firmy propojovat, bez ohledu na jejich geografický původ a v souladu s našimi prioritami a mezinárodními závazky.
S polovodičovým průmyslem souvisí i posun k technologicky náročnějším projektům a vyšší míře automatizace. Máte pocit, že se Česko reálně posouvá od role „montovny“, za kterou je často kritizováno, k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou?
Je to velké téma a jsem rád, že ho otevíráte. Česká republika za posledních zhruba dvacet let udělala výrazný posun směrem k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou.
Dnes už tu máme řadu technologicky pokročilých provozů. Stačí se podívat například na automatizované výrobní haly firmy Bosch v Jihlavě, kde pracují robotizované linky s minimálním počtem zaměstnanců. Podobně fungují distribuční centra, například to od firmy LEGO. V oblasti automobilového průmyslu mohu uvést japonskou firmu AISIN, která začala vyrábět elektromotory pro nejnovější řadu BMW, Výroba čipů v rožnovské onsemi je také vysoce automatizovaná.
Někdy se v politické debatě stále zdůrazňuje počet nově vytvořených pracovních míst, ale realita je jiná. Moderní investice často nepřinášejí velké množství nových pracovních míst, což může vyvolávat určité zklamání.
Česká republika má jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropské unii a zároveň čelí demografickému vývoji, kdy pracovní síla ubývá. Automatizace a digitalizace jsou proto přirozenou cestou, jak tento nedostatek kompenzovat.
Naším cílem není dovážet pracovní sílu ze zahraničí jen kvůli vyššímu objemu výroby, ale naopak vytvářet vyšší přidanou hodnotu prostřednictvím technologicky pokročilých provozů. V tomto směru se Česko za poslední dvě dekády výrazně posunulo.
Nenechte si ujít: Rozhovor s Karlem Janečkem
Největší investicí loňského roku byla expanze Toyoty v Kolíně za 17 miliard korun. Automobilový sektor zároveň tvoří téměř tři čtvrtiny všech investic. Není to z dlouhodobého hlediska příliš velká závislost na jednom odvětví?
Je potřeba říct, že čísla, která uvádíme, se týkají oznámených investic, tedy projektů, které firmy teprve plánují realizovat. To znamená, že i tato investice Toyoty se bude rozvíjet v následujících letech, i když její expanze v Kolíně už začala.
Pro Českou republiku je to každopádně velmi dobrá zpráva. Znamená to, že výroba automobilů značky Toyota pro evropský trh zůstane soustředěna právě u nás, v kolínském závodě. Tím si v podstatě zajišťujeme přítomnost této výroby minimálně na další dekádu.
Vedle toho vidíme i další pozitivní signály, například investici německé společnosti Daimler v Chebu, kde by se měla soustředit výroba nákladních vozidel různých pohonů. To ukazuje, že Česko zůstává pro velké průmyslové investory atraktivní.
Zároveň ale platí, že chceme ekonomiku diverzifikovat. To neznamená snižovat podíl automotive, ale naopak posilovat i další sektory. Automobilový průmysl se v Česku podílí zhruba deseti procenty na HDP, přičemž existují země, například Slovensko či Rumunsko, které jsou na tomto odvětví ještě závislejší.
Z dat uvedených v reportu vyplývá, že se investice koncentrují především do regionů, jako jsou Středočeský či Moravskoslezský kraj. Daří se je podle vás dostatečně směřovat i do dalších částí republiky?
Ta čísla z jednotlivých let jsou vždy ovlivněna konkrétními velkými investicemi v daném regionu, takže jeden rok nemusí nutně odrážet dlouhodobý trend. Obecně ale platí, že vedle Středočeského kraje vynikají i Ústecký a Moravskoslezský kraj. To jsou regiony, které procházejí transformací od těžkého průmyslu směrem k moderní výrobě.
Ostatní kraje – například Jihomoravský, Královéhradecký nebo Pardubický – mají investice spíše rozptýlené. Zajímavý je i Karlovarský kraj, který byl historicky orientovaný hlavně na lázeňství a služby, ale v posledních letech se i tam situace mění. Vzniká zde inovační centrum, přicházejí noví investoři a připravují se podnikatelské zóny, například v Chebu či Aši.
Pozitivní je, že i tyto regiony se postupně dostávají do hledáčku investorů a roste i zájem místních samospráv o podporu hospodářského rozvoje.
Jak do toho zapadá role univerzit a vzdělávání? Dokážou školy reagovat na potřeby firem?
Odpověď není úplně jednoznačná. Univerzity, jako je ČVUT, Vysoká škola báňská, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně nebo Vysoké učení technické v Brně, odvádějí velmi dobrou práci a snaží se reagovat na potřeby firem. Jsou v kontaktu s našimi klienty a máme na ně pozitivní zpětnou vazbu.
Zároveň ale platí, že s rostoucími nároky technologických firem bude potřeba ještě více. Firmy, které do Česka přicházejí, zde často plánují dlouhodobé působení, takže klíčová je právě dlouhodobá spolupráce s univerzitami.
Na Moravě působí další americké technologické společnosti jako Honeywell nebo Thermo Fisher, vedle nich i řada asijských firem, například Pegatron z Tchaj-wanu. Tyto investice podporují transformaci regionů.
Co nás ale trápí, je nedostatečný zájem mladých lidí o technické obory – a to jak na úrovni vysokých škol, tak i středních odborných škol. Přitom právě to bude do budoucna klíčové.
Nové projekty by měly vytvořit zhruba 1300 pracovních míst, což je relativně málo vzhledem k objemu investic. Do jaké míry je to důsledek automatizace? Znamená to, že budoucnost investic nebude o počtu pracovních míst, ale spíš o jejich kvalifikaci a přidané hodnotě?
Ano, v podstatě už dnes to tak je. Když se bavíme s partnerskými agenturami ze západní Evropy nebo z technologicky nejvyspělejších zemí, vidíme, že důraz se přesouvá.
Stále je důležitý počet projektů a objem investic, ale čím dál víc rozhoduje jejich kvalita. Tedy to, do jakých oborů investice směřují a jakou přidanou hodnotu přinášejí.
Klíčové je, aby šlo o technologicky pokročilé sektory, ideálně navázané na finální produkci. To je směr, kterým by se měla ubírat i Česká republika. Počet nově vytvořených pracovních míst už není tím hlavním kritériem.
Pokud se podíváme dopředu, co bude podle vás klíčové pro to, aby si Česko udrželo nebo posílilo svou pozici atraktivní investiční destinace?
Česká republika má stále co nabídnout, ale pokud si chceme udržet konkurenceschopnost, musíme se soustředit na několik klíčových oblastí.
Zásadní je kvalifikovaná pracovní síla, kvalitní infrastruktura a rychlost rozhodovacích procesů. Důležitá je také stabilita a předvídatelnost regulatorního prostředí.
Když se bavíme například s partnery z Nizozemska, vidíme, že oni nejdou cestou agresivních investičních pobídek, ale staví na silném inovačním ekosystému. To je směr, kterým bychom se měli inspirovat.
Česká republika je zatím podle evropských srovnání tzv. „mírným inovátorem“, zatímco země jako Finsko a Nizozemsko patří mezi špičku i ve světovém měřítku. Přesto máme v řadě sektorů co nabídnout.
Když bychom byli konkrétní, které sektory mají v Česku největší potenciál?
Už jsme je částečně zmínili. Patří mezi ně polovodičový průmysl, elektrotechnika, umělá inteligence, energetika, letectví, vesmírné technologie, obranný průmysl a také zdravotnické technologie a biotechnologie. Určitě potřebujeme i tradiční průmysl. Klíčem ale zůstává investice do výzkumu, vývoje a vzdělávání. Investiční pobídky jsou jen doplňkovým nástrojem. Dlouhodobě musíme budovat kvalitní inovační prostředí.
Nepřehlédněte: Žádná seriózní finanční instituce nedokáže garantovat zisk,“ říká analytička Wonderinterest Olívia Lacenová. Jak rozpoznat podvodného brokera?
Foto: archiv Jana Michala
