Český franchising za poslední dvě dekády dospěl. Z modelu, který bylo ještě na přelomu tisíciletí potřeba podnikatelům složitě vysvětlovat, se stal etablovaný způsob podnikání a na trhu vedle zahraničních značek vyrostla také řada domácích konceptů. Podle Jana Gondy, prezidenta České asociace franchisingu a master-franchisanta sítě NATURHOUSE pro Česko a Slovensko, se ale s jeho růstem mění i nároky na samotné franšízory a zájemce o podnikání pod zavedenou značkou. Stále důležitější jsou reálná ekonomická data, transparentnost a kvalita podpory, kterou centrála svým partnerům nabízí.
Franchisingu se věnujete už více než čtvrt století. Když srovnáte český trh na přelomu tisíciletí a dnes, v čem se podle Vás proměnil nejvýrazněji?
Když se podívám zpět na období přelomu tisíciletí, český franchising byl tehdy v podstatě stále ve fázi poznávání a vysvětlování. Mnoho podnikatelů ani širší veřejnost přesně nevěděli, co franchising znamená, jak funguje a jaký je rozdíl mezi skutečnou franchisovou spoluprací a běžným obchodním zastoupením, licencí nebo distribuční smlouvou. Bylo potřeba hodně edukace – vysvětlovat, že franchising není jen pronájem značky, ale komplexní systém podnikání postavený na ověřeném know-how, jednotných standardech, dlouhodobé spolupráci a vzájemné odpovědnosti obou stran.
Dnes je situace výrazně jiná. Franchising je v Česku etablovaný způsob podnikání. Existuje zde řada kvalitních domácích i zahraničních konceptů, podnikatelé už mnohem lépe rozumějí základním principům a také zákazníci jsou zvyklí na standardizovanou kvalitu služeb a produktů napříč pobočkami. Výrazně se zvýšila profesionalita celého trhu – od právní dokumentace přes manuály, školení, marketingovou podporu až po systémy kontroly kvality.
Největší proměnu tedy vidím v posunu od určité „pionýrské fáze“ k mnohem zralejšímu a profesionálnějšímu prostředí. Na začátku šlo často o nadšení, první pokusy a import zahraničních značek. Dnes už se bavíme o propracovaných systémech, měřitelných výsledcích, expanzi českých konceptů do zahraničí a o tom, že franchising je vnímán jako legitimní a často velmi efektivní cesta k podnikání.
Další výraznou změnou je také informovanost zájemců. Dříve se lidé často ptali, co franchising vůbec je. Dnes už přicházejí s konkrétními otázkami: jaká je návratnost investice, jaká je výše vstupního a průběžného poplatku, jak funguje marketingová podpora, jak je řešena exkluzivita území, jaké jsou výsledky stávajících poboček. To je podle mě velmi pozitivní posun.
Nepřehlédněte: Rozhovor s Lukášem Míkou
Jak byste český franchisový trh charakterizoval právě teď? Je stále ve fázi růstu, nebo už se dostáváme do období, kdy bude důležitější kvalita jednotlivých konceptů než jejich počet?
Český franchisový trh je podle mého názoru stále růstový, ale zároveň se dostává do mnohem selektivnější fáze. Už nejde pouze o to, kolik nových značek se na trhu objeví, ale především o to, jak kvalitní, stabilní a dlouhodobě udržitelné tyto koncepty jsou. Počet franchisových systémů je samozřejmě důležitý ukazatel, ale sám o sobě ještě nic nevypovídá o kvalitě trhu.
V současnosti vidíme, že zájem o franchising zůstává silný. Řada lidí hledá cestu k podnikání, ale nechce začínat zcela od nuly. Zároveň však roste opatrnost. Potenciální franšízanti si více ověřují ekonomiku konceptu, chtějí vidět reálná čísla, ptají se na podporu centrály a také porovnávají více nabídek mezi sebou. To tlačí franšízory k větší transparentnosti a profesionalitě.
Myslím, že vstupujeme do období, kdy bude kvalita rozhodovat mnohem více než kvantita. Úspěšné budou ty koncepty, které mají skutečně ověřený obchodní model, dobře zpracované provozní manuály, silnou značku, efektivní marketing a férový vztah s franšízanty. Naopak systémy, které stojí jen na atraktivní prezentaci, ale nemají dostatečně otestovanou ekonomiku ani podporu partnerů, budou mít stále těžší pozici.
Český trh tedy podle mě není saturovaný, ale dozrává. A právě v této fázi je role České asociace franchisingu velmi důležitá, protože pomáhá kultivovat prostředí, nastavovat etické standardy a odlišovat seriózní koncepty od těch, které franchising používají spíše jako marketingové označení.
Ve kterých oborech dnes vidíte pro franchising největší prostor? Je český trh stále tažen především gastronomií, retailem a službami, nebo se objevují úplně nové segmenty?
Gastronomie, retail a služby jsou stále velmi silnými pilíři franchisingu a pravděpodobně jimi ještě dlouho zůstanou. Jsou to oblasti, kde se franchisový model osvědčil po celém světě. Zákazník očekává opakovatelnou kvalitu, známou značku, jednotný servis a předvídatelný zážitek. To je přesně prostředí, ve kterém franchising funguje velmi dobře.
Zároveň ale vidíme posun i do dalších segmentů. Velký prostor vnímám v oblasti péče o zdraví, prevence, fitness a wellness. Stárnutí populace, rostoucí zájem o zdravý životní styl a prevence vytvářejí příležitosti pro koncepty, které umějí nabídnout standardizovanou službu s vysokou přidanou hodnotou.
Další oblastí je vzdělávání, volnočasové aktivity pro děti, jazykové školy, doučování, sportovní a kreativní programy. Rodiče jsou ochotni investovat do rozvoje dětí a kvalitní franchisový koncept zde může velmi dobře fungovat. Podobně zajímavá je oblast služeb pro domácnosti, seniorní péče, realitních služeb, finančního poradenství nebo specializovaných B2B služeb.
Novým trendem je také propojování franchisingu s technologiemi. Objevují se koncepty založené na digitálních službách, automatizaci, e-commerce, sdílené ekonomice nebo specializovaných servisních modelech. Ne vždy jde o klasickou kamennou pobočku. Franchising dnes může fungovat i v hybridní podobě – část služby je fyzická, část digitální, centrála dodává technologickou platformu, marketing, data a metodiku.
Velký potenciál mají také menší formáty s nižší vstupní investicí. Ne každý chce otevírat velkou provozovnu s milionovou investicí. Stále více lidí hledá koncepty, které lze rozjet regionálně, mobilně, z menší jednotky nebo jako doplňkový podnikatelský projekt.
Nepřehlédněte: Jak začít investovat? TOP 10 investičních strategií, které by měl znát každý investor
Proměnil se v posledních letech také samotný zájemce o franšízu? Kdo dnes nejčastěji přichází s tím, že chce podnikat pod zavedenou značkou?
Ano, zájemce o franšízu se proměnil poměrně výrazně. Dříve často přicházeli lidé, kteří hledali především „návod na podnikání“ a chtěli se opřít o známou značku. Dnes je profil zájemců mnohem pestřejší. Často jde o manažery ze středního nebo vyššího managementu, kteří mají zkušenosti z korporátního prostředí, ale chtějí větší nezávislost a vlastní podnikání. Mají kapitál, manažerské schopnosti a hledají model, který jim sníží riziko začátku.
Další skupinou jsou podnikatelé, kteří už mají zkušenost s vlastním byznysem a chtějí diverzifikovat. Nechtějí vše vymýšlet od nuly, ale hledají ověřený systém, který mohou provozovat ve svém regionu. Tito zájemci bývají velmi pragmatičtí a zajímají je především čísla, návratnost investice, provozní náročnost a dlouhodobá udržitelnost.
Přicházejí také lidé, kteří chtějí změnit profesní dráhu. Mohou to být zaměstnanci po mnoha letech v jedné firmě, lidé po odchodu z korporátu, rodinné týmy nebo páry, které chtějí společně podnikat. Zároveň vidíme větší zastoupení žen podnikatelek, což je velmi pozitivní trend, zejména v oblasti služeb, vzdělávání, zdravého životního stylu a péče.
Dnešní zájemce je obecně informovanější, ale zároveň často opatrnější. Více porovnává, ptá se, hledá reference, chce mluvit se stávajícími franšízanty a zajímá se o reálné provozní zkušenosti. To je pro trh dobře, protože kvalitní franšízor by měl být připraven tyto informace transparentně poskytnout.
Co je podle Vás hlavní důvod, proč si člověk zvolí franšízu místo toho, aby vybudoval vlastní podnik od nuly? A v čem naopak bývají očekávání začínajících franšízantů příliš optimistická?
Hlavním důvodem je snížení podnikatelského rizika. Franšíza nabízí ověřený obchodní model, známou nebo budovanou značku, provozní manuály, školení, marketingovou podporu, dodavatelský systém a zkušenosti centrály. Člověk nezačíná s prázdným papírem, ale vstupuje do systému, který už někdo vyzkoušel, upravil a provozně nastavil.
To ovšem neznamená, že franšíza je podnikání bez rizika. To je jedno z nejčastějších mylných očekávání. Někteří začínající franšízanti si myslí, že když si koupí licenci známé značky, úspěch přijde automaticky. Tak to ale nefunguje. Franšízant je podnikatel. Musí řídit lidi, hlídat náklady, věnovat se zákazníkům, dodržovat standardy, pracovat s lokálním marketingem a být osobně angažovaný.
Příliš optimistická bývají také očekávání ohledně návratnosti investice. Někteří zájemci se soustředí jen na nejlepší možný scénář, ale nepočítají s pomalejším rozjezdem, sezonností, náklady na personál, nájmy, energie nebo rezervou na první měsíce provozu. Dobrý franšízor by měl zájemci ukázat nejen optimistický model, ale i realistickou a konzervativní variantu.
Franšíza je tedy výborný způsob podnikání pro člověka, který chce podnikat, ale zároveň je ochoten respektovat pravidla systému. Není to vhodné pro někoho, kdo chce všechno dělat výhradně podle sebe a vnímal by standardy centrály jako omezení.
Když před sebou má zájemce několik různých franšízových nabídek, podle čeho by měl poznat skutečně kvalitní koncept? Jaké údaje by si měl od franšízora vyžádat ještě před podpisem smlouvy?
Kvalitní koncept poznáte především podle transparentnosti a podpory. První otázka by měla znít: má franšízor vlastní pilotní provoz nebo dostatek reálných zkušeností s provozováním daného modelu? Pokud někdo nabízí franšízu, ale sám koncept dostatečně neotestoval, je to problém.
Zájemce by si měl vyžádat jasný finanční model. Nejen výši vstupní investice, ale také strukturu nákladů, očekávané tržby, marže, bod zvratu, návratnost investice, provozní kapitál potřebný na první měsíce a výši průběžných poplatků. Měl by chtít vidět realistické scénáře – optimistický, střední i konzervativní.
Důležitá je také smluvní dokumentace. Franšízant by měl vědět, na jak dlouho se smlouva uzavírá, jaké má podmínky ukončení, zda má územní exkluzivitu, jak jsou chráněna práva ke značce, jaké jsou povinnosti obou stran, jak funguje kontrola kvality a jaké sankce mohou nastat při porušení pravidel.
Velmi doporučuji mluvit se stávajícími franšízanty. Nejen s těmi, které franšízor sám vybere jako vzorové partnery, ale pokud možno s více provozovateli. Zájemce by se měl ptát, jak reálně funguje podpora centrály, zda čísla odpovídají původním očekáváním, jak rychle se řeší problémy a co by dnes udělali jinak.
Kvalitní koncept má také zpracované manuály, školení, marketingový plán, systém dodávek, jasnou identitu značky a mechanismy průběžného rozvoje. Franšíza není jednorázový prodej licence. Je to dlouhodobý vztah.
Existují naopak varovné signály, při kterých byste potenciálnímu franšízantovi doporučil od nabídky rovnou odejít?
Ano, a některé jsou poměrně zřetelné. Prvním varovným signálem je neochota poskytovat konkrétní informace. Pokud franšízor mluví pouze obecně, slibuje vysoké výdělky, ale nechce ukázat finanční model, strukturu nákladů nebo reálné výsledky provozů, je třeba být velmi opatrný.
Druhým signálem jsou garantované zisky. V podnikání nelze seriózně garantovat výnos bez ohledu na lokalitu, schopnosti provozovatele a tržní podmínky. Pokud někdo tvrdí, že franšízant určitě vydělá konkrétní částku, měl by si zájemce ověřit, zda jde o realistický odhad nebo pouze obchodní slib.
Problémem je také absence pilotního provozu. Franšízor by měl mít koncept vyzkoušený v praxi. Pokud nabízí franšízu jen na základě nápadu, bez ověřeného modelu, je riziko vysoké.
Varováním může být i tlak na rychlý podpis smlouvy nebo zaplacení vstupního poplatku. Seriózní franšízor ví, že kvalitní partner se nerozhoduje pod nátlakem. Naopak umožní zájemci projít si dokumenty, poradit se s právníkem, ekonomem a získat reference.
Dalším rizikem je nevyvážená smlouva, která ukládá franšízantovi mnoho povinností, ale neříká téměř nic o povinnostech franšízora. Franšízing musí být partnerský vztah. Pokud je smlouva jednostranná, může to do budoucna přinést vážné konflikty.
Česká asociace franchisingu staví také na Evropském kodexu etiky franchisingu. Co dnes členství konceptu v asociaci prakticky říká člověku, který uvažuje o koupi franšízy?
Členství v České asociaci franchisingu samo o sobě samozřejmě nenahrazuje vlastní prověrku konkrétního konceptu, ale je to důležitý signál. Říká, že daný subjekt se hlásí k principům korektního, transparentního a etického franchisingu. Evropský kodex etiky franchisingu stanovuje základní pravidla, která by měla chránit jak franšízora, tak franšízanta.
Pro zájemce je členství v asociaci indikací, že koncept nechce fungovat mimo oborové standardy. Asociace podporuje vzdělávání, sdílení zkušeností, kultivaci trhu a férové vztahy mezi partnery. Členové se zavazují respektovat principy, které jsou v Evropě považovány za základ seriózního franchisingu.
Z praktického hlediska to znamená, že zájemce může očekávat vyšší míru profesionality, transparentnosti a ochoty komunikovat. Neznamená to automatickou garanci podnikatelského úspěchu, ale zvyšuje to důvěryhodnost konceptu a snižuje riziko, že jde o nahodilý nebo nekvalitně připravený projekt.
Nenechte si ujít: Rozhovor s Karlem Janečkem
Setkáváte se na trhu i s firmami, které se jako franšíza pouze prezentují, ale skutečným principům franchisingu příliš neodpovídají? Jak může běžný zájemce podobný případ rozpoznat?
Ano, s tím se na trhu setkáváme. Slovo franšíza je atraktivní a někdy ho používají i firmy, jejichž model ve skutečnosti franchisingem není. Může jít o obchodní zastoupení, distribuční model, licenci na značku nebo prostý prodej know-how bez reálné dlouhodobé podpory.
Skutečný franchising má několik základních znaků. Musí existovat ověřený obchodní model, značka, předané know-how, provozní standardy, školení, průběžná podpora a kontrola kvality. Pokud některý z těchto prvků chybí, je třeba se ptát, zda jde opravdu o franšízu.
Běžný zájemce by měl být opatrný zejména tehdy, pokud mu je nabízena pouze možnost používat logo a nakupovat zboží, ale chybí metodika provozu, marketingová podpora, školení, manuály a jasný systém spolupráce. Franšíza není jen „kupte si naše produkty a prodávejte je pod naší značkou“. Je to komplexní podnikatelský systém.
Dobrým testem je otázka: Co přesně dostanu za vstupní a průběžné poplatky? Pokud odpověď není konkrétní, je to problém. Franšízor by měl umět jasně popsat, jakou hodnotu partnerovi přináší.
Jednou z největších překážek při vstupu do franšízy bývá financování. Jak obtížné je dnes v Česku získat peníze na rozjezd a jak vysoký podíl investice by podle Vás měl mít budoucí franšízant ideálně z vlastních zdrojů?
Financování je stále jedním z klíčových témat. Získat peníze na rozjezd podnikání není nemožné, ale banky i investoři dnes postupují opatrněji a chtějí vidět kvalitně připravený podnikatelský plán. U franšízy může být výhodou, že jde o ověřený model, ale ani to automaticky neznamená, že financování bude schváleno.
Podle mého názoru by měl mít budoucí franšízant ideálně alespoň 30 až 40 procent celkové investice z vlastních zdrojů. U některých konceptů může být požadavek vyšší. Důležité je nepočítat pouze se vstupním poplatkem a vybavením provozovny, ale také s provozním kapitálem na první měsíce. Mnoho začínajících podnikatelů podcení právě tuto rezervu.
Franšízant by měl mít finanční polštář pro situaci, kdy se provoz rozjíždí pomaleji, než očekával. Musí zaplatit nájem, mzdy, energie, zásoby, marketing a další náklady ještě před tím, než podnik dosáhne stabilních tržeb. Nedostatečný provozní kapitál je jedním z nejčastějších důvodů problémů v začátku podnikání.
Dobře připravený franšízor by měl zájemci pomoci s finančním modelem, podklady pro banku a realistickým plánem návratnosti. Neměl by ale vytvářet dojem, že financování je formalita. Není. Je to zásadní rozhodnutí a zájemce musí rozumět svým závazkům.
Vnímáte, že jsou dnes banky k financování ověřených franšízových konceptů vstřícnější než například k úplně novému podnikatelskému projektu?
Obecně ano, ověřený franšízový koncept může být pro banku srozumitelnější než zcela nový podnikatelský nápad bez historie. Banka má možnost posoudit výsledky existujících provozů, zkušenosti franšízora, stabilitu značky, nastavení systému a podporu, kterou franšízant dostane.
To ale neznamená, že každá franšíza je automaticky financovatelná. Banka bude vždy hodnotit konkrétního žadatele, jeho vlastní kapitál, bonitu, zkušenosti, podnikatelský plán, lokalitu a celkovou rizikovost projektu. Kvalitní značka pomáhá, ale nenahrazuje odpovědné finanční řízení.
Výhodou franchisingu je předvídatelnost. Pokud má systém více provozoven a jasná data, lze lépe odhadnout tržby, náklady a návratnost. To je pro banku důležité. U úplně nového projektu je více neznámých – není otestovaný zákaznický zájem, provozní model ani ekonomika.
Do budoucna bych si přál, aby se financování franchisingu v Česku dále profesionalizovalo a aby banky více pracovaly s ověřenými koncepty jako se specifickou kategorií podnikání. V některých vyspělých trzích je to běžnější než u nás.
Vedle financí může být citlivým místem také vztah mezi franšízorem a franšízantem. Kde podle Vašich zkušeností vznikají mezi oběma stranami nejčastější konflikty?
Nejčastější konflikty vznikají tam, kde nejsou jasně nastavena očekávání. Franšízant může mít pocit, že centrála neposkytuje dostatečnou podporu, zatímco franšízor má pocit, že partner nedodržuje standardy nebo není dostatečně aktivní. Proto je klíčové mít od začátku jasně definované role, povinnosti a pravidla komunikace.
Častým zdrojem sporů jsou poplatky. Pokud franšízant nerozumí tomu, za co platí průběžný franšízový poplatek nebo marketingový příspěvek, může časem nabýt dojmu, že nedostává odpovídající hodnotu. Franšízor musí umět průběžně dokazovat, že jeho podpora má reálný přínos.
Další oblastí je územní exkluzivita a expanze. Pokud není jasně stanoveno, kde může franšízant působit a zda v jeho blízkosti může vzniknout další pobočka, může to vést ke konfliktům. Podobně citlivé jsou změny v sortimentu, cenové politice, dodavatelích nebo marketingové strategii.
Velkým tématem je také dodržování standardů. Franšízing stojí na jednotné kvalitě. Pokud jeden partner začne pravidla obcházet, poškozuje nejen sebe, ale celou síť. Na druhou stranu centrála musí standardy prosazovat férově, konzistentně a srozumitelně.
Dobrý vztah mezi franšízorem a franšízantem je založen na komunikaci, důvěře a pravidelné zpětné vazbě. Když se problémy řeší včas, většině konfliktů lze předejít.
Nepřehlédněte: Rozhovor s Jakubem Rychlým z Nekrachni
Jedním z aktuálních témat jsou technologické změny. Jak franchising proměňuje digitalizace a umělá inteligence? Může technologie například výrazně zjednodušit řízení celé sítě a snížit náklady jednotlivých franšízantů?
Digitalizace mění franchising velmi výrazně. Dnes už kvalitní franšízová síť nemůže fungovat pouze na papírových manuálech a osobní kontrole. Technologie umožňují řídit síť efektivněji, měřit výkon jednotlivých poboček, sledovat kvalitu, automatizovat objednávky, analyzovat zákaznické chování a lépe plánovat marketing.
Umělá inteligence přináší další možnosti. Může pomáhat s analýzou dat, predikcí poptávky, optimalizací skladových zásob, nastavováním lokálních kampaní, zákaznickou podporou nebo školením zaměstnanců. Pro franšízanta to může znamenat nižší administrativní zátěž a lepší rozhodování.
Velký význam má také online vzdělávání. Franšízor může prostřednictvím digitální platformy školit nové partnery, testovat znalosti, sdílet aktualizace manuálů a rychle zavádět nové postupy napříč sítí. To zrychluje rozvoj a snižuje náklady.
Na druhou stranu technologie sama o sobě nenahradí kvalitní koncept ani dobrý vztah mezi lidmi. Je to nástroj. Pokud je systém špatně nastavený, digitalizace ho nezachrání. Ale u dobře řízené sítě může technologie výrazně zvýšit efektivitu, transparentnost a konkurenceschopnost.
České franšízové koncepty dnes stále častěji míří také do zahraničí. V čem mají podle Vás české značky šanci uspět a co bývá při expanzi na jiné evropské trhy největší překážkou?
České značky mají šanci uspět především tam, kde kombinují kvalitní produkt nebo službu s rozumnou cenou, flexibilitou a schopností rychle se přizpůsobit. Čeští podnikatelé bývají často velmi praktičtí, efektivní a umějí hledat řešení s dobrým poměrem výkonu a nákladů. To může být na zahraničních trzích výhoda.
Silný potenciál vidím u konceptů z gastronomie, služeb, vzdělávání, zdravého životního stylu, specializovaného retailu a volnočasových aktivit. Pokud má česká značka jasnou identitu, kvalitně zpracovaný manuál, ochrannou známku, stabilní ekonomiku a schopnost podpořit zahraničního partnera, může být konkurenceschopná.
Největší překážkou bývá podcenění přípravy. Expanze do zahraničí není jen překlad webu a smlouvy. Každý trh má jiné právní prostředí, zákaznické zvyklosti, náklady, daňové podmínky, pracovní trh i konkurenční prostředí. Co funguje v Česku, nemusí automaticky fungovat v Německu, Polsku, Rakousku nebo na Balkáně.
Dalším problémem je kapacita centrály. Franšízor musí být schopen zahraniční partnery podporovat. Potřebuje jazykové kompetence, právní zázemí, mezinárodní logistiku, školení, kontrolu kvality a marketingovou adaptaci. Pokud centrála není připravena, může expanze poškodit značku.
Úspěšná zahraniční expanze vyžaduje trpělivost, lokálního partnera a velmi dobrou přípravu. Nestačí chtít růst. Je třeba vědět, jak růst správně.
Když se podíváte o pět až deset let dopředu, jak podle Vás bude český franchising vypadat? A kdybyste měl člověku, který právě dnes uvažuje o své první franšíze, dát jedinou radu, jaká by to byla?
Myslím, že český franchising bude za pět až deset let profesionálnější, technologicky vyspělejší a více propojený s evropským trhem. Budeme vidět více českých konceptů v zahraničí, ale zároveň také větší konkurenci zahraničních značek u nás. Trh bude náročnější, ale také kvalitnější.
Očekávám, že poroste význam dat, digitalizace a automatizace. Franšízové sítě budou více řízené na základě čísel – od výkonu poboček přes zákaznickou zkušenost až po efektivitu marketingu. Úspěšné koncepty budou ty, které dokážou spojit silnou značku, kvalitní produkt, technologii a dobře nastavený vztah s partnery.
Zároveň se podle mě zvýší důraz na etiku, transparentnost a udržitelnost. Franšízanti budou náročnější a nebudou ochotni vstupovat do systémů, které nejsou jasně prověřené. To je dobře. Franchising má být dlouhodobé partnerství, nikoli rychlý prodej licence.
A moje jediná rada člověku, který dnes uvažuje o první franšíze? Nespěchejte a ověřujte. Ověřte si čísla, smlouvu, podporu centrály, reference stávajících franšízantů i vlastní motivaci. Franšíza může být velmi dobrá cesta k podnikání, ale jen tehdy, když rozumíte tomu, do čeho vstupujete, máte dostatečný kapitál a jste připraveni aktivně pracovat. Dobrá značka pomůže, ale úspěch za vás neodpracuje.
Mohlo by Vás zajímat: Jak číst ukazatele ziskovosti
Zdroj fotky: archiv Jana Gondy
Zdroj pozadí: Canva.com
