Začít investovat nebylo nikdy jednodušší. Stačí několik minut v mobilní aplikaci a člověk může nakupovat akcie, ETF nebo pravidelně posílat první stokoruny do investičního portfolia. S rostoucí dostupností investování ale přibývá také možností, mezi kterými se musí začínající i zkušenější investor zorientovat. Rozhodování navíc komplikuje skutečnost, že strategie, která funguje v období růstu trhů, může při prvním výraznějším propadu prověřit nejen portfolio, ale především disciplínu jeho majitele.
Podle Libora Fiedlera, portfolio manažera CREDITAS investiční společnosti, proto při investování není podstatné pouze hledat nejvyšší možný výnos. Důležité je rozumět tomu, do čeho člověk své peníze ukládá, počítat s rizikem, a především dokázat u zvolené strategie vydržet. Fiedler se investicím věnuje dlouhodobě. Před příchodem do CREDITAS působil osm let v poradenských skupinách, zejména v Grant Thornton, kde se specializoval na oceňování firem a fúze a akvizice, a následně zastával pozici ředitele správy majetku ve společnosti AVANT.
Když se podíváte na české investory dnes a například před pěti nebo deseti lety, v čem se podle vás přístup k investování změnil nejvýrazněji? Jsou dnes finančně vzdělanější, nebo především ochotnější pouštět se do rizikovějších investic?
Největší změnou je bezpochyby větší finanční gramotnost, a především dostupnost informací. Dnes má člověk prakticky neomezený přístup k informacím o investování, ať už prostřednictvím odborných webů, podcastů nebo YouTube. Investování se tak stalo mnohem přístupnější široké veřejnosti. To je oproti situaci před deseti lety obrovský posun.
Nepřehlédněte: Rozhovor s Jiřím Lošťákem
S investováním je dnes možné začít během několika minut přes mobilní aplikaci a řada mladších lidí sahá rovnou po ETF nebo jednotlivých akciích. Jakou roli v takovém prostředí stále hrají klasické investiční fondy a pro koho podle vás dávají největší smysl?
ETF je sice atraktivní volbou pro investory, avšak nemusí být automaticky univerzálně nejlepší investicí. U ETF s expozicí na americký trh, například na S&P 500, podstupuje český investor kromě tržního zpravidla také měnové riziko. Na akciích může vydělat, ale pokud zároveň výrazně posílí koruna vůči dolaru, může mu to velkou část výnosu smazat. Právě to se v poslední době stalo řadě investorů, protože dolar vůči koruně výrazně oslabil. A kdo potřebuje investici v takové chvíli prodat, může o svůj výnos jednoduše přijít. Klasické investiční fondy, zejména jsou-li denominovány v CZK, proto mají v portfoliu své místo.
Právě aktivně řízené fondy bývají často srovnávány s levnými pasivními ETF. Kritici upozorňují především na vyšší poplatky a tvrdí, že velká část aktivních fondů nedokáže dlouhodobě trh překonávat. Kde podle vás aktivní správa skutečně přináší investorovi přidanou hodnotu?
Aktivně řízený fond a ETF jsou rozdílné produkty a mají také jinou filozofii. U ETF se investor typicky snaží co nejefektivněji kopírovat určitý trh nebo index. Aktivní správce se naopak snaží jednotlivá aktiva vybírat a hledat příležitosti, které podle jeho názoru trh dostatečně neoceňuje. Obecně tedy platí, že aktivní správa může vést k vyššímu výsledku než pasivní investování. V rámci investičního portfolia je vhodné kombinovat oba přístupy, neboť se vzájemně doplňují.
Pokud se tedy běžný investor rozhodne pro aktivně řízený fond, podle čeho by měl vybírat? Jaké informace jsou podle vás důležitější než samotný údaj o historickém výnosu?
Základní pravidlo: investovat bych měl do něčeho, čemu rozumím. U fondu bych měl být schopen alespoň v základech pochopit jeho investiční strategii, tedy do čeho investuje, jakým způsobem mají podkladová aktiva vytvářet peněžní prostředky a odkud se má generovat výnos. A nad tím je potřeba se racionálně zamyslet, jestli má tato strategie budoucnost.
Právě minulá výkonnost bývá přitom jedním z prvních čísel, na které se lidé dívají. Jak velkou chybou je investovat jednoduše do fondu, který byl v posledním roce nebo několika letech nejúspěšnější?
Nemusí to být vůbec chyba. Samotná skutečnost, že byl fond v posledním roce nebo několika letech velmi úspěšný, ještě neznamená, že takto úspěšný bude fond i v následujících letech. Je ale potřeba se na jeho výsledky podívat komplexně. Musím například vědět, co za tím růstem stálo. Pokud fond investuje do určitého odvětví, které zažilo extrémní růst, a já do něj budu vstupovat až ve chvíli, kdy je tento růst za námi a sektor je naopak v útlumu, nemusí to být dobré rozhodnutí.
Vedle výkonnosti se hodně diskutují také poplatky. Kdy jsou podle vás ještě opodstatněnou cenou za profesionální správu a kdy už mohou dlouhodobě výnos investora příliš výrazně ukrajovat?
Důležitější je otázka, jaký je finální výnos pro investora po všech nákladech. Můžu mít fond s nízkým poplatkem, který ale nepřinese odpovídající výsledek, stejně jako fond s vyšším poplatkem, jehož strategie dokáže dlouhodobě vytvářet značnou hodnotu. Neřešil bych tedy, kolik procent si fond účtuje. Zajímal bych se především o to, jaký bude předpokládaný výsledný výnos pro investora po odečtení všech nákladů.
Má investování prostřednictvím fondů smysl i pro člověka, který může odkládat třeba jen tisíc nebo dva tisíce korun měsíčně? Nebo existuje hranice, od které podle vás začíná mít investování skutečný význam?
Určitě ano. U menších částek podle mě nejde ani tak o samotnou absolutní výši investice, ale o budování určitých návyků a vzorců chování. Člověk si vytvoří pravidelnost, začne sledovat, jak investice fungují, zažije růst i pokles trhu a postupně získává zkušenost. To, že dnes může odkládat tisíc nebo dva tisíce korun měsíčně, navíc neznamená, že to tak bude celý život. A právě tehdy už bude mít zkušenosti, které může využít. Začít s malou částkou, a ještě navíc v mladém věku, je proto podle mě mnohem lepší než čekat na okamžik, kdy budu mít „dost peněz“ na investování.
U menších pravidelných investorů je ale stejně důležité vydržet. Co podle vás lidé nejčastěji dělají špatně, když přijde výraznější propad trhu?
Nejčastější chybou je, že část nebo dokonce celé portfolio v panice prodají. Investor vidí červená čísla, vidí ztrátu a přirozenou reakcí je snaha zabránit tomu, aby ztráta byla ještě větší. Z pohledu dlouhodobého investora by ale logika měla být často přesně opačná: „Hurá, je to ve slevě, jdu nakupovat.“ Samozřejmě to neznamená bezhlavě nakupovat všechno, co pokleslo. Je potřeba rozlišovat mezi dočasným poklesem ceny kvalitního aktiva a situací, kdy se zásadně změnila jeho ekonomická podstata. Mentálně je ale velmi komplikované nakupovat ve chvíli, kdy trhy výrazně klesají. Právě proto je důležitá dlouhodobá strategie a určitá disciplína. V obchodě máme tendenci nakupovat více, když je něco ve slevě – u akcií bychom se měli naučit přemýšlet podobně.
Mohlo by se Vám líbit: Mladí lidé přistupují k investování výrazně aktivněji.
Investor v takové chvíli často vidí hlavně červená čísla a ztrátu. Jak ale podobný propad vnímá portfolio manažer? Co se uvnitř fondu v období prudkých tržních poklesů skutečně děje?
Portfolio manažer by měl prudký pokles trhu vnímat především jako příležitost nakupovat kvalitní aktiva levněji. Pokud se fundamentální hodnota aktiva nezměnila a pouze klesla jeho tržní cena, může to být pro dlouhodobého investora velmi zajímavá situace. Samozřejmě existuje jeden významný limit – likvidita fondu. Pokud se část investorů v době propadu rozhodne své podíly prodávat, portfolio manažer může být nucen část aktiv také prodávat, aby měl prostředky na vypořádání těchto odkupů. Tím se jeho prostor pro nákupy zužuje. Z tohoto pohledu je důležité mít portfolio nastavené tak, aby dokázalo podobné situace zvládnout. Ideální je, když portfolio manažer nemusí pod tlakem vyprodávat kvalitní aktiva jen proto, že potřebuje získat hotovost.
Dá se vůbec dlouhodobě úspěšně předvídat, kam se trhy vydají, nebo je podle vás důležitější postavit portfolio tak, aby obstálo i v situacích, které portfolio manažer předem nečekal?
Lze poměrně dobře vytipovat určité oblasti, které mají potenciál růstu. Můžeme například sledovat dlouhodobé strukturální trendy a snažit se identifikovat odvětví, která z nich budou těžit. U jednotlivých akcií je to ale výrazně složitější. I když koupím akcii, o které jsem přesvědčený, že je podhodnocená, vůbec to neznamená, že začne v dohledné době růst. Může zůstat podhodnocená velmi dlouhou dobu nebo se její cena může ještě dále propadnout.
Vy sám se věnujete mimo jiné nemovitostním investicím. Češi považují nemovitosti tradičně za jednu z bezpečnějších forem uložení peněz. Platí podle vás tato představa i pro nemovitostní fondy, nebo jejich rizika investoři někdy podceňují?
Nemovitostní fondy jsou z pohledu investora nudná záležitost, ale právě to může být jejich výhoda. Obecně je považuji za relativně spolehlivou formu investice, zejména pokud jde o zavedené nemovitostní fondy pod bankovními investičními společnostmi. U menších nebo méně transparentních fondů už bych byl výrazně obezřetnější. Může tam nastat například problém s likviditou. To automaticky neznamená, že investor o peníze přijde, ale může to znamenat, že se k nim nebude moci dostat tak rychle, jak očekával.
U nemovitostního fondu navíc na rozdíl od akcií nevidíme každou sekundu aktuální tržní cenu jednotlivých aktiv?
U akcie obchodované na burze vidíme její aktuální tržní cenu, která se průběžně mění podle nabídky a poptávky a podle toho, jak trh v daném okamžiku vnímá hodnotu společnosti a jejích aktiv. U nemovitostního fondu, který není obchodovaný na burze, takovou cenu každou sekundu nevidíme. Hodnota fondu se odvíjí od hodnoty jeho podkladových aktiv, tedy v daném případě nemovitostí, a stanovuje se v pravidelných intervalech podle striktních pravidel daného fondu.
Nenechte si ujít: Investice do nemovitostí – jak začít a jak se vyhnout častým chybám
Jakým způsobem se nemovitostní fond oceňuje a co by měl investor o tomto procesu vědět, aby správně chápal hodnotu své investice?
Je to časově náročný proces, při kterém se podle pravidel daného fondu pravidelně přeceňují jeho podkladová aktiva, tedy především nemovitosti. V závislosti na fondu k tomu dochází minimálně jednou ročně. Investor by měl vědět, že v průběhu tohoto procesu může být hodnota investiční akcie dočasně nedostupná. Není to ale nic neobvyklého – je to standardní součást oceňování nemovitostního fondu. Primárním cílem totiž je, aby ocenění aktiv v daném fondu bylo co nejvěrnější.
Portfolio manažer přitom musí rozhodovat nejen o tom, co koupit, ale také kdy prodat. Jak obtížné je odmítnout připravenou investici ve chvíli, kdy má fond k dispozici kapitál, ale nabízené podmínky podle vás jednoduše nedávají smysl?
Je to bohužel běžná součást práce portfolio manažera. Ve výsledku často strávíte mnohem více času věcmi, které nakonec vůbec nekoupíte, než samotnými realizovanými investicemi. U řady příležitostí si po základním „number scratchingu“ poměrně rychle uděláte představu, jestli má smysl pokračovat. Problémem pak často bývají podmínky, které požaduje prodávající. Stále platí jednoduché pravidlo: zisk tvořím při nákupu. Pokud nakoupím příliš draze, následně už to budu jen těžko dohánět.
Vedle nemovitostí se věnujete také investicím do energetiky. Čím jsou dnes energetická aktiva z pohledu investora zajímavá a jaká rizika jsou podle vás v tomto sektoru naopak největší?
Energetika je obecně regulované odvětví, což s sebou přináší určité specifikum. Výnosy zde nejsou postavené na tom, že hodnota investice bude každý rok růst o desítky procent. Na druhou stranu právě regulace může v některých oblastech přinášet stabilitu a předvídatelnost. Pro investora je proto energetika vhodná především jako dlouhodobé aktivum, které může generovat stabilní peněžní tok. Samozřejmě to neznamená, že je bez rizika. Regulace se může měnit, stejně jako podmínky na trhu nebo náklady spojené s provozem jednotlivých aktiv.
Kdybyste měl na závěr dát člověku, který s investováním právě začíná a má před sebou horizont dvaceti nebo třiceti let, jedinou radu, kterou by měl dodržovat bez ohledu na aktuální náladu na trzích, jaká by byla?
Začít a vydržet. Nemusíte hned všechno dokonale chápat ani investovat velké částky. Na začátku jsou chyby s malým portfoliem relativně levné, ale zkušenost, kterou získáte, je k nezaplacení. Já sám jsem si některé principy, třeba pravidelné investování, musel nejdřív zažít, než jsem pochopil, proč dávají smysl. Takže bych řekl: nečekat na ideální okamžik a prostě začít.
Nenechte si ujít: Rozhovor s Karlem Janečkem
Zdroj fotky: archiv Libora Fiedlera
Zdroj pozadí: Canva.com
