[TOP 10] Černé díry za miliardy: Největší státní IT ostudy, které jsme zaplatili z daní

Když si běžná firma pořídí nový e-shop, hlídá každou korunu a všechno musí šlapat na první dobrou, jinak majitel zkrachuje. Když ale nakupuje počítačové systémy český stát, peníze daňových poplatníků létají oknem v přímém přenosu! Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) v lednu 2026 odhalil šokující čísla: jen mezi lety 2020 a 2024 úředníci rozfofrovali za stovky běžných IT projektů přes 50 miliard korun, ale z počítače z domova vyřídíte jen ubohých 18 % slibovaných věcí.

A když se podíváme do celé historie českých státních zakázek, najdeme systémy, kde jediné kliknutí myší vyšlo občany na tisíce korun – a u některých megaprojektů za stovky milionů dokonce nešlo kliknout vůbec, protože systém okamžitě spadl. Sestavili jsme žebříček deseti nejznámějších a nejdražších státních IT propadáků v české historii seřazený přesně podle výše jejich celkového účtu – včetně toho, kdy začaly a která politická garnitura u toho držela kasu.

Obsah článku:

Miliardy v digitální mlze: Tabulka TOP 10 (seřazeno podle celkového účtu)

Zatímco zmiňovaných 50 miliard korun ze zprávy NKÚ představuje souhrnný účet za stovky vládních IT projektů z let 2020–2024, zde je žebříček deseti vůbec nejznámějších jednotlivých IT přešlapů v historii Česka – včetně roku spuštění a politické reprezentace, která projekt schválila:

*Poznámka k DSŘ: Částka přes 600 mil. Kč zahrnuje ~182 mil. Kč vyplacených za původní kolabující systém a dalších více než 400 mil. Kč schválených vládou na krizové záplatování, souběžný provoz a stavbu systému nového (bez započtení miliardových škod v ekonomice).

Nenechte si ujít: Rozhovor s Miroslavem Novákem

1. Internet do škol (INDOŠ): Vytáčené připojení za 7 miliard korun

▪  Kdy byl zahájen: 2001 (realizace 2002–2005)

▪  Za jaké vlády byl schválen: Vláda Miloše Zemana (ČSSD), ministr školství Eduard Zeman

▪  Zadavatel: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT)

▪  Celkové náklady: cca 7 miliard Kč

▪  Bilance „ceny za kliknutí“: Přes 1 milion Kč na vybavení jedné školní učebny zastaralými počítači

Píše se rok 2001 a vláda spouští megalomanský projekt Internet do škol (přezdívaný INDOŠ), který má za sedm miliard korun přivést české školáky do digitálního věku. Místo aby peníze dostaly samotné školy a nakoupily si vybavení v místních obchodech za tržní ceny, ministerstvo vypsalo obří centrální zakázku pro soukromé konsorcium. Výsledkem byl skandál kolosálních rozměrů: do škol se vozily předražené počítače, které byly zastaralé už v momentě vybalení z krabic, a na mnoha vesnických školách běželo připojení přes klasickou telefonní linku tak pomalu, že načtení jediné webové stránky trvalo celou vyučovací hodinu.

Zákulisní zajímavost: Kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu později odhalily případy, kdy se drahé servery a počítače z projektu INDOŠ doručovaly do škol, které v té době ještě ani neměly hotové elektrické rozvody v učebnách. Ředitelé škol navíc nesměli na „státní“ počítače instalovat vlastní výukové programy bez souhlasu centrálního dodavatele, takže se na miliardovou techniku v mnoha školách jen prášilo pod zámkem.

2. Státní pokladna (IISSP): 300 milionů za licence v šuplíku a účet za 4,1 miliardy

▪  Kdy byl zahájen: 2007 (ostrý náběh v roce 2010)

▪  Za jaké vlády byl schválen: Vláda Mirka Topolánka / dostavba za vlády Petra Nečase (ODS + koalice), ministr financí Miroslav Kalousek

▪  Zadavatel: Ministerstvo financí ČR

▪  Celkové náklady: přes 4,1 miliardy Kč na vybudování + stovky milionů ročně za údržbu

▪  Bilance „ceny za kliknutí“: 300 milionů Kč vyhozených jen za 2 000 softwarových licencí, na které nikdo nikdy neklikl

Integrovaný informační systém Státní pokladny (IISSP) měl být centrálním mozkem českých veřejných financí, který pohlídá každou utracenou korunu. Už samotný rozjezd provázelo zrušení prvního tendru antimonopolním úřadem, protože zadání přímo vyžadovalo systém SAP. Když se pak systém konečně rozběhl, ukázalo se podle kontroly NKÚ, že se jeho spuštění zpozdilo o tři a půl roku a původně plánované výdaje se zdvojnásobily na více než 4,1 miliardy korun. Systém sice dodnes běží, ale způsob jeho pořízení vstoupil do dějin rozpočtové absurdity.

Zákulisní zajímavost: V roce 2015 muselo ministerstvo financí poslancům z kontrolního výboru přiznat neuvěřitelný detail: stát nakoupil a zaplatil firmám IBM a SAP zhruba 300 milionů korun za dva tisíce uživatelských softwarových licencí k systému Státní pokladny, které ležely roky zcela nevyužité „na skladě“, protože systém v reálu obsluhoval mnohem menší počet úředníků.

3. Dotace EU (MS2014+): Systém za 2,5 miliardy, který úředníkům přidělával práci

▪  Kdy byl zahájen: 2013 (spuštěn do provozu 2014)

▪  Za jaké vlády byl schválen: Úřednická vláda Jiřího Rusnoka / spuštěno a rozšiřováno za vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD, ANO, KDU-ČSL)

▪  Zadavatel: Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR)

▪  Celkové náklady: přes 870 milionů Kč v první fázi, celkový rámec s provozem a rozvojem až 2,5 miliardy Kč

▪  Bilance „ceny za kliknutí“: Podle průzkumu NKÚ systém zvýšil administrativní zátěž u 80 % dotázaných úředníků

Aby mohlo Česko v programovém období 2014–2020 čerpat stovky miliard z evropských fondů, potřebovalo monitorovací informační systém MS2014+. Zakázka zadávaná ve spěchu a bez řádné soutěže spolykala stovky milionů korun hned v úvodu a s víceletým servisem a rozvojem se účet vyšplhal do miliard. Když si na systém v roce 2018 posvítil Nejvyšší kontrolní úřad, vydal zdrcující zprávu: systém nejenže stál násobně více, než se čekalo, ale místo zjednodušení práce byrokracii ještě zkomplikoval.

Zákulisní zajímavost: NKÚ si během kontroly udělal mezi samotnými úředníky, kteří v systému MS2014+ denně schvalovali dotace, velký dotazníkový průzkum. Ukázalo se, že plných 80 % z nich považuje nový miliardový systém za administrativně náročnější než předchozí řešení a 62 % uživatelů muselo vedle oficiálního systému vést paralelní tabulky v obyčejném Excelu, aby vůbec udrželi přehled o projektech.

Nenechte si ujít: [TOP 10] „Nudné“ české firmy, které v tichosti ovládly svět

4. IZIP: Elektronické zdravotní knížky za 2 miliardy, do kterých nikdo nepsal

▪  Kdy byl zahájen: 2002 (ukončen 2012)

▪  Za jaké vlády byl schválen: Projekt schválilo vedení VZP za vlád Miloše Zemana a Vladimíra Špidly (ČSSD), masivně dotován i za vlád Mirka Topolánka (ODS)

▪  Zadavatel: Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP)

▪  Celkové náklady: přibližně 2 miliardy Kč během 10 let provozu

▪  Bilance „ceny za kliknutí“: Systém po utracení dvou miliard skončil v koši a lékaři jej masově bojkotovali

Projekt internetových zdravotních knížek IZIP je dodnes nejznámějším symbolem českých IT černých děr. Myšlenka z počátku milénia zněla skvěle: každý pacient bude mít svou zdravotní dokumentaci na internetu, takže když zkolabujete na dovolené na Šumavě, lékař v nemocnici jedním kliknutím uvidí vaše alergie i rentgeny. Jenže VZP uzavřela se soukromou firmou smlouvy, podle nichž platila obří paušály za každého zaregistrovaného pojištěnce bez ohledu na to, zda v knížce vůbec nějaká data jsou. Výsledek? Po deseti letech a spálení dvou miliard korun byla většina elektronických knížek prázdná a správní rada VZP projekt s ostudou ukončila.

Zákulisní zajímavost: Aby firma provozující IZIP vykázala miliony „aktivních uživatelů“ a mohla inkasovat stovky milionů od VZP, najímala brigádníky a využívala přepážky pojišťovny k masovému náboru lidí na ulici. Stovky tisíc Čechů tak měly zřízenou elektronickou zdravotní knížku, ke které ale nikdy nedostaly nebo nepoužily přihlašovací heslo – a jejich praktický lékař do ní za celých deset let neudělal jediný záznam.

5. Opencard: Pražská tramvajenka za 1,75 miliardy korun

▪  Kdy byl zahájen: 2006

▪  Za jaké vlády (vedení) byl schválen: Rada hl. m. Prahy pod vedením primátora Pavla Béma (ODS)

▪  Zadavatel: Magistrát hlavního města Prahy

▪  Celkové náklady: cca 1,35 až 1,75 miliardy Kč (včetně navazujících sporů a auditů)

▪  Bilance „ceny za kliknutí“: Zhruba 1 500 Kč za každou vydanou plastovou kartičku, která nakonec uměla jen to, co papírový kupon

Ačkoliv šlo o projekt hlavního města Prahy, nikoliv vlády, žádný žebříček českých veřejných IT katastrof se bez Opencard neobejde. Karta za bezmála půl druhé miliardy korun měla sloužit jako univerzální městský klíč – od placení parkovného a půjčování knih přes nákup vstupenek do divadla až po elektronickou peněženku. V praxi z ní zbyla nejdražší tramvajenka na světě, která v drtivé většině případů nedělala vůbec nic jiného, než že v kapse nahradila papírovou lítačku za pár korun. Projekt skončil sérií soudních procesů s úředníky a radními a Praha si musela pořídit zcela nový systém Lítačka – tentokrát za zlomek ceny.

Zákulisní zajímavost: Smlouvy s původním dodavatelem systému (firmou Haguess) byly napsány tak šalamounsky, že Praha nevlastnila zdrojové kódy ani autorská práva k systému, který si sama zaplatila. Magistrát se tak dostal do učebnicového „vendor lock-inu“ (zajetí dodavatelem), kdy musel platit desítky milionů korun za jakoukoliv banální úpravu, a když přestal platit, systém začal postupně kolabovat.

Nepřehlédněte: Jak začít investovat? TOP 10 investičních strategií, které by měl znát každý investor

6. Digitalizace stavebního řízení (DSŘ): Klikání v nouzovém režimu za stovky milionů

▪  Kdy byl zahájen: Příprava 2023, ostré spuštění 1. července 2024

▪  Za jaké vlády byl schválen: Vláda Petra Fialy (koalice SPOLU a Piráti/STAN), ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš

▪  Zadavatel: Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR)

▪  Celkové náklady: přes 600 milionů Kč (cca 182 mil. Kč za původní systém + přes 400 mil. Kč za krizový provoz a stavbu nového)

▪  Bilance „ceny za kliknutí“: Systém po spuštění v červenci 2024 neumožnil úředníkům dokončit ani základní úkony

Nejčerstvější jizva na tváři českého státu. Od 1. července 2024 mělo v Česku skončit nošení papírových šanonů na stavební úřady. Místo plynulého zrychlení výstavby však přišel celostátní kolaps. Nový Portál stavebníka a navazující úřednické rozhraní byly spuštěny v polotovaru: úředníci nemohli nahrávat dokumenty, systém negeneroval šablony rozhodnutí, padalo propojení s katastrem nemovitostí a stavební řízení v celé zemi na měsíce zamrzlo. Politická krize vyústila v odvolání ministra Ivana Bartoše, vypsání nouzového legislativního bypassu (návratu ke starým systémům) a rozhodnutí vlády celý systém vybudovat znovu od nuly.

Zákulisní zajímavost: Zatímco přímé IT náklady na původní systém a jeho následné hašení a přestavbu se počítají ve stovkách milionů korun, vedlejší účet je astronomický. Podle právních a ekonomických analýz se Česká republika kvůli nefunkčnímu systému dostala do rizika ztráty či sankcí z evropských fondů (Nástroje pro oživení a odolnost) v objemu přesahujícím 10 miliard korun – nemluvě o zpožděné výstavbě tisíců bytů.

7. e-Dálniční známka (původní tendr): E-shop za 401 milionů zachráněný hackathonem

▪  Kdy byl zahájen: Leden 2020 (smlouva zrušena ještě před spuštěním)

▪  Za jaké vlády byl schválen: Vláda Andreje Babiše (ANO a ČSSD), ministr dopravy Vladimír Kremlík

▪  Zadavatel: Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) / Ministerstvo dopravy

▪  Celkové náklady: 401 milionů Kč (původní podepsaná smlouva, která byla po tlaku veřejnosti zrušena)

▪  Bilance „ceny za kliknutí“: Zakázka za 401 mil. Kč byla zrušena ještě před prvním kliknutím a nahrazena řešením za třetinu ceny

Tento případ z ledna 2020 je vůbec nejslavnějším důkazem toho, kolik dokáže stát ušetřit, když se na IT zakázku podívají lidé z praxe. Ministerstvo dopravy tehdy bez otevřené soutěže podepsalo smlouvu za 401 milionů korun na vytvoření a čtyřletý provoz obyčejného e-shopu na prodej elektronických dálničních známek (v utajeném režimu kvůli údajnému zapojení tajných služeb). To nadzvedlo ze židle českou IT komunitu v čele s podnikatelem Tomášem Vondráčkem. Během jediného víkendu uspořádali dobrovolní programátoři v Praze veřejný hackathon, na kterém funkční základ celého e-shopu naprogramovali zadarmo za 48 hodin.

Zákulisní zajímavost: Víkendový hackathon pod názvem #Znamkamarada způsobil na politické scéně zemětřesení. Ministr dopravy Vladimír Kremlík musel skončit ve funkci, podepsaná smlouva za 401 milionů korun byla okamžitě stornována a stát následně celý systém elektronických dálničních známek vybudoval a zprovoznil za zhruba 120 milionů korun – tedy s úsporou téměř 280 milionů.

Neodcházejte! Další článek zde: eToro – Recenze burzy

8. sKarta: Sociální karta za 300 milionů, která skončila v drtičce plastů

▪  Kdy byl zahájen: Smlouva 2011, spuštění v červenci 2012 (zrušeno 2013)

▪  Za jaké vlády byl schválen: Vláda Petra Nečase (ODS, TOP 09, Věci veřejné), ministr práce Jaromír Drábek

▪  Zadavatel: Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV)

▪  Celkové náklady: přes 300 milionů Kč (veřejné náklady státu a investice České spořitelny)

▪  Bilance „ceny za kliknutí“: Přes 1 000 Kč na jednu vydanou kartu, než byl celý projekt s ostudou zrušen

V roce 2012 dostalo vedení ministerstva práce a sociálních věcí nápad, že všem příjemcům státních dávek – od nezaměstnaných až po maminky na rodičovské a těžce zdravotně postižené – vnutí povinnou plastovou platební kartu nazvanou sKarta, přes kterou se budou vyplácet peníze. Projekt od samého počátku provázel chaos, odpor veřejnosti, ombudsmana i Úřadu pro ochranu osobních údajů, protože stát předával citlivá data statisíců občanů soukromé bance bez jejich souhlasu. Po necelém roce fungování a obří politické blamáži vláda projekt zařízla.

Zákulisní zajímavost: Největší absurdita sKarty spočívala v logistice jejího doručování. Stát tehdy rozesílal dopisy zdravotně postiženým lidem na vozíku nebo nevidomým občanům z horských vesnic, aby se osobně dostavili na desítky kilometrů vzdálený úřad práce převzít si čipovou kartu s PIN kódem – ačkoliv jim do té doby podpora desítky let bez problémů a zdarma chodila přímo na jejich běžný bankovní účet.

9. Elektronické sčítání lidu (2021): Když formulář za 180 milionů spadne hned první ráno

▪  Kdy byl zahájen: Soutěž 2019, ostré spuštění 27. března 2021

▪  Za jaké vlády byl schválen: Vláda Andreje Babiše (ANO a ČSSD)

▪  Zadavatel: Český statistický úřad (ČSÚ)

▪  Celkové náklady: přes 180 milionů Kč za vývoj a provoz online sčítacího systému (celé sčítání stálo 2,23 mld. Kč)

▪  Bilance „ceny za kliknutí“: V první den ostrého provozu systém zkolaboval už po dvou hodinách náporu

Sčítání lidu, domů a bytů se koná jednou za deset let a stát má na jeho přípravu celou dekádu. V březnu 2021 mělo jít o velké triumfální vítězství digitálního Česka – občané měli poprvé v historii drtivou většinu formulářů vyplnit pohodlně z domova přes internet. Jenže hned v sobotu 27. března ráno, sotva se v 8:00 hodin rozjela televizní kampaň vyzývající lidi ke sčítání, se sčítací web pod náporem statisíců Čechů odporoučel. Lidé, kteří strávili půl hodiny vyplňováním údajů o velikosti bytu a dojíždění do práce, narazili při kliknutí na tlačítko „Odeslat“ na chybovou obrazovku a o všechna vypsaná data přišli.

Zákulisní zajímavost: Jako oficiální viník výpadku systému za 180 milionů korun byl označen modul pro automatické našeptávání adres, který nezvládl počet databázových dotazů. Český statistický úřad musel celý online systém na zbytek víkendu potupně vypnout – v době, kdy komerční e-shopy typu Alzy nebo Rohlíku běžně odbavovaly násobně vyšší počty kliknutí za vteřinu bez jediného zaškobrtnutí.

10. Centrální registr vozidel (2012): Kolaps přepážek za více než 100 milionů

▪  Kdy byl zahájen: Spuštěn 9. července 2012

▪  Za jaké vlády byl schválen: Vláda Petra Nečase (ODS, TOP 09, LIDEM), ministr dopravy Pavel Dobeš

▪  Zadavatel: Ministerstvo dopravy ČR

▪  Celkové náklady: přes 100 milionů Kč (47 mil. Kč za samotný převod + přes 13 mil. Kč měsíčně na IT paušálech)

▪  Bilance „ceny za kliknutí“: První týdny po spuštění trvalo zaregistrování jediného auta v systému i několik hodin

V červenci 2012 převedlo ministerstvo dopravy agendu registrace aut do nového Centrálního registru vozidel, který bez řádného výběrového řízení dodala společnost ATS-Telcom. Hned první pondělní ráno po spuštění se systém v celé republice zhroutil. Na úřadech obcí s rozšířenou působností se začaly tvořit stometrové fronty rozzuřených řidičů a autobazaristů, kterým systém buď vůbec nefungoval, nebo v něm po převodu dat zmizely technické údaje o vozidlech, případně se k autům přiřadili cizí majitelé.

Zákulisní zajímavost: Zoufalství úředníků na přepážkách dosáhlo v létě 2012 takové úrovně, že v některých městech museli zaměstnanci úřadů rozdávat čekajícím řidičům v tropických vedrech kelímky s vodou, zatímco na monitoru celé dopoledne svítilo chybové hlášení. Policie ČR tehdy dokonce musela vydat pokyn, aby hlídky na silnicích dočasně nepokutovaly řidiče s propadlými převozními značkami, protože auto v Česku nebylo technicky možné přihlásit.

Závěrečné shrnutí: Proč stát nakupuje IT dráž než kdokoliv jiný?

Jak ukazuje náš přehled, IT katastrofy v Česku nerozlišují levici ani pravici – podepsaly se pod ně vlády ČSSD, ODS, ANO i koalice SPOLU s Piráty. Audity Nejvyššího kontrolního úřadu ukazují stále stejný vzorec: stát neumí projekty zadávat. Na ministerstvech chybí interní IT architekti a projektoví manažeři, kteří by dokázali ohlídat dodavatele, protože tabulkové platy ve státní správě nemohou konkurovat soukromému sektoru. Úřady proto často sepisují stostránkové zadávací dokumentace na základě zastaralých zákonů, uzavírají se do závislosti na jediném dodavateli (vendor lock-in) a nakupují obří monolitické systémy na klíč místo menších, postupně testovaných modulů. Dokud stát nezačne řídit IT projekty jako technologická firma a nikoliv jako nákup kancelářského papíru, bude cena za jedno úřední kliknutí v Česku dál patřit k nejvyšším na světě.

Ověřené zdroje ke zprávě NKÚ (50 miliard Kč a 18 % digitalizovaných služeb)

Údaj o tom, že Česká republika v letech 2020 až 2024 investovala do digitalizace veřejné správy přes 50 miliard korun (napříč stovkami resortních IT projektů), ale do zákonného termínu (1. února 2025) dokázala plně zdigitalizovat pouze 18 % agendových služeb, vychází z oficiální II. souhrnné zprávy o digitalizaci veřejné správy ČR vydané Nejvyšším kontrolním úřadem dne 15. ledna 2026:

1. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) – Oficiální tisková zpráva a II. souhrnná zpráva (15. 1. 2026): „Padesát miliard na projekty digitalizace nestačilo. Stát sliboval od roku 2025 plně digitální služby, podařilo se to jen u 18 % z nich“ – https://www.nku.cz/cz/pro-media/tiskove-zpravy/padesat-miliard-na-projekty-digitalizace-nestacilo–stat-sliboval-od-roku-2025-plne-digitalni-sluzby–podarilo-se-to-jen-u-18–z-nich-id15329/

2. Seznam Zprávy (15. 1. 2026): „Na digitalizaci 50 miliard nestačilo, pouze 18 procent služeb státu je online“ – https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-na-digitalizaci-50-miliard-nestacilo-pouze-18-procent-sluzeb-statu-je-online-296277

Nenechte si ujít: Ozios recenze – Regulovaný broker

Zdroje:

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) – Kontrolní závěr č. 15/23: Správa a fungování Centrálního registru vozidel

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) – II. souhrnná zpráva o digitalizaci veřejné správy ČR

Seznam Zprávy – Na digitalizaci 50 miliard nestačilo, online je jen 18 % služeb

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) – Informace z kontrolní akce č. 06/35: Projekt Internet do škol (INDOŠ)

Lupa.cz – Analýza a historie armádního nákupu počítačů v projektu INDOŠ

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) – Kontrolní závěr č. 12/09: Vybudování systému Státní pokladny

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) – Tisková zpráva k monitorovacímu systému evropských dotací MS2014+

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) – Stanovisko ke Státnímu závěrečnému účtu: Výdaje VZP na projekt IZIP

Česká televize (ČT24) – Historie, audit a soudní dohry projektu pražské karty Opencard

Právní prostor – Vývoj a soudní rozhodnutí ÚOHS k zakázkám na Digitalizaci stavebního řízení (DSŘ)

ČKAIT – Právní rozbor zavedení legislativního a technického bypassu stavebního řízení

Master.cz – Analýza hackathonu #Znamkamarada a původní předražené zakázky na e-známky

Veřejný ochránce práv – Stanovisko a doporučení k problematice zavedení sKaret

Český statistický úřad (ČSÚ) – Tisková zpráva k zahájení a technologickým výzvám Sčítání lidu 2021

Zdroj fotky: Generováno AI (Adobe Stock)