Češi byli dlouhá léta považováni především za národ střadatelů, který volné peníze raději ukládá na spořicí účty. Tento obraz se však rychle mění. Podle letošního průzkumu Indexu prosperity a finančního zdraví své peníze nějakým způsobem zhodnocuje už 82 procent Čechů, zatímco v roce 2024 to bylo 66 procent. Aktivnímu investování se věnuje 55 procent populace. Průzkum pro Českou spořitelnu a datový portál Evropa v datech realizovala agentura Ipsos na vzorku 1003 respondentů ve věku od 18 do 65 let.
Co stojí za rostoucí investiční odvahou Čechů, proč mladší generace častěji sahá po akciích a ETF a nakolik může jejich rozhodování ovlivňovat obsah na sociálních sítích? Nejen o tom jsme hovořili s Lukášem Míkou, který v České spořitelně odpovídá za rozvoj investičních a depozitních řešení.
Mohlo by Vás zajímat: Zpětný odkup akcií (Buybacky) vs. Dividendy
Z průzkumu Indexu prosperity a finančního zdraví, který pro Českou spořitelnu a portál Evropa v datech realizovala agentura Ipsos, vyplynulo, že své peníze dnes nějakým způsobem zhodnocuje už 82 procent Čechů, zatímco v roce 2024 to bylo pouze 66 procent. Překvapil vás tak výrazný nárůst, nebo jste podobnou změnu už delší dobu pozorovali také u vašich klientů?
Upřímně mě to nepřekvapilo, protože nejen u našich klientů, ale i celkově na českém trhu je vidět, že se lidé obecně více přesouvají od depozitních produktů k investičním. Jen za uplynulý rok se nám podařilo zvýšit počet investujících klientů o více než 15 procent na aktuálních 800 tisíc. Navíc s námi pravidelně každý měsíc investuje více než dvě třetiny klientů. Nejčastěji se jedná o podílové fondy, nicméně vidíme, že od té doby, co má digitální bankovnictví George svoji vlastní investiční sekci, roste počet klientů, kteří nakupují akcie, akciové frakce a ETF.
Jednou z hypotéz, které by tento vývoj mohly vysvětlovat, je kromě vysoké inflace také období vysokých sazeb na spořicích účtech a dalších depozitních produktech, které jsme tu měli před několika lety. Češi si tehdy zvykli na to, že peníze vydělávají další peníze. Vzbudilo to v nich větší zájem a začali o svých financích více přemýšlet.
Myslíte si, že jde o trvalou změnu a že se Češi poučili, že peníze nestačí pouze odkládat na účet?
Jsem si téměř jistý, že jde o trvalý stav a trend, který bude v následujících letech pokračovat. Když se podíváme například na čísla ze severských nebo západních zemí, vidíme, že se Češi se zpožděním začínají chovat podobně jako jejich obyvatelé.
Zároveň je výrazně vidět, že mladá nastupující generace, především generace Z, vstupuje na investiční trh mnohem dříve než předchozí generace. Je to logické, protože za komunismu nebylo možné běžně investovat, zatímco dnes už to možné je. Mladí lidé proto vstupují na trh dříve a mají tendenci ovlivňovat také své blízké okolí, přátele, kamarády nebo rodinu. To pomáhá rozšiřovat investování mezi Čechy jako celek. Jsem proto přesvědčený, že tento trend bude pokračovat. Moje subjektivní očekávání je dokonce takové, že bude dále zrychlovat.
Pokud bude tento trend zrychlovat, podaří se nám někdy dohnat Západ?
Věřím, že ano, ale ještě nám to nějakou dobu potrvá. Generace Z zatím není tak početná a nemá ani tolik volných prostředků a kapitálu, aby mohla takto zásadní změnu způsobit rychle.
Věřím ale, že se v následujících letech Západu přiblížíme. Osobně se přitom raději než se Spojenými státy americkými porovnávám se severskými zeměmi. Myslím si, že tomuto vývoji nahrávají také změny penzijního systému, které připravuje současná vláda, i skutečnost, že investování je dnes trendem a ve společnosti se o něm mluví. Ještě to tedy několik let potrvá, ale věřím, že se tam dostaneme.
Podle průzkumu nejčastěji investují muži do čtyřiceti let s vysokoškolským vzděláním a vyššími příjmy. Je jejich náskok dán především větším množstvím volných peněz, nebo také tím, že jsou obecně finančně gramotnější a více důvěřují digitálním službám?
Neřekl bych, že jsou finančně gramotnější. Myslím si, že mužská populace má obecně větší ochotu riskovat. Češi mají navíc investování stále spojené s relativně vysokým rizikem.
Když se podíváme na nejčastější bariéry, kvůli kterým lidé neinvestují, v posledních letech se příliš nemění. Drobně se mění pouze jejich pořadí podle toho, koho se zrovna ptáme. Lidé mají pocit, že investování je složité, že k němu potřebují hodně peněz a že o své peníze mohou přijít, když začnou investovat.
Čísla České spořitelny nám ale zároveň ukazují, že s námi investuje poměrně velké množství žen. Volí sice o něco konzervativnější cestu, ale investují. Domnívám se proto, že se rozdíly mezi generacemi i mezi pohlavími v tom, kdo investuje více a kdo méně, postupně stírají. Očekávám, že tento trend bude pokračovat.
Nepřehlédněte: Rozhovor s Jakubem Rychlým z Nekrachni
Tím jste mi částečně odpověděl na další otázku, která směřovala právě k ženám. V minulosti často panoval mýtus nebo stereotyp, že investování je pouze pro muže. I dnes se navíc setkáváme s příjmovou nerovností, takzvaným „gender pay gapem“. Dá se tedy říct, že je dnes tento mýtus mrtvý?
Jednoznačně. V České spořitelně určitě. Jak jsem zmínil, ženy jsou sice o něco konzervativnější, ale když se podíváme na jejich výsledky, je poměrně pravděpodobné, že mohou v dlouhodobém horizontu dosahovat i vyšších výnosů. Není to nutně tím, že by podstupovaly menší riziko, ale spíše tím, že více věří nastavená strategii a mají menší tendence spekulovat na určité tituly nebo se snažit časovat trh. že své investice tolik neřeší a nespekulují s nimi tak často jako muži. Z dlouhodobého hlediska to pro ně může být výhoda.
Zatím jsme mluvili především o generaci Z. Zhodnocování peněz však není cizí ani starším ročníkům – podle průzkumu investují více než tři čtvrtiny lidí ve věku od 50 do 65 let. V čem se přístup mladší a starší generace k investování nejvíce liší?
Není to pouze generační záležitost a bylo by příliš velkým zjednodušením všechno paušalizovat jen podle věku. Roli hrají také další kritéria, například množství peněz nebo předchozí investiční zkušenosti, protože člověk, který investuje tisíc korun měsíčně, se chová jinak než někdo, kdo má padesát milionů.
Když se ale zaměříme čistě na věkové rozložení, je vidět, že starší klienti více vyhledávají osobní podporu našich bankéřů a chtějí si nechat poradit. Typicky nakupují otevřené podílové fondy, ale nekupují si je sami a nerozhodují se bez pomoci. Využívají investiční poradenství, nejčastěji osobně na pobočce, a teprve později si případně začínají v zkoušet investování digitálně.
Mladší generace má naopak výrazně větší sebevědomí při samostatném rozhodování na investičním trhu. Typicky nakupuje akcie, ETF a v našem případě také krypto ETF. Více se pouští do spekulací a vlastních rozhodnutí a investuje především digitálně. Vidíme to i na průměrném věku našich nových investorů. Na pobočkách se pohybuje nad padesáti lety, zatímco v digitálním prostředí je přibližně kolem 35 let.
Pokud jsou mladí investoři ochotnější podstupovat vyšší riziko, roste tím zároveň pravděpodobnost, že část svých peněz ztratí? Mám tím namysli různé spekulativní investice například do kryptoměn…
V České spořitelně zatím nenabízíme přímé investice do kryptoměn. Záměrně nenabízíme ani produkty typu CFD. Otázkou ale je, co přesně znamená chovat se příliš rizikově. Myslím si, že vzhledem ke svému investičnímu horizontu se mladí lidé chovají přiměřeně riziku, které mohou podstoupit. Když se podíváme na statistiky, kolik našich klientů nebo kolik jejich majetkových účtů překonává inflaci, blížíme se 90 procentům bez ohledu na věkovou strukturu.
Nelze tedy paušálně říct, že by mladší klienti více prodělávali nebo že by se jim jejich ochota riskovat nevyplácela. Je to ovšem dáno také tržním prostředím. V posledních několika letech, až na několik menších korekcí, které můžeme z historického hlediska považovat skutečně za drobné, trhům pomáhal příznivý vývoj. Klientů, kteří by s námi prodělali peníze, je proto opravdu velmi málo.
Ptám se i proto, že sociální sítě dnes zaplavují nejrůznější finfluenceři, kteří svým sledujícím nabízejí investiční doporučení. Upozorňuje Česká spořitelna své klienty na rizika spojená s podobnými radami, které mohou být zavádějící, nebo dokonce podvodné?
Velmi intenzivně se snažíme varovat před digitálními šmejdy, kteří se z našich klientů pokoušejí vylákat peníze pod záminkou investování. Nebojujeme ale cíleně proti finfluencerům.
Snažíme se jít spíše jinou cestou, tedy klienty vzdělávat a poskytovat jim základní informace o tom, jak investiční svět funguje, aby mohli dělat kompetentnější rozhodnutí. Jsem přesvědčený, že kvalita rozhodování závisí na množství a kvalitě informací, které člověk má.
Nedávno jsme proto v rámci aplikace George spustili nástroj Investory, který funguje jako jakési investiční Duolingo. Klientům se v něm hravou formou snažíme vysvětlovat základy investování, včetně investičního trojúhelníku a dalších principů. Cílem je, aby se dokázali rozhodovat kompetentně a věděli, co dělají, i když dostanou radu od influencera, kamaráda, člena rodiny nebo kohokoliv jiného.
Čtěte dále: Rozhovor s Evou Kellermann z Investování pro holky
Myslíte si, že je česká společnost v oblasti investování dostatečně vzdělaná? Věnuje se tomuto tématu například dostatek času ve školách?
Ne, nemyslím si to. Situace se ale zlepšuje. Když to pozoruji na svém nevlastním synovi, kterému je dnes sedmnáct let a chodí na střední školu, řeší věci, kterým jsem se já na střední škole vůbec nevěnoval.
Právě proto jsme vytvořili Investory, protože vnímáme svou společenskou odpovědnost vzdělávat lidi hravou formou. Zároveň si dovolím zmínit jiný výzkum, které připravovalo Portu také ve spolupráci s Ipsos. Z něj vyplynulo, že počet investorů roste, ale jejich investiční gramotnost je nižší než v předchozím roce.
Na druhou stranu je vždy potřeba rozlišovat mezi výsledky měření a skutečným chováním lidí, protože tyto dvě věci se mohou lišit. Když si vezmeme například konflikt s Íránem, který způsobil menší propad trhů, neviděli jsme, že by naši klienti začali své investice emocionálně prodávat. To je pro mě tvrdý ukazatel finanční gramotnosti, tedy zda jsou lidé schopni takovou situaci ustát.
Může to být dáno množstvím zkušeností, protože čím déle a častěji lidé investují, tím přirozeně roste jejich investiční gramotnost. Případně už mohou být vůči krokům prezidenta Spojených států do určité míry odolnější. Tvrdá čísla ale ukazují, že se lidé v těchto obdobích začínají chovat tak, jak by měli. Nerealizují ztrátu tím, že bezmyšlenkovitě prodají své investice, což jsme nyní skutečně nepozorovali.
Přestože zájem o investování roste, nejdůležitějším nástrojem pro zhodnocování peněz stále zůstává spořicí účet. Proč se ho Češi drží i ve chvíli, kdy jeho výnos nemusí dlouhodobě pokrýt inflaci?
Sazby na spořicích účtech jsou stále relativně vysoké a v Česku je zároveň hluboce zakořeněný konzervatismus. Především mezi staršími generacemi jsou stále lidé, kteří se investic bojí jako čert kříže.
Je to vlastně logické. Po revoluci začínal investiční svět v Česku s negativní pověstí a jeho vnímání se postupně zlepšovalo. Lidé se ale spořicích účtů stále drží kvůli konzervativnímu přístupu, relativně vysokým sazbám a také proto, že tomuto produktu dobře rozumějí.
Myslím si, že část problému spočívá také v tom, že banky i investiční společnosti měly v minulých desetiletích tendenci představovat investování jako příliš komplikované téma. Celý finanční trh podle mě do určité míry přeháněl používání odborných názvů a složité terminologie.
Dobré zrcadlo nám v tomto ohledu nastavily různé investiční platformy a neobrokeři, kteří přišli na trh s přesně opačným přístupem a snaží se investiční svět dělat jednoduchým. Také my se nyní interně i navenek snažíme svou komunikaci měnit a vysvětlovat lidem, že investování vůbec nemusí být komplikované. Ve skutečnosti je relativně jednoduché, pokud člověk není spekulativní trader nebo nekupuje vysoce komplexní produkty.
Na spořicím účtu se nicméně doporučuje určitou finanční rezervou disponovat. Podle čeho by měl člověk poznat, že už je dostatečná a že další volné peníze může začít přesouvat do dlouhodobějších investic?
Obecně používáme poučku, že by měla odpovídat třem až pěti měsíčním výdajům, a já s ní v zásadě souhlasím. Velmi obtížně se to ale paušalizuje. I ve svém okolí znám lidi, kterým není fyzicky dobře, pokud mají na běžném nebo spořicím účtu méně než určitou částku.
Všechno ostatní by mělo směřovat do investic, penzijních produktů nebo jiných nástrojů, v nichž se mohou peníze zhodnocovat. Depozitní produkty totiž dlouhodobě nejsou schopné překonávat inflaci, a to je fakt.
Když se dostaneme ke konkrétním produktům, nejčastější skutečnou investicí jsou fondy nebo ETF, které podle průzkumu využívá 59 procent investorů. Jsou podle vás tyto produkty nejlepší vstupní branou pro člověka, který s investováním teprve začíná?
Jednoznačně ano. Na trhu podle mě stále existuje určitá negativní konotace spojená například se smíšenými fondy a já jí rozumím, protože historicky byly někdy mírně předražené a nepřinášely tak dobré výnosy. Myslím si ale, že i trh podílových fondů se v tomto ohledu výrazně posouvá.
Pro člověka, který se investování na začátku bojí, jde o ideální řešení, protože mu přinese relativně širokou diverzifikaci a zároveň má jasně daný investiční horizont. Pro první seznámení s investičním světem je to rozhodně vhodnější než koupit akcie jedné konkrétní firmy.
Nenechte si ujít: Investice do nemovitostí – jak začít a jak se vyhnout častým chybám
Když zmiňujete akcie, přímý nákup jednotlivých titulů volí 23 procent investorů a jejich počet roste také v bankovnictví George. Rozhodují se klienti při výběru firem na základě analýzy, nebo častěji spíše podle toho, o kterých akciích se zrovna mluví a co je právě populární?
Existují různé vzorce nákupního chování. Část klientů si samozřejmě dělá určitou analýzu. Přemýšlejí nad tím, zda je firma podhodnocená, zda má růstový potenciál nebo připravuje zajímavý produkt, který by mohl být zlomový a díky němuž by mohla cena akcie vzrůst.
Myslím si ale, že jde spíše o menšinu. Řada lidí se rozhoduje více emocionálně. Hezkým příkladem je moje přítelkyně, která nedávno začala investovat do akcií. Stáhla si investiční platformu a vybírala si podle odvětví, ve kterém pracuje, podle svých zájmů a podle firem, které zná a za jejichž názvem si dokáže představit konkrétní produkt.
To je velmi častý způsob chování. Mimochodem i proto jsme do investování v George přidávali filtry podle jednotlivých odvětví nebo typů cenných papírů, například podle toho, zda jde o růstové, nebo dividendové tituly.
Pak existuje ještě druhá skupina lidí, kteří chtějí nakupovat sami, ale zároveň se chtějí chovat stejně jako ostatní. Ti potom kupují nejčastěji obchodované produkty, které nakupují i další investoři. Jdou tedy s davem a určitým způsobem jej kopírují.
Vedle akcií a ETF Češi často investují také do nemovitostí, drahých kovů nebo kryptoměn, které jsme už zmiňovali. Jaké místo by podle vás měly tyto alternativní investice zaujímat v portfoliu běžného drobného investora?
Alternativní investice mají v portfoliu své místo jako doplňková složka. V rámci naší poradenské logiky říkáme, že by měly tvořit maximálně zhruba 15 procent investovaných peněz.
Krypto ETF sice v rámci investičního poradenství nedoporučujeme, ale například nemovitosti prostřednictvím nemovitostních fondů mohou své místo mít. Není důvod je v portfoliu nemít. Zda si pak klient zvolí zlato, platinu, ropu, nemovitosti nebo kryptoaktiva, závisí spíše na jeho ochotě riskovat a osobních preferencích.
Rozhodně ale není zdravé mít například 80 procent svého finančního majetku v nemovitostech, kryptoměnách nebo podobných alternativních investicích.
Když se však na věc podíváme v širším kontextu a započítáme do celkového majetku klienta také nemovitost určenou k bydlení, kterou má zpravidla financovanou hypotékou, zjistíme, že velká část Čechů má v nemovitostech přibližně 70 procent svého majetku. Pak je otázkou, zda do zdravě rozloženého portfolia patří ještě další investiční nemovitosti.
Někdo vnímá nemovitost jako naprosto bezpečnou investici, někdo má podobný vztah ke zlatu a někdo jej dnes může mít ke kryptoměnám nebo něčemu jinému. Myslím si proto, že alternativní část portfolia je více otázkou preferencí klienta, toho, co mu dává smysl a jakému investičnímu příběhu věří.
Když se podíváme na absolutní čísla, Češi mají nejčastěji zainvestováno méně než sto tisíc korun a dvě třetiny investorů drží v investicích nejvýše půl milionu. Dá se i s takto relativně malými částkami vytvořit skutečně smysluplně diverzifikované portfolio?
Ano, smysluplně diverzifikované portfolio lze dnes v podstatě vytvořit už s tisícikorunou měsíčně. U nás je v současnosti minimální investice do podílových fondů sto korun a do frakčních ETF a akcií zatím patnáct eur. Do budoucna ji ale plánujeme snížit také na sto korun, abychom co nejvíce omezili vstupní bariéru. S tisícikorunou je pak člověk schopen nakoupit deset různých titulů a portfolio dostatečně diverzifikovat napříč jednotlivými odvětvími, regiony a dalšími oblastmi.
Češi ale mají stále zainvestováno příliš málo peněz, zvlášť pokud je hlavním smyslem investování zajistit si lepší a spokojenější penzi. To je podle mě skutečný cíl celé hry. V České spořitelně tomu říkáme finanční zdraví, někdo jiný finanční poradenství, ale podstata je stejná. Člověk má mít zajištěnou penzi a na to půl milionu korun jednoduše nestačí.
Nenechte si ujít: Rozhovor s Karlem Janečkem
Existuje podle vás nějaká minimální měsíční částka, od které už investování dává ekonomický smysl? Řada lidí ho totiž odkládá s tím, že na něj zatím nemá dost peněz.
Podle mě je lepší začít v osmnácti letech se stokorunou než v šedesáti s deseti tisíci. Minimální částkou je tedy v podstatě ta, kterou vám umožní investovat konkrétní poskytovatel. U nás je to sto korun.
Když vezmeme v úvahu kouzlo složeného úročení a investiční horizont, který mají lidé často před sebou a který může být velmi dlouhý, je jednoduše lepší začít co nejdříve, klidně s malou částkou. Tu pak mohou postupně zvyšovat podle toho, jak rostou jejich příjmy a kolik peněz jim zbývá.
Později ji pravděpodobně zase sníží v období, kdy řeší hypotéku, rodinu a děti. Ve chvíli, kdy děti opustí domácnost a člověku se znovu uvolní část příjmů, ji může opět zvýšit. V každém případě je lepší začít dříve se stokorunou než později s pěti tisíci. Efekt času totiž hraje obrovskou roli, a to nejen z mého pohledu, ale také podle historických dat. Čas je v investování ze všeho nejdůležitější.
Řada lidí investování odkládá také proto, že se bojí ztráty peněz, o čemž už jsme mluvili. Obávají se ale také toho, že si vyberou špatný produkt nebo udělají chybné rozhodnutí. Nemůže nabídka fondů, ETF a akcií začínající investory spíše zahltit?
Rozhodně může, a neplatí to jen pro nás, ale pro všechny poskytovatele. Když se podíváte kamkoliv, nabídka jednotlivých akciových titulů, ETF, fondů které lze nakoupit, se pohybuje v řádu tisíců možností. To může vést k obrovské rozhodovací paralýze.
Právě proto si myslím, že řada poskytovatelů včetně nás nabízí také cestu pro člověka, který neví a chce si nechat poradit. S rozhodnutím, kam přesně peníze alokovat, si může nechat pomoci digitálně nebo osobně.
Široká nabídka je určena lidem, kteří už zhruba vědí, případně si myslí, že vědí, co chtějí, a chtějí se rozhodovat sami. Pro ty, kteří vůbec netuší, kde začít, je ale vždy dobré nechat si od někoho poradit. Minimálně by se měli seznámit se základními principy zdravého investování. Patří mezi ně dlouhodobost, schopnost přemýšlet nad vlastním vztahem k riziku, tedy jak velký pokles je člověk schopen a ochoten přijmout, a samozřejmě diverzifikace.
Z průzkumu vyplynulo ještě jedno zajímavé číslo. Pro 89 procent investorů je důležité sledovat investice v reálném čase a téměř pětina je kontroluje skoro každý den. Pomáhá tato dostupnost lidem spravovat portfolio, nebo je spíše svádí k emocionálním a příliš častým zásahům?
Řekl bych, že spíše ne. Jak jsem ale zmiňoval v souvislosti s daty z počátku íránské krize, vidíme, že i když lidé dnes sledují své investice v Georgi každý den a investice patří mezi nejnavštěvovanější části aplikace, emocionálních prodejů bylo méně než kdy dříve. Naopak řada klientů při poklesu dokupovala.
V tomto ohledu se tedy podle mě začínají chovat správně. Je ale jasné, že záporná hodnota může u některých lidí vyvolávat paniku. Proto považuji za zdravé, a sám to tak mám, aby byly dlouhodobé investice určené například na penzi schované tak, že je člověk nevidí pokaždé, když otevře George.
Dlouhodobé investice nejsou určené ke každodennímu sledování. Jakmile mám dlouhý investiční horizont a odpovídající strategii, neměl bych do nich v průběhu příliš často zasahovat. Je ale jasné, že snadná dostupnost k tomu člověka svádí.
Investování prostřednictvím George rychle roste a aplikace má klientům nabízet stále více analytických a filtrovacích funkcí. Jak podle vás bude český investor vypadat za pět let? Bude více rozumět riziku a držet více peněz například v ETF a akciích?
Věřím, že v první řadě bude investovat výrazně více Čechů. Tento trend bude podle mě zrychlovat, takže budeme mít celkově více investorů. Zároveň věřím, že současní investoři budou mít zainvestováno více peněz než dnes.
S velkou pravděpodobností se začne měnit také chování lidí, protože nastoupí generace Alfa, která může mít podobnou, nebo dokonce ještě vyšší investiční gramotnost než generace Z. Řada jejích příslušníků investuje už dnes od teenagerského věku.
Lze tedy očekávat, že poroste počet lidí, kteří budou držet své investice v akciích a ETF. Nemyslím si ale, že by pro určitou skupinu investorů odzvonilo fondům. Všichni se totiž do určité míry pohybujeme v bublině lidí, které investiční svět zajímá a kteří mu alespoň trochu rozumějí.
Ve všech generacích je ale zároveň mnoho lidí, kteří vědí, že by měli začít investovat, ale jednoduše nevědí jak. Pro ně fondy nebo jiné jednodušší řešení rozhodně nejsou špatnou volbou.
Nepřehlédněte: Spořicí účet vs. investování: kdy se vyplatí držet hotovost a kdy už pálíte peníze?
Credit: archiv Lukáše Míky
