Investování bývá pro mnoho lidí stále světem složitých pojmů, grafů, výnosů a rizik. A pro ženy často také světem, do kterého je nikdo příliš nezval. Právě to se rozhodla změnit Eva Kellermann, zakladatelka platformy Investování pro holky, která ukazuje, že k první investici není potřeba ekonomický diplom, vysoký příjem ani dokonalá znalost finančních trhů. Stačí porozumět základům, přestat se bát a udělat první krok.
Její projekt vznikl z osobní zkušenosti. Sama dlouho vnímala investování jako něco vzdáleného, určeného hlavně pro bohaté nebo finančně vzdělané lidi. Zlom přišel ve chvíli, kdy na cestách potkávala běžné lidi, kteří se svými penězi aktivně pracovali. Tehdy si uvědomila, že nechce své úspory jen nechávat ležet na spořicím účtu, ale chce mít větší kontrolu nad vlastní budoucností.
Investování pro holky dnes funguje jako srozumitelný průvodce světem osobních financí a investic. Ženám nabízí články, vzdělávací materiály, e-book, webináře i online akademii Zero to Hero, která je má provést od základů až k vlastnímu investičnímu portfoliu. Nejde přitom jen o peníze jako takové. V pozadí celého projektu stojí téma svobody, sebevědomí a nezávislosti na partnerovi, rodičích nebo státu.
Když jste zakládala Investování pro holky, vycházela jste i z vlastní zkušenosti, že investování dlouho působilo jako něco vzdáleného, složitého. Co byl u vás osobně moment, kdy se z tématu peněz stalo něco, co jste chtěla začít aktivně řešit?
Dlouho jsem žila v představě, že investování je svět pro bohaté lidi, co ideálně vystudovali ekonomku. Zlom u mě nastal v momentě, kdy jsem začala sólo cestovat a potkávat běžné lidi jako já, kteří investovali. Při rozhovorech s nimi jsem si uvědomila, že se musím naučit se svými penězi pracovat, a ne je jen nechávat ležet na spořáku. Chtěla jsem mít kontrolu nad svou budoucností a nebýt na nikom závislá. Když jsem pak zjistila, že základy nejsou tak složité a člověk k tomu fakt nepotřebuje ekonomický diplom, hrozně se mi ulevilo – a zároveň mě mrzelo, že nám to nikdo neřekl dřív. A tam se zrodila myšlenka předávat to dál.
Ve veřejném prostoru se o investování často mluví jazykem grafů, výnosů, rizik a produktů. Vy ho naopak překládáte do každodenní řeči. Co podle vás ženám nejčastěji brání v tom, aby vůbec udělaly první krok?
To je právě ten kámen úrazu. Finanční svět si kolem sebe vybudoval zeď z odborných pojmů, zkratek a složitostí, která spoustu lidí – a ženy obzvlášť – odrazuje. Ženy často potřebují věcem nejdřív porozumět, než do nich vloží své peníze. Když na ně pak někdo začne mluvit termíny, kterým nerozumí, raději couvnou s pocitem, že to není pro ně. Další velkou bariérou je strach z chyby a nedostatek sebevědomí. Muži mají občas tendenci do věcí skočit po hlavě a řešit detaily za pochodu, ženy chtějí mít jistotu a systém.
Nenechte si ujít: Dá se dnes ještě na investicích zázračně zbohatnout?
Říká se, že ženy jsou v investování opatrnější než muži. Vnímáte tu opatrnost spíš jako překážku, nebo naopak jako výhodu, pokud se správně uchopí?
Na začátku to může být překážka, ale když už ženy začnou, často jsou v investování velmi úspěšné a ta opatrnost v tom hraje svou roli. Nedělají impulzivní rozhodnutí, netrpí syndromem, že „musí porazit trh“, a méně často podléhají panice při propadech. Jakmile žena pochopí základy, nastaví si jasnou, dlouhodobou strategii (třeba přes široce diverzifikovaná ETF) a té se drží. Ta zdravá opatrnost je skvělý filtr proti rizikovým spekulacím. Překážkou se stává v případě, že ženu paralyzuje natolik, že nezačne vůbec.
Když vám píší ženy, které chtějí začít investovat, ale mají strach, čeho se nejčastěji bojí? Ztráty peněz, toho, že tomu nerozumí, nebo spíš pocitu, že „na to nejsou dost chytré“?
Je to mix všeho, ale nejčastěji je to strach z neznáma a ztráty peněz spojený s pocitem „co když udělám nějakou hloupou chybu a o všechno přijdu“. Často se setkávám s tím, že ženy samy sebe podceňují, bojí se například, že jim ve škole nešla matika, takže to nezvládnou. Investování ale naštěstí není o pokročilé matematice. Je to o selském rozumu, disciplíně a o tom, umět kliknout na správné tlačítko u ověřeného brokera.
Do jaké míry podle vás hraje roli výchova? Učíme dívky a mladé ženy o penězích jinak než kluky?
Hraje to roli a bohužel to potvrzují i sociologické výzkumy. Kluky odmalinka podvědomě vedeme k risku, soutěživosti, úspěchu a k tomu, jak peníze vydělat a rozmnožit. Dívky spíše učíme, jak hospodařit, jak ušetřit, jak zbytečně neutrácet a jak být v bezpečí. Výsledkem je, že muži v dospělosti přirozeně sahají po investičních nástrojích, zatímco ženy končí u spořicích účtů, které ale dlouhodobě reálnou hodnotu peněz neochrání.
Téma finanční nezávislosti u žen často souvisí i se vztahy. Setkáváte se s tím, že některé ženy začnou řešit peníze až ve chvíli, kdy zjistí, že jsou příliš závislé na partnerovi?
Bohužel ano a bývají to ty nejsmutnější příběhy. Často se to stává na rodičovské dovolené nebo při rozvodu. Dokud oba pracují a mají své příjmy, všechno vypadá v pořádku. Jakmile ale žena zůstane doma s dětmi, její příjem drasticky klesne a najednou si musí říkat o peníze. V tom momentě si spousta z nich uvědomí, jak moc jsou zranitelné. Moje mise je, aby ženy začaly peníze řešit preventivně, v době, kdy je všechno zalité sluncem, a ne až ve chvíli, kdy hoří střecha nad hlavou.
Finanční závislost nemusí být vidět na první pohled. Může mít podobu společného účtu, mateřské, nižšího příjmu nebo toho, že se o investice „stará on“. Kde podle vás začíná být takové nastavení rizikové?
Rizikové to začíná být v momentě, kdy žena ztrácí přehled a kontrolu. Není nic špatného na tom, když je partner aktivnější v rodinných financích. Problém je, když žena vůbec netuší, kde jsou peníze uložené, na koho jsou napsané účty, jaká jsou tam hesla a co by se dělo, kdyby partner ze dne na den nebyl (při rozchodu, ale i při tragické nehodě). Věta „o investice se stará manžel“ je sice pohodlná, ale nebezpečná. Žena by měla být vždy rovnocenným partnerem, který má k financím stejný přístup a ví, co se s nimi děje.
Mateřství je pro finance žen obrovské téma – výpadek příjmu, pomalejší kariérní růst, nižší důchod. Co by podle vás měla žena řešit ještě předtím, než odejde na mateřskou nebo rodičovskou?
Rodičovská dovolená je v Česku z hlediska financí v podstatě největší ekonomický risk v životě ženy. Před odchodem na mateřskou je naprosto klíčové sednout si s partnerem a otevřeně si promluvit o tom, jak bude fungovat jejich rodinný rozpočet. Dítě je společné, a proto by i výpadek příjmu ženy měl být kompenzován. Například pokud oba investovali před rodičovskou, měli by v tom také oba pokračovat (klidně ve snížených částkách) pokud to rodinné finance unesou. Nemělo by to zkrátka skončit u toho, že pro muže se nic nezmění a žena žije ze svých úspor, protože její příjem je najednou o hodně nižší. A samozřejmostí by měla být dostatečná finanční rezerva vytvořená ještě před porodem.
Často se mluví o gender pay gapu, tedy rozdílu v příjmech mužů a žen. Když žena vydělává méně, má vůbec reálně prostor investovat, nebo je to podle vás spíš otázka nastavení priorit a systému?
Je to kombinace obojího. Gender pay gap je realita, se kterou se ženy potýkají, a logicky to znamená, že jim z výplaty zbývá méně. Na druhou stranu investování není o desetitisících měsíčně. Často je to o revizi vlastních výdajů a nastavení systému. Když si žena na začátku měsíce pošle jako první věc (pravidlo „zaplať nejdřív sobě“) třeba 500 Kč na investiční účet, v rozpočtu to často ani nepocítí, ale pro její budoucí já je to obrovský rozdíl. Takže ano, prostor tam často najít jde, jen je potřeba změnit mindset z „investuju to, co mi na konci měsíce zbude“ na „investuju hned na začátku, protože já jsem priorita“.
Investování bývá spojováno s představou, že člověk musí mít velké částky. Vy ale často ukazujete, že začít lze i menšími penězi. Kde je podle vás hranice, kdy už má smysl o investování uvažovat?
Dnešní doba je skvělá v tom, že moderní platformy umožňují investovat už od pár stovek korun měsíčně. Takže ta hranice, kdy to má smysl, je v podstatě jakákoliv částka, kterou můžete postrádat. Má smysl investovat 500 Kč měsíčně? Jednoznačně ano! Nejen kvůli složenému úročení, které z té pětistovky za dvacet let udělá zajímavou sumu, ale hlavně kvůli vybudování zvyku. Člověk se naučí pracovat s platformou, zvykne si na pohyby na trzích, a až bude vydělávat víc, jednoduše tu částku navýší. Neměl by pak ale na to navýšení zapomínat, těch pár stovek je skvělý základ, ale pokud to alespoň trochu jde, s vyššími výdělky bychom měli investovat ideálně více.
Nepřehlédněte: Jak začít investovat? TOP 10 investičních strategií, které by měl znát každý investor
Kdybyste měla popsat úplně první praktické kroky pro ženu, která má běžný příjem, menší rezervu a zatím nulovou zkušenost s investováním, čím by měla začít?
- Krok: Finanční polštář. Než investuju jedinou korunu, musím mít naspořenou rezervu na 3 až 6 měsíců výdajů na spořicím účtu. To je klidný spánek.
- Krok: Vzdělání. Přečíst si pár článků, poslechnout si podcast nebo projít kurz, abych pochopila, co je to inflace, co jsou akcie, dluhopisy a ETF a jaký je mezi nimi rozdíl.
- Krok: Výběr brokera. Zvolit si ověřenou, nízkonákladovou platformu (dnes velmi populární a uživatelsky jednoduché jsou platformy typu XTB nebo Trading 212).
- Krok: První kliknutí. Poslat tam malou částku, koupit si kousek široce diverzifikovaného ETF (např. kopírující index MSCI World či FTSE All-World) a zažít si ten pocit, že jsem se stala investorkou.
Jaké chyby podle vás začátečníci dělají nejčastěji? Je horší neinvestovat vůbec, nebo začít příliš rychle a bez základního pochopení?
Nejčastější chybou je, že lidé nakoupí něco, čemu vůbec nerozumí, jen proto, že jim to poradil známý nebo to viděli na TikToku. Pak přijde první pokles, oni zpanikaří, se ztrátou všechno prodají a zanevřou na finanční trhy do konce života. Co je horší? Dlouhodobě je horší neinvestovat vůbec, protože nečinnost vás kvůli inflaci stoprocentně připraví o peníze. Ale začít bezhlavě a bez pochopení základů je nejrychlejší cesta, jak o ně přijít vlastní chybou. Ideální je zlatá střední cesta: nejdřív trochu teorie, pak hned praxe s malými částkami.
Mladší generace žen dnes mnohem častěji řeší vlastní bydlení, investice, důchod i to, že se nechce spoléhat na stát nebo partnera. Vidíte u nich jiný přístup k penězům než u starších generací?
Ano, vidím tam obrovský posun a mám z toho radost. Mladé ženy (kolem dvaceti, třiceti let) jsou mnohem sebevědomější, ambicióznější a téma peněz pro ně už není tabu. Chtějí mít život ve svých rukou, cestovat, budovat kariéru nebo podnikat a vědí, že peníze jsou prostředek k větší svobodě.
Do investování dnes vstupují i sociální sítě, influenceři, aplikace a fintech platformy. Pomáhají podle vás téma demokratizovat, nebo zároveň vytvářejí nová rizika, třeba tlak na rychlé zbohatnutí?
Podle mě je skvělé, že se investování zpopularizovalo a přestalo být tabu. Informace jsou dostupné na pár kliknutí a lidé vidí, že investovat může opravdu každý. Sama na sítích tvořím obsah a vidím, jak obrovský přínos má, když se o penězích mluví lidsky a otevřeně. S tím ale přichází nutnost zapojit selský rozum a kritické myšlení. Je obrovský rozdíl mezi tvůrcem, který lidi dlouhodobě vzdělává, a někým, kdo slibuje extrémní výnosy bez rizika a rychlé zbohatnutí do druhého dne. Největším rizikem na internetu je dnes slepé kopírování cizích kroků bez toho, aniž by člověk chápal, co vlastně dělá. Každá z nás má jiné cíle, jiný rozpočet a jinou toleranci k riziku. Klíčem je využívat sítě pro inspiraci a vzdělávání, ale finální rozhodnutí dělat vždy na základě vlastních znalostí.
Kryptoměny jsou pro část mladších investorů první kontakt se světem investic. Mají podle vás v portfoliu běžného člověka místo, nebo je lepší začít konzervativněji?
Kryptoměny jsou extrémně volatilní aktivum. Já osobně také začínala investicí do bitcoinu s tím, že po pár měsících růstu jsem pak byla několik let v mínusu. Dnes se na bitcoin dívám jako na zajímavý doplněk portfolia, který může portfolio „naboostovat “pěkně směrem nahoru, když bitcoin roste. Ale je potřeba počítat také s tím, že může ve velmi krátkém čase stejně výrazně poklesnout. Proto ho já sama mám jako doplněk a snažím se ho držet v portfoliu max kolem 10 %. Základ portfolia by měl stát na pevných, konzervativnějších nohách, jako jsou právě ETF.
Kdybyste měla vyvrátit jeden největší mýtus o ženách a investování, který by to byl?
Ten mýtus, že „ženy na investování nemají buňky“ nebo že je to pro ně moc složité. Je to naprostý nesmysl. Ženy mají pro investování skvělé předpoklady – mají intuici, jsou trpělivé, disciplinované a umí skvěle plánovat dopředu. Jediné, co jim občas chybí, je odvaha udělat ten první krok a věřit si.
Co by se podle vás muselo změnit, aby ženy v Česku braly investování stejně samozřejmě jako spoření, pojištění nebo řešení hypotéky?
Podle mě se to v posledních letech výrazně zlepšilo právě tou dostupností informací, které jsou srozumitelnější než kdy dříve. V dnešní době už nevnímám jako takový problém, že by ty informace nebyly, jako spíše jak to udělat, aby si mezi nimi ženy dokázaly vybrat ty věrohodné. Potřebujeme proto posílit jejich kritické myšlení a finanční sebevědomí. Aby se investování stalo naprostou samozřejmostí, musíme se naučit o penězích mluvit otevřeně. Stejně jako u kafe s kamarádkou probereme výběr dobré matrace nebo doporučení na lékaře, mělo by být normální sdílet tipy na ověřené platformy, knihy nebo kurzy. Jakmile si ženy začnou mezi sebou předávat bezpečné a ověřené zkušenosti, ta zbývající bariéra strachu zmizí. A když uvidíme, že investuje i naše kámoška, mnohem snáze se do toho pustíme i my samy.
Nenechte si ujít: Rozhovor s Karlem Janečkem
Foto: archiv Evy Kellermann
