Proč centrální banky nakupují zlato: co vědí, co investorům uniká?

10.07.2026
Sebastian Kovář

Zlato se znovu dostalo do centra světových financí. Ne proto, že by najednou začalo vyplácet úrok, generovat dividendy nebo měnit svůj ekonomický charakter. Zlato zůstává stejným aktivem jako vždy: fyzickým kovem, který sám o sobě nic neprodukuje. Přesto ho centrální banky po celém světě nakupují tempem, které v moderní historii nemá mnoho srovnání.

Hlavní důvod je jednoduchý, ale zásadní. Centrální banky dnes nenakupují zlato primárně kvůli výnosu. Nakupují ho jako strategickou pojistku. V době geopolitického napětí, sankcí, měnových konfliktů a rostoucích pochybností o bezpečnosti dolarových rezerv se zlato znovu stává aktivem, které nemá protistranu. A právě to je vlastnost, která byla dlouhé roky podceňovaná.

World Gold Council ve svých datech za první čtvrtletí 2026 uvádí, že cena zlata podle LBMA PM fixingu dosáhla v lednu historického maxima 5 405 dolarů za unci, následně ale přišla výraznější korekce. Ve stejném období centrální banky nakoupily čistě 244 tun zlata, a to navzdory vysokým cenám i zvýšené prodejní aktivitě části trhu.

To je důležité, protože takové chování se nepodobá běžnému spekulantovi. Spekulant se snaží nakoupit levně a prodat draze. Centrální banka často přemýšlí jinak. Neřeší jen cenu. Řeší stabilitu, likviditu, geopolitické riziko a dlouhodobou bezpečnost rezerv. A právě proto je dnešní zlatá vlna mnohem zajímavější než obyčejný růst ceny komodity.

Nepřehlédněte: Rozhovor s Jakubem Rychlým z Nekrachni

Zlato bylo desítky let považováno za nudné aktivum

Abychom pochopili, proč je současný vývoj tak důležitý, musíme se vrátit zpět. Po většinu 20. století hrálo zlato klíčovou roli ve světovém finančním systému. Dolar byl po druhé světové válce v rámci brettonwoodského systému navázán na zlato a ostatní hlavní měny byly navázány na dolar. Zlato tak fungovalo jako kotva důvěry.

To se změnilo v roce 1971, kdy americký prezident Richard Nixon ukončil směnitelnost dolaru za zlato. Od té chvíle se dolar stal čistě fiat měnou. Nebyl už krytý zlatem, ale důvěrou ve Spojené státy, americkou ekonomiku, americké instituce a schopnost USA své závazky dlouhodobě plnit.

Pro mnoho ekonomů se zlato po roce 1971 postupně změnilo v relikt minulosti. Neplatí úrok. Nenese kupón. Nemá cash flow. Není to firma, která by rostla, inovovala a vyplácela dividendy. Zlato prostě sedí v trezoru a čeká. Z pohledu moderního portfolia to dlouho vypadalo jako neefektivní aktivum.

Jenže tahle kritika má jednu slabinu. Zlato sice nenese výnos, ale zároveň nenese kreditní riziko. Není to dluhopis, u kterého závisíte na emitentovi. Není to měna, jejíž hodnota stojí na rozhodnutí centrální banky. Není to bankovní vklad, který existuje v rozvaze konkrétní finanční instituce. Fyzické zlato držené ve vlastní jurisdikci je aktivum bez protistrany.

V klidných časech tahle vlastnost působí skoro zbytečně. V krizových časech se ale může stát tou nejdůležitější vlastností ze všech.

Rok 2022 změnil pohled na rezervy

Zlomovým bodem byl rok 2022. Po ruské invazi na Ukrajinu západní země zmrazily velkou část ruských devizových rezerv uložených v zahraničí. Brookings Institution uvádí, že skupina REPO tvořená státy G7, Evropskou unií a Austrálií odhadovala objem zmrazených ruských rezerv na přibližně 280 miliard dolarů.

Z pohledu Západu šlo o logickou reakci na agresi Ruska. Z pohledu mnoha dalších států to ale vytvořilo nový precedens. Ukázalo se, že devizové rezervy nejsou vždy absolutně bezpečné. Pokud jsou uložené v zahraničních bankách, clearingových systémech nebo finančních institucích pod vlivem jiné mocnosti, mohou být v extrémním scénáři politicky zablokované.

Právě tady se začala měnit psychologie centrálních bank. Otázka už nezněla pouze: „Které aktivum je nejlikvidnější a nejvýnosnější?“ Nová otázka zněla: „Které aktivum nám nikdo nemůže zmrazit?“

Dolar tím nepřestal být hlavní světovou rezervní měnou. To by bylo příliš jednoduché a nepřesné tvrzení. Americký dolar má stále obrovskou výhodu v likviditě, hloubce finančních trhů, síle americké ekonomiky a roli v mezinárodním obchodě. Ale po roce 2022 přestal být pro část světa vnímán jako bezpodmínečně neutrální aktivum.

A přesně v takovém prostředí začíná zlato dávat větší smysl.

Nenechte si ujít: Ozios recenze – Regulovaný broker

Centrální banky nakupují zlato kvůli bezpečnosti, ne kvůli módě

Současné nákupy zlata nejsou jen krátkodobým příběhem investorů, kteří se bojí inflace nebo války. Jde o strukturální změnu v chování institucí, které spravují státní rezervy.

World Gold Council ve svém průzkumu mezi centrálními bankami z roku 2026 uvádí, že 89 % respondentů očekává růst globálních zlatých rezerv centrálních bank v následujících 12 měsících. Rekordních 45 % centrálních bank zároveň očekává růst vlastních zlatých rezerv.

To je velmi silný signál. Centrální banky nejsou retailoví investoři, kteří reagují na titulky na sociálních sítích. Jejich rozhodnutí vznikají pomalu, často v rámci dlouhodobých strategií správy rezerv. Pokud tedy stále větší část centrálních bank říká, že chce zlato navyšovat, nejde jen o krátkodobou emoci. Jde o změnu v tom, jak státy přemýšlejí o bezpečnosti svých aktiv.

Zlato se v tomto kontextu vrací do role geopolitické pojistky. Pro země, které nechtějí být příliš závislé na dolaru, amerických státních dluhopisech nebo západním finančním systému, představuje zlato způsob, jak část rezerv přesunout do aktiva, které je univerzálně uznávané, likvidní a politicky obtížněji zablokovatelné.

To neznamená, že svět okamžitě opouští dolar. Znamená to, že se mění poměr důvěry. Dříve bylo pro řadu států samozřejmé držet velkou část rezerv v dolarových aktivech. Dnes se část z nich ptá, zda není rozumné mít větší pojistku mimo dolarový systém.

Dedolarizace není kolaps dolaru, ale pomalá diverzifikace

Pojem dedolarizace se často používá příliš dramaticky. Vyvolává dojem, že svět jednoho dne opustí dolar a přepne se na jiný systém. Ve skutečnosti je mnohem pravděpodobnější pomalejší a méně efektní proces.

Dedolarizace neznamená okamžitý konec dolaru. Znamená postupnou snahu některých států snížit závislost na americké měně. To se může dít různými způsoby: větším využíváním lokálních měn v obchodě, navyšováním rezerv v jiných měnách, budováním alternativních platebních kanálů nebo právě nákupem zlata.

Zlato je v tomto procesu důležité proto, že není měnou žádného státu. Euro je měna eurozóny. Juan je měna Číny. Jen je měna Japonska. Každá měna je spojena s politikou konkrétní země nebo regionu. Zlato ale není závazkem žádné vlády. Nejde o slib, který musí někdo splnit. Je to aktivum samo o sobě.

Právě proto se zlato hodí jako neutrální rezervní složka ve světě, kde mezi státy roste nedůvěra. Když je geopolitika stabilní, může se zdát neefektivní držet velké množství aktiva bez výnosu. Když se ale geopolitika zhoršuje, absence protistrany se stává výhodou.

Nenechte si ujít: Investice do nemovitostí – jak začít a jak se vyhnout častým chybám

Čína, Polsko, Indie nebo Turecko: různé země, podobná motivace

Motivace jednotlivých centrálních bank se liší. Čína dlouhodobě usiluje o větší mezinárodní význam jüanu a zároveň se snaží snížit závislost na dolarovém systému. U tak velké ekonomiky dává vyšší podíl zlata ve státních rezervách strategický smysl. Zlato může sloužit jako důvěryhodnější kotva v době, kdy Čína chce posilovat finanční autonomii.

Polsko má jiný motiv. Leží na východní hraně Evropské unie a bezpečnostní prostředí v regionu se po roce 2022 zásadně změnilo. Pro polskou centrální banku může být zlato pojistkou pro extrémní geopolitické scénáře. V takovém případě nejde jen o výnos, ale o státní bezpečnost a finanční odolnost.

Indie, Turecko, Brazílie a další rozvíjející se ekonomiky řeší zase kombinaci inflace, měnové volatility, obchodní autonomie a dlouhodobé důvěry v rezervní aktiva. Pro země mimo hlavní západní finanční blok může být zlato způsob, jak rozložit riziko a nebýt příliš závislý na rozhodnutích Fedu, americké vlády nebo západních institucí.

Společný jmenovatel je ale podobný: zlato se znovu stává součástí strategického přemýšlení o suverenitě. Nejde jen o investici. Jde o kontrolu.

Proč centrální banky kupují i při vysokých cenách

Běžný investor se při ceně zlata na historických maximech logicky ptá, zda už není pozdě. Centrální banky ale často uvažují jinak. Pokud budují strategickou rezervu, nemusí jim krátkodobě vadit ani vysoká cena. Jejich horizont není několik měsíců. Jejich horizont může být deset, dvacet nebo třicet let.

To je důvod, proč nákupy centrálních bank mohou vytvářet pod cenou zlata určité dlouhodobé dno. Neznamená to, že zlato nemůže klesnout. Může. A historie ukazuje, že zlato umí zklamat investory i na dlouhá období. Znamená to ale, že na trhu existuje silný typ kupce, který neřeší zlato pouze jako spekulaci na příští kvartál.

Centrální banka nenakupuje zlato proto, aby ho za půl roku prodala o deset procent výš. Nakupuje ho proto, aby snížila zranitelnost rezerv. A pokud je motivem bezpečnost, cena přestává být jediným rozhodujícím faktorem.

Tady se současný růst zlata liší od klasické investiční mánie. U bubliny obvykle dominuje retailová euforie, agresivní páka, rychlé zbohatnutí a přesvědčení, že cena už nikdy neklesne. U zlata dnes vidíme i tyto prvky, ale hlavní příběh je hlubší. Do trhu vstoupil strategický institucionální kupující.

Mohlo by Vás zajímat: Recenze XTB

Je zlato bublina?

Otázka, zda je zlato bublina, nemá jednoduchou odpověď. Část růstu ceny zlata může být samozřejmě tažená emocemi, strachem a krátkodobým úprkem investorů do bezpečných aktiv. Když cena rychle roste, přitahuje další kapitál. To platí u akcií, kryptoměn, nemovitostí i komodit.

Zlato má navíc jednu slabinu: samo o sobě negeneruje výnos. Pokud jsou reálné úrokové sazby vysoké, investor má alternativu v podobě dluhopisů nebo peněžního trhu. V takovém prostředí může být držba zlata méně atraktivní, protože investor se vzdává úroku, který by mohl získat jinde.

Proto zlato často trpí ve chvílích, kdy dolar posiluje a trh očekává vyšší sazby. Silný dolar zdražuje zlato pro investory mimo USA a vyšší reálné výnosy zvyšují náklady příležitosti držby aktiva bez úroku. To je klasický mechanismus, který funguje dlouhodobě.

Na druhou stranu dnešní situace není jen o sazbách. Je o důvěře v rezervní systém, geopolitice a změně chování centrálních bank. A tyto faktory se nemění ze dne na den. Politická rizika mohou přetrvávat roky. Stejně tak může roky pokračovat snaha států diverzifikovat rezervy.

Proto je přesnější říct, že zlato může být krátkodobě přehřáté, ale zároveň dlouhodobě podpořené strukturální změnou. Jinými slovy: cena může klesnout, ale důvod, proč centrální banky nakupují, tím nezmizí.

Co znamená růst zlata pro běžného investora

Pro běžného investora z toho neplyne závěr, že by měl všechno prodat a nakoupit zlato. Takový přístup by byl extrémní a nebezpečný. Zlato může být důležitou součástí portfolia, ale nemělo by se zaměňovat za univerzální řešení všech investičních rizik.

Rozumný investor se na zlato dívá jako na pojistku, ne jako na stroj na výnos. Jeho role v portfoliu může spočívat v tom, že pomáhá tlumit extrémní scénáře: geopolitické krize, ztrátu důvěry v měny, finanční stres nebo prudké změny v očekáváních trhu.

To ale neznamená, že zlato porazí akcie v dlouhém horizontu. Akcie reprezentují produktivní ekonomiku. Firmy vyrábějí, inovují, rostou a vytvářejí zisky. Zlato nic takového nedělá. Jeho síla je jinde. Neslibuje růst cash flow, ale nabízí ochranu v době, kdy sliby ostatních aktiv mohou být zpochybněny.

Právě proto dává smysl přemýšlet o zlatě jako o doplňku portfolia. Ne jako o náhradě za akcie, dluhopisy nebo hotovost. U většiny investorů bude otázkou spíš velikost expozice než to, zda má zlato tvořit celé portfolio.

Nenechte si ujít: Rozhovor s Karlem Janečkem

Jak lze do zlata investovat

Existuje několik způsobů, jak získat expozici na zlato. Každý má jiné výhody, náklady a rizika.

První možností je fyzické zlato. To může mít podobu investičních slitků nebo mincí. Výhodou je přímé vlastnictví aktiva bez finančního zprostředkovatele. Nevýhodou jsou náklady na skladování, pojištění, horší likvidita a rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou.

Druhou možností jsou zlaté ETF. Mezi nejznámější patří SPDR Gold Shares s tickerem GLD nebo iShares Gold Trust s tickerem IAU. Tyto fondy umožňují získat expozici na cenu zlata bez nutnosti řešit fyzický trezor. Pro mnoho investorů jde o nejjednodušší a nejlikvidnější způsob, jak zlato do portfolia zařadit.

Třetí možností jsou akcie těžařů zlata. Tady už ale investor nekupuje zlato samotné, ale podnikání firem, které zlato těží. To přináší vyšší potenciál i vyšší riziko. Pokud cena zlata roste, marže těžařů se mohou zlepšovat rychleji než samotná cena kovu. Zároveň ale do hry vstupují provozní náklady, politické riziko, řízení firmy, zadlužení, kvalita nalezišť a další faktory.

Čtvrtou a nejrizikovější vrstvou jsou juniorní těžaři a průzkumné společnosti. Ty mohou v býčím trhu růst násobně, ale také mohou výrazně ztratit nebo úplně selhat. Pro běžného investora nejde o jednoduchou expozici na zlato, ale o vysoce rizikovou spekulaci.

Rizika zlata: co může cenu poslat níž

Zlato není bezrizikové aktivum. To je jeden z největších omylů v investičních debatách. Zlato může výrazně kolísat a jeho cena může dlouhou dobu stagnovat nebo klesat.

Prvním rizikem jsou vyšší reálné úrokové sazby. Pokud centrální banky drží sazby vysoko a inflace klesá, reálné výnosy bezpečných dluhopisů rostou. V takovém prostředí se zlato stává méně atraktivní, protože samo žádný úrok nenese.

Druhým rizikem je silný americký dolar. Zlato se obchoduje globálně převážně v dolarech. Když dolar posiluje, zlato bývá pro investory mimo USA dražší, což může omezovat poptávku.

Třetím rizikem je geopolitické uklidnění. Část současné ceny zlata může obsahovat prémii za nejistotu. Pokud by se snížilo napětí na Blízkém východě, kolem Číny a Tchaj-wanu nebo ve vztazích mezi hlavními mocnostmi, část investorů by mohla zlato opustit a přesunout kapitál zpět do rizikovějších aktiv.

Čtvrtým rizikem je samotná psychologie trhu. Když aktivum rychle vyroste, část investorů začne nakupovat pouze proto, že cena roste. To může krátkodobě vytvořit přehřátí. A když růst zpomalí, stejný kapitál může rychle odejít.

Proto je důležité oddělit dlouhodobý strategický příběh od krátkodobé cenové euforie. Centrální banky mohou mít dobrý důvod zlato navyšovat, ale to automaticky neznamená, že cena zlata poroste každý měsíc.

Nenechte si ujít: Podílové fondy vs. ETF

Proč nejde jen o zlato, ale o důvěru ve finanční systém

Nejdůležitější pointa celého příběhu není samotná cena zlata. Důležitější je otázka, proč centrální banky zlato nakupují.

Když státy přesouvají část rezerv do zlata, vysílají tím signál, že chtějí menší závislost na systému založeném na důvěře v jednu dominantní měnu. Dolar zůstává mimořádně silný a hluboce zakořeněný ve světovém obchodu. Ale jeho politická neutralita už není pro všechny země samozřejmostí.

Zlato proto funguje jako tichý komentář ke stavu světa. Čím větší je geopolitická fragmentace, tím atraktivnější je aktivum, které nepatří žádné zemi. Čím více se finanční systém používá jako nástroj politického tlaku, tím více některé státy hledají rezervy mimo dosah tohoto systému.

To je důvod, proč dnešní zlatá vlna může mít dlouhodobější charakter. Nejde jen o inflaci. Nejde jen o válku. Nejde jen o krátkodobý strach investorů. Jde o změnu ve způsobu, jak státy přemýšlejí o finanční bezpečnosti.

Zlato jako plán B centrálních bank

Zlato se nevrací proto, že by svět zapomněl na moderní finance. Vrací se proto, že moderní finance ukázaly svou politickou stránku. Devizové rezervy nejsou jen ekonomické aktivum. Jsou také součástí geopolitické architektury.

Centrální banky to dobře vědí. Proto sledují nejen výnosy, ale i dostupnost rezerv v krizovém scénáři. A pokud existuje riziko, že některá aktiva mohou být zablokovaná, sankcionovaná nebo politicky zpochybněná, fyzické zlato držené ve vlastní jurisdikci získává novou hodnotu.

To neznamená návrat ke zlatému standardu. Svět se pravděpodobně nevrátí do systému, ve kterém bude každá měna přímo směnitelná za zlato. Dnešní ekonomika je příliš velká, složitá a finančně provázaná. Ale zlato může znovu získat větší roli jako rezervní aktivum poslední instance.

A přesně to dnes vidíme. Centrální banky nekupují zlato proto, aby se vrátily do minulosti. Kupují ho proto, aby byly lépe připravené na budoucnost.

Co si z toho odnést

Současný růst významu zlata není jen příběhem komoditního trhu. Je to příběh důvěry, geopolitiky a proměny světového finančního systému.

Zlato dosáhlo historických maxim v době, kdy centrální banky pokračují v silných nákupech, investoři hledají bezpečí a svět řeší otázku, jak moc lze spoléhat na dolarový systém. Podle World Gold Council zůstává poptávka centrálních bank jedním z klíčových faktorů trhu a průzkumy naznačují, že zájem o navyšování zlatých rezerv bude pokračovat i v roce 2026.

Pro investora z toho neplyne jednoduchý návod typu „kup zlato za každou cenu“. Plyne z toho spíš potřeba pochopit, proč se zlato znovu dostalo do hry. Zlato není jen kov. V portfoliu států i investorů může fungovat jako pojistka proti scénářům, ve kterých ostatní aktiva stojí na příliš velké důvěře.

A právě to je hlavní rozdíl mezi běžnou bublinou a strukturální změnou. Bublina je založená na víře, že cena poroste. Strukturální změna je založená na tom, že se mění důvody, proč dané aktivum vůbec držet.

U zlata dnes nejde jen o cenu. Jde o otázku, komu státy ještě věří, kde chtějí držet své rezervy a jak se připravují na svět, který může být méně stabilní, méně globalizovaný a méně dolarový než ten předchozí.

Čtěte dále: : crypto4me – První bezpečná cesta ke kryptu s licencí MiCA

Zdroje:

Zdroj obrázku: Generováno AI

Nenechte si ujít: Práce z domova – Tipy, jak si vydělat z pohodlí domova

Sebastian Kovář Analytik & Moderátor Tradeinfo TV

Sebastian začal pracovat jako finanční analytik už při svých ekonomických studiích. Od té doby i aktivně investuje a zajímá se o finanční sektor i ve volném čase. V současné době natáčí na YouTube videa, kde přibližuje ekonomická a investiční témata veřejnosti.

Zobrazit více