Investování bývá dodnes často vnímáno jako svět grafů, rizika, ostrých loktů a mužské soutěživosti. Jenže právě tento obraz podle Kamily Kudělové mnoho žen zbytečně odrazuje od toho, aby se o své peníze začaly aktivně starat. I proto založila projekt Úspěšná investorka, jehož cílem je ukazovat ženám, že finanční nezávislost nemusí znamenat stres, spekulace ani honbu za rychlým ziskem, ale především větší klid, svobodu a schopnost postarat se samy o sebe.
Co vás vlastně vedlo k založení projektu Úspěšná investorka?
Ty hlavní impulzy byly asi dva. Jeden obecnější a druhý osobnější. Ten obecnější spočíval v tom, že vždy, když v okruhu mých přátel přišla řeč na investování, ženy se k němu stavěly tak, že se ho bojí, nic o něm nevědí, případně je vůbec nezajímá a neláká je dozvědět se o něm víc. A u těch, které byly trochu zvědavější, to často naráželo na to, že ve svém okruhu známých nebo v rodině neměly nikoho, s kým by o tom mohly mluvit.
Buď tam tedy opravdu nebyl nikdo, s kým by mohly investování řešit, anebo to bylo ještě o úroveň dál: přátelé či rodina je od toho dokonce odrazovali, protože sami o investování neměli žádné informace. To je ta obecnější rovina.
Ta osobnější souvisela s událostí, kterou jsme zažili v rodině. Před lety nám zemřel velmi blízký člen rodiny v produktivním věku, v sedmatřiceti letech. Zůstala po něm žena a dvě malé děti. Tehdy jsem úplně z první řady sledovala, jak důležitá je finanční nezávislost, respektive jak nebezpečná může být finanční závislost. Když žena zůstane bez prostředků, bez manžela, a zároveň měli nastavený typický český model, kdy muž zajišťuje veškeré finance a žena o nich nemá téměř žádný přehled, viděla jsem, co taková finanční závislost může způsobit. Tyto dva impulzy byly důvodem, proč jsem projekt Úspěšná investorka směřovala právě tímto směrem.
Čtěte dále: Rozhovor s Evou Kellermann z Investování pro holky
Je opravdu běžné, že pokud se stane nějaká podobná událost, ženy jsou stále finančně závislé na svém partnerovi?
Určitě se to postupem času posouvá, ale u většiny populace tento model stále převládá. Vidím to i ze zkušeností, které mám už v rámci projektu.
Vzpomínám si na jeden konkrétní silný moment se ženou, která se mnou spolupracovala. Vždy se ptám, co je hlavním důvodem a motivací, proč žena s investováním začíná. Ona mi tehdy řekla, že jí manžel celý život sliboval, že se o ni postará a že peníze vůbec nemusí řešit. Jenže v té době byli krátce rozvedení, a právě to pro ni byla silná motivace začít se o sebe finančně starat sama. Takže ano, z velké části je to stále poměrně běžný standard.
Pokud se podíváme na další příčiny kromě toho, že ženy spoléhají na partnera, který je zajistí, jsou tam i důvody spojené třeba s nerovností platů nebo s tím, že ženy častěji odcházejí na mateřskou než jejich protějšky?
Když jste zmínil platy, tak určitě. A hodně to funguje v kombinaci se sebevědomím. Začíná to už před tím, než se člověk vůbec do investování pustí. Statisticky vychází, že ženy si na pracovních pohovorech říkají v průměru o plat přibližně o deset až dvacet procent nižší než jejich mužští kolegové na stejné pozici. Jakmile vyděláváte méně, automaticky vám méně zbývá na investování.
Na to se pak nabaluje i rodičovská dovolená. I když dnes už se posouváme modernějším směrem a někdy na rodičovskou odchází muž, stále by se dalo říct, že systém je nastavený tak, že ten, kdo pečuje o děti, případně později i o stárnoucí rodiče, bývá většinou žena. Bez ohledu na to, kdo péči zajišťuje, platí, že pečující člověk je často finančně nějakým způsobem potrestán nebo ekonomicky znevýhodněn.
Kamilo, ve svém projektu mluvíte o tom, že žena má potenciál dosáhnout finanční nezávislosti. Co pro vás osobně znamená pojem finanční nezávislost?
Je zajímavé, že pod pojmem finanční nezávislost si může každý představit něco trochu jiného. Není to o jednom konkrétním čísle. Pro mě osobně to znamená, že se člověk dostane do situace, kdy má pokryté své nejnezbytnější výdaje. Nemusí řešit, jestli bude mít peníze na energie, bydlení, jídlo, základní potřeby nebo zajištění rodiny.
To je podle mě takový základní stupeň. Samozřejmě to může pokračovat dál. Člověk většinou ve chvíli, kdy dosáhne určité úrovně, chce pokračovat ještě výš a mít k dispozici peníze i na dovolené nebo na věci, které nejsou úplně nezbytné.
Kdybych ale měla zmínit úplně základní stupeň finanční nezávislosti, pro někoho to může být klidně i to, že si vytvoří finanční rezervu na tři až šest měsíců a díky tomu je mnohem klidnější. To je asi hlavní bod: finanční nezávislost mám spojenou s klidem mysli, aby člověk nebyl ve stresu.
Takže pro vás osobně je to třeba rezerva pro případ, že se člověku něco stane, aby měl z čeho žít?
Určitě, ale pro mě osobně je to spíš zajištění těch základních výdajů, nad kterými potom člověk nemusí neustále přemýšlet.
Co ženy podle vaší zkušenosti nejčastěji brzdí v tom, aby udělaly první investiční krok?
Tady podle mě hrají roli dvě věci. Jednak přesvědčení většinové společnosti, že investování, obzvlášť do akcií, je opravdu agresivní mužské prostředí plné stresu a rizika, navíc spojované hlavně s technologiemi, těžbou surovin nebo těžkým průmyslem. Je to tedy něco, co ženy často vůbec neláká.
Pak si myslím, že v tom hraje roli i historický kontext. Když se podíváme do minulosti, a nemusíme ani tak daleko, třeba do poloviny 20. století, v mnoha vyspělých zemích bylo úplně běžné, že si žena sama nemohla otevřít bankovní účet nebo požádat o kreditní kartu, pokud to nezastřešoval její manžel nebo otec. Ženy se proto historicky většinou zabývaly financemi z hlediska určitého mikromanagementu, aby byl zajištěn chod rodiny, zatímco muž zastřešoval celkové finance, tedy makromanagement.
Můj osobní názor v tomto směru je, a ozývá se to i od řady zahraničních investičních domů, že tím, že se investováním historicky zabývali hlavně muži, odpovídá investování v dnešní podobě tomu, co je jim přirozené, co jim vyhovuje a co je baví. V dnešní době je proto potřeba ženy podpořit tak, aby i v investování našly to, co bude bavit je, a formu, která jim bude vyhovovat.
Podařilo se už podle vás nabourat stereotyp muže jako živitele rodiny a ženy jako té, která se stará?
Myslím, že se nabourává, určitě. Doba se v tomto ohledu výrazně posouvá dál, ale statistiky stále ukazují, že tento model přetrvává. Teď jsem měla k dispozici nejčerstvější statistiku od XTB a z ní vycházelo, že ženy v 60 procentech případů pořád zajišťují chod rodiny a domácnosti. Zatím to tedy ze 60 procent funguje stále takto.
Liší se podle vás nějak způsob, jak o penězích přemýšlejí ženy a muži?
Určitě tam rozdíl je. Dá se říct, aby to neznělo zjednodušeně, že se liší přístup k penězům i z hlediska emocí. Ženy se snaží, aby jim peníze přinesly nějaký konkrétní výsledek a staly se zdrojem klidu. Chtějí dosáhnout určitého pocitu bezpečí a cíle, který si vytyčí.
Muži si naopak s penězi často přirozeněji spojují soutěživost a snahu o co nejlepší výsledky.
Takže rivalita, takový ten mužský testosteron, tam hraje svou roli?
Přesně tak, určitě. V tomhle je právě ten rozdíl.
Když za vámi přijde žena, která má už třeba našetřené nějaké peníze a rozhodne se, že bude investovat, ale bojí se, že udělá chybu, jak byste jí poradila?
Myslím si, že úplně první otázka, kterou by si člověk měl položit ještě před tím, než se do investování pustí, je, kolik času a energie chce investování věnovat. Od toho se pak odvíjejí další kroky.
Souvisí s tím i to, jestli bude člověk investovat sám, nebo s investičním či finančním poradcem. Obě cesty mají své výhody a nevýhody. Hlavní výhodou investování s poradcem je, že šetříte svůj čas a můžete si třeba zvolit více investičních nástrojů, protože můžete oslovit i více poradců. Na druhou stranu, když člověk investuje sám, má maximální přehled.
Takže bych doporučila nejdřív se sama sebe zeptat, kolik času a energie tomu chci věnovat. Od toho se pak odvíjí i výběr investičních nástrojů, protože každý z nich vyžaduje jiné množství času.
Jedna z typických začátečnických otázek zní, jestli má smysl investovat i malé částky. Co byste řekla člověku, který si říká, že s tisícikorunou měsíčně se nikam nedostane?
Já bych to přetavila ve výhodu. Je to v podstatě to nejlepší, co člověk může udělat: začít investovat s malou částkou. Když se podíváme na jakoukoli činnost, kterou člověk zkouší poprvé, chybám se nevyhne. Není to možné. Cokoli děláte poprvé, chyby k tomu patří.
Je to stejné jako třeba u zavařování. Když budete poprvé zkoušet zavařovat ovoce, je rozhodně lepší začít deseti sklenicemi a případně zjistit, že se postup nepovedl, než jich pokazit tisíc. U investování je to podobné. Investování malé částky je výhoda.
Kromě toho, že se člověk hodně naučí a v případě chyby neztratí tolik, začne o investování postupně přemýšlet. A ono se to pak prolíná i do běžného života, do nakládání s příjmy a výdaji, kde se to může pozitivně odrazit.
Mohlo by Vás zajímat: Rozhovor s Lucienem Bourdonem z Trezoru
Už jste to trochu zmínila v předchozí odpovědi, ale dnes máme před sebou obrovské množství investičních možností, ať už jsou to ETF, podílové fondy, dluhopisy nebo třeba kryptoměny. Jak se v tom má běžný člověk vyznat? Je skutečně první volbou najít si finančního poradce, který poradí, co zvolit do portfolia?
Nemyslím si, že finanční nebo investiční poradce musí být nutně první volba. Samozřejmě pokud to někoho táhne tímto směrem, není to problém. První rozlišovací bod by ale podle mě mohl být v tom, co člověka vlastně zajímá a kam ho to víc táhne.
Někoho víc zajímají nemovitosti, někoho kryptoměny, protože jde o novou a moderní oblast. Někdo rád investuje do kovů a chce mít doma nebo někde v bance uložené fyzické cihličky zlata, stříbra nebo mince.
Myslím, že na začátku dává smysl říct si, kam mě to táhne nejvíc a co mě zajímá. Ve chvíli, kdy chce člověk investovat sám a sám si to zajišťovat, je důležité si opravdu vybrat a netříštit pozornost do příliš mnoha směrů. Když si vyberete konkrétní oblast, zvyšujete svou pravděpodobnost úspěchu, protože investujete do něčeho, o čem něco víte a čemu rozumíte.
Velkým tématem posledních let je FOMO, tedy strach z toho, že mi ujede nějaká příležitost. Jak se tomu jako investor bránit ve chvíli, kdy všude kolem slyšíme o akciích, kryptu nebo trendech, které právě teď rostou?
Tomu se dá zabránit tím, že člověk bude opravdu investovat do toho, čemu rozumí. Když si vybere nějakou investici, měl by vědět, proč právě tuhle a co vlastně kupuje.
Tyto otázky jsou opravdu důležité, protože FOMO efekt má schopnost nasměrovat nás k trendům nebo k nákupu investice na základě jedné analýzy či doporučení od někoho jiného. Problém nastává ve chvíli, kdy nevíte, proč něco kupujete a co vlastně kupujete. Potom totiž nevíte ani to, kdy je správný čas investici prodat. A právě tehdy může docházet ke ztrátám a výsledky nejsou takové, jaké by si člověk představoval.
Je v investování důležitá i psychika? Pokud člověk vidí, že trhy klesají nebo že se u svých investic dostal do ztráty, může ho to od investování odradit. Jak se tomu bránit?
Psychika v tom hraje opravdu velkou roli. Dá se s ní ale velmi dobře pracovat tak, aby vás neovlivňovala negativně. Pomáhá, když máte nastavená svá pravidla.
Ve chvíli, kdy vás začne opouštět racionální uvažování a začnou vás ovládat emoce, je dobré se k těmto pravidlům vrátit. Člověk by si je měl nastavit dopředu, případně je v průběhu let získává na základě zkušeností, a potom se jich držet.
Když to shrnu, v takových situacích nejlépe pomáhá mít svá vlastní pravidla.
Pokud jsem člověk, v tomto případě spíš žena, která se rozhodla investovat a odkládat si peníze, ale téma ji příliš nezajímá, nechce mu věnovat svůj čas, nechce uvažovat o jednotlivých akciích ani zkoumat firmy, je řešením široce diverzifikované ETF? Nebo byste doporučila jinou možnost?
ETF jsou v tomto případě určitě jednou z možností, protože časová náročnost výběru ETF je mnohem nižší než u jednotlivých akcií. U ETF je potřeba pohlídat si několik parametrů, podle kterých vyberete opravdu kvalitní ETF od kvalitního fondu. Je dobré zkontrolovat si poplatky i to, co vlastně v samotném ETF kupujete. Nezabere to tolik času, takže určitě jde o jednu z možností, co zvolit místo výběru jednotlivých akcií.
Jsou cestou i specializované platformy, kde třeba nákup funguje algoritmicky?
Tady se přiznám, že jsem k tomu zatím trochu skeptická. Teď si nebudu pamatovat úplně přesně název, ale vím, že ChatGPT má nějakou svou platformu, kde automaticky nakupuje akcie na základě algoritmů. Když se pak na její výsledky podívali s odstupem času, došlo se k tomu, že kdyby se z portfolia vyřadil jeden jediný akciový titul, výsledky by byly pod průměrem, kterého dosahuje trh.
Takže přestože to zní lákavě a jednoduše, pořád si myslím, že zatím nejsme ve fázi, kdy by algoritmické investice byly na tak dobré úrovni a dokázaly nabídnout opravdu bezpečnou a výhodnou investici.
Co dělat ve chvíli, kdy člověk těch peněz opravdu moc nemá, protože žijeme v době drahých nájmů a inflace, která se sice už zmírnila, ale v předchozích letech byla poměrně vysoká? Co když je to třeba žena samoživitelka, která skutečně nemá mnoho peněz na odkládání? Existuje i v takovém případě cesta?
Jednou z možností je opravdu začít i se stokorunou nebo tisícikorunou měsíčně. Statisticky zase vychází, že aktuálně 30 procent žen a 20 procent mužů investuje méně než tisíc korun měsíčně. V tomto směru je tedy určitě důležitější odhodlání než samotná výše částky.
Ve chvíli, kdy by se člověk nacházel opravdu ve fázi, kdy teď nemá vůbec prostředky na investování, nejlepší způsob je podle mě vzdělávat se v investování. Připravit se na období, kdy už prostředky budou k dispozici. Většinou jde o přechodné období, obzvlášť třeba rodičovská dovolená může být finančně náročnější. Takové období je možné překlenout tím, že se budu vzdělávat a získávat informace, abych byla připravenější na chvíli, kdy už peníze k dispozici budou.
Myslíte, že pořád platí, že Češi drží většinu svých peněz na spořicích účtech a k investování nemají tak blízko, jako je to běžné třeba na Západě?
Bohužel toto přesvědčení pořád přetrvává, i když se to postupně mění. Když se ohlédneme do minulosti, desetiletí komunismu, která tady byla, zanechala svou stopu. Čím mladší je generace, tím víc je od toho samozřejmě osvobozená a tím víc lidí už investování nevnímá jako privilegium pro vybranou skupinu.
V dnešní generaci lidí od 18 do 26 let už investuje víc než polovina a dalších zhruba 20 až 23 procent se k tomu chystá. Výhled tedy vypadá dobře, ale určitě v tom hraje velkou roli věk konkrétního člověka, jeho zkušenost a doba, ve které vyrůstal.
Když mluvíte o mladší věkové skupině, konkrétně o ženách do třiceti let, je tam ten rozdíl poznat? Dá se říct, že u této generace už tolik neplatí genderové stereotypy, o kterých jsme se bavili, a mladší ženy opravdu investují?
V tom je zajímavý kontrast. Mladší ženy mají rozhodně lepší výchozí situaci, lepší přístup k informacím a celkově lepší informační zázemí k tomu, aby mohly investovat. Na druhou stranu starší ženy od třiceti nebo pětatřiceti let výš si zase víc uvědomují benefity a nutnost investovat.
Tyto dvě věci se pak skoro stírají. Řekla bych, že ve starší generaci může právě motivace dělat rozdíl. V mladším věku člověk většinou ještě neřeší zajištění na důchod, hypotéku ani péči o děti a tolik nemyslí do budoucnosti, protože je to pro něj vzdálený a abstraktní horizont. Ve starším věku už člověk s časem pracuje trochu jinak. A když má navíc zkušenost s péčí o rodinu, přistupuje k tomu odlišně.
Plánujete Úspěšnou investorku někam posunout dál?
Snažím se ji posouvat kontinuálně pořád. Vzhledem k tomu, že mám sama dvě malé děti, je to ale také balancování mezi tím, co potřebuje projekt, a tím, co potřebuje rodina.
Mým cílem určitě je rozšířit povědomí o Úspěšné investorce co nejdál, aby se relevantní informace dostaly k co největšímu počtu žen. Aby měly skutečnou představu o tom, co jim investování může reálně přinést a že je možné dělat ho tak, aby je bavilo a naplňovalo. Není nutné nasedat na cestu extrémního stresu a rizika. Existuje spousta možností, jak si investování přizpůsobit vlastním potřebám.
Mohlo by Vás zajímat: Jak číst ukazatele ziskovosti
Zdroj fotky: archiv Kamily Kudělové
Zdroj pozadí: Canva
