Pražská burza bývala pro mnoho Čechů dlouho spíše symbolem světa velkých investorů než přirozeným místem, kam ukládat a zhodnocovat vlastní peníze. Poslední roky ale tento obraz mění. Český akciový trh má za sebou mimořádně silné období, domácí tituly přitahují pozornost dividendami i růstem a vedle tradičních velkých jmen se postupně prosazují také menší a střední firmy.
O tom, co za proměnou stojí a zda se z Čechů skutečně začínají stávat investoři, mluví Petr Koblic, generální ředitel Burzy cenných papírů Praha. V jejím čele stojí už více než dvě dekády a patří k nejvýraznějším osobnostem tuzemského kapitálového trhu. Burza, jejíž historie sahá až do roku 1871, dnes podle něj nemusí soupeřit s Londýnem nebo Frankfurtem. Její ambicí je být silným regionálním trhem, který pomáhá financovat růst českých firem a zároveň dává investorům možnost podílet se na úspěchu společností, které znají z každodenního života.
Pražská burza má za sebou mimořádně silné období. Čím si vysvětlujete, že české akcie dokázaly v poslední době přitáhnout větší pozornost investorů?
Je to dáno tím, že firmy, které jsou u nás obchodované, jsou ve svých oborech mimořádně úspěšné a daří se jim. Expandují do zahraničí, zvětšují se. Vždyť například Colt CZ Group od svého vstupu na trh v roce 2020 vyrostl z hodnoty 9 miliard korun na dnešních zhruba 65 miliard.
Pokud se podíváme na lokální investory, jejich počet kontinuálně roste. Stále více Čechů a Slováků si uvědomuje, že část volných prostředků je nutné investovat a logickým krokem je investovat tam, kde to znám – do firem, které znám a o kterých si dokážu zjistit nejvíce informací.
Významnou roli ale sehrála i samotná výkonnost českého trhu. Pražská burza dlouhodobě patří mezi dividendově nejzajímavější trhy v Evropě a v období vyšších úrokových sazeb se ukázalo, že investoři oceňují kombinaci stabilních firem, silných cash flow a relativně konzervativního podnikání. České firmy navíc často působí v sektorech, které jsou pro investory dobře čitelné – bankovnictví, energetika, spotřební sektor nebo průmysl.
Nenechte si ujít: Investice do nemovitostí – jak začít a jak se vyhnout častým chybám
Když se mluví o úspěchu pražské burzy, často se zmiňuje růst indexu PX, bankovní tituly, ČEZ nebo dividendy. Není ale český trh stále až příliš závislý na několika málo velkých jménech?
Samozřejmě by bylo skvělé, kdybychom na trhu měli více společností, to vám ale řekne asi každý ředitel burzy. Za posledních pár let se ale diverzifikace titulů v Praze výrazně rozšířila.
Máme zde například strojírenské firmy, které tu ještě nedávno chyběly, což bylo v zemi s tak silnou průmyslovou tradicí zvláštní. Prostřednictvím akcií Kofola ČeskoSlovensko lze investovat i do pivovarnictví, byť ne napřímo, ale „v balíčku“ s dalšími nápoji. Máme zde výrobce bezpilotních letadel, IT firmu, obranný průmysl i moderní služby.
Co nám zde chybí, je čistě technologická společnost většího formátu. Jenže to není problém jen České republiky. Takových firem je v celé kontinentální Evropě relativně málo a většina kapitálu v technologickém sektoru stále směřuje do USA.
Zároveň je potřeba říct, že koncentrace trhu není automaticky negativní věc. Řada menších evropských burz funguje podobně. Důležité je, aby vedle velkých tahounů postupně přibývaly nové společnosti a aby trh dokázal financovat růst českých firem napříč obory.
Jak byste dnes popsal pozici Burzy cenných papírů Praha? Je to především lokální trh pro domácí investory, nebo burza, která může být zajímavá i pro větší zahraniční kapitál?
Drtivou většinu investorů v Praze tvoří zahraniční institucionální investoři. Byla by velká mýlka myslet si, že lokální trh je pouze o lokálních investorech.
Naopak, výhodou lokální burzy je to, že zde máte kombinaci zahraničního institucionálního kapitálu – zejména fondů a penzijních investorů – a zároveň velmi silnou domácí investorskou základnu. A právě tato kombinace je mimořádně cenná.
Je to vidět například u některých duálních listingů, nejnověji třeba Czechoslovak Group. Přestože emitent český trh v rámci IPO prakticky ignoroval, likvidita se zde velmi rychle vytvořila a dále roste. To ukazuje, že domácí investor dnes není pasivní. Naopak aktivně hledá příležitosti investovat do českých firem. Praha samozřejmě nebude soupeřit s Londýnem nebo Frankfurtem. Ale může být velmi úspěšným regionálním trhem pro střední Evropu.
Čeští investoři dnes běžně nakupují americké akcie, ETF, fondy nebo kryptoměny. Proč podle vás české akcie v jejich portfoliích často nehrají větší roli?
Dovolil bych si nesouhlasit. Hrají čím dál větší roli. Vidíme to na tvrdých datech z počtu akcionářů jednotlivých firem obchodovaných u nás.
Například počet akcionářů MONETA Money Bank vzrostl mezi roky 2025 a 2026 o 60 % na zhruba 47 tisíc. U Kofola ČeskoSlovensko jde o růst o 58 %, u Colt CZ Group o 50 %. A podobný trend vidíme prakticky napříč trhem.
Je přirozené, že lidé diverzifikují a investují i do zahraničí. To je správně. Ale zároveň roste skupina investorů, kteří chtějí mít v portfoliu i firmy, které znají z běžného života a jejichž byznysu rozumí. Navíc český trh nabízí něco, co dnes řada zahraničních technologických akcií nenabízí – stabilní dividendový výnos a relativně konzervativní valuace.
Je hlavní problém v omezené nabídce titulů, nižší likviditě, slabší finanční gramotnosti, nebo spíše v tom, že Češi domácí burzu nevnímají jako samozřejmou součást investování?
Opět, každý ředitel burzy by chtěl mít na trhu co možná nejvíce firem. Musíme být ale realističtí i s ohledem na to, které instituce se uvádění nových emisí skutečně věnují.
Bohužel banky mají v tomto ohledu stále co dohánět. Je skvělé na jednu stranu říkat, že by Češi měli více investovat, a na druhou stranu řídit banku, která udělá v průměru jedno IPO za dva až tři roky.
Druhý problém je přímo na straně firem a jejich vlastníků. Nejde o to, že by český kapitálový trh nefungoval nebo že by IPO bylo složitější než jinde. Problém je spíše v tom, že mnoho majitelů firem má o financování přes kapitálový trh málo informací a snadno podléhá mýtům o nízké likviditě nebo složitosti procesu. Dobře připravené emise kvalitních firem jsou v Praze velmi dobře obchodovatelné a investoři o ně mají zájem.
V Česku se stále velká část úspor drží na bankovních účtech nebo v nemovitostech. Co by se muselo změnit, aby se více peněz domácností přesunulo také na kapitálový trh?
Střadatelé se musí alespoň částečně proměnit v investory. A s tím by jim měli pomoci především ti, u nichž peníze drží – tedy banky a finanční instituce.
České domácnosti mají obrovské množství prostředků uložených na běžných a spořicích účtech. To je z dlouhodobého hlediska neefektivní. Inflace ukázala, že pouhé držení hotovosti hodnotu majetku nechrání. Nemusí přitom jít o žádné spekulace. Kapitálový trh je především nástroj dlouhodobého budování majetku. Pokud bude více lidí pravidelně investovat menší částky do kvalitních firem nebo fondů, bude to dobré nejen pro ně samotné, ale i pro českou ekonomiku.
V řadě západních zemí je investování do akcií přirozenou součástí budování majetku. Proč se podle vás tento vztah v Česku vytváří pomaleji?
Nevytváří se pomaleji než v jiných srovnatelných zemích s podobnou historií. Je třeba si uvědomit, že moderní český kapitálový trh existuje teprve několik desítek let. Lidé se musí postupně učit, že investování není jen pro úzkou skupinu profesionálů, ale že jde o běžnou součást finančního života. Tento proces probíhá a podle mě poměrně úspěšně.
Velkou roli hraje i existence funkčního domácího trhu. V zemích, kde burza nefunguje nebo prakticky neexistuje, je povědomí o investování výrazně nižší. Typickým příkladem může být Slovensko.
Nenechte si ujít: Co jsou to Blue Chip akcie a patří do vašeho portfolia?
Jakou roli v rozvoji domácího kapitálového trhu může sehrát stát?
Stát nemusí nijak zvlášť pomáhat, ale nesmí také škodit. Myslím, že momentálně jsme v situaci, kdy jsou základní pravidla nastavena relativně rozumně. Máme dlouhodobý investiční produkt, který se velmi slušně rozjíždí, lidé začínají více vnímat význam investování v rámci penzijních produktů a roste zájem o akciové strategie.
Co by ale českému trhu velmi pomohlo, je větší zapojení domácího institucionálního kapitálu do financování českých firem. Ve vyspělých ekonomikách jsou penzijní fondy jedním z klíčových investorů do domácí ekonomiky. U nás je tento potenciál stále z velké části nevyužitý.
Pražská burza dlouhodobě řeší otázku nových emisí. Co dnes českým firmám nejčastěji brání v tom, aby vstoupily na burzu?
Nic, kromě vlastní neochoty se tímto směrem vydat. Objektivně neexistuje žádná technická nebo administrativní překážka, která by byla specifickou bariérou pro české firmy na českém kapitálovém trhu. Za posledních sedm let jsme měli kolem dvaceti IPO. Kdyby to nešlo, tak žádné nejsou.
Často jde spíše o psychologickou bariéru. Mnoho podnikatelů stále vnímá firmu velmi osobně a mají obavy ze sdílení kontroly, zveřejňování informací nebo komunikace s investory. Přitom právě burza může být nástrojem, který firmě umožní vyrůst na úplně jinou úroveň.
Mnoho českých firem stále spoléhá hlavně na bankovní financování. V čem pro ně může být burza výhodnější než úvěr nebo vstup private equity investora?
Burza a bankovní financování se nevylučují. Naopak se velmi dobře doplňují. Výhodou kapitálového trhu je především to, že firma získává dlouhodobý kapitál bez nutnosti splácení jistiny a zároveň si může zachovat výrazně větší míru nezávislosti než při vstupu private equity investora.
IPO navíc firmě přináší reputační efekt. Zvyšuje důvěryhodnost vůči partnerům, bankám i zaměstnancům. Ve chvíli, kdy je firma veřejně obchodovaná, musí splňovat určité standardy transparentnosti a řízení, což jí často pomáhá i při zahraniční expanzi.
A v neposlední řadě je burza často jediný způsob, jak financovat opravdu ambiciózní růst bez dramatického zadlužení firmy.
Trh Start měl otevřít burzu menším a středním firmám. Jak ho dnes hodnotíte?
Velmi pozitivně. Trh Start podle mě prokázal, že i menší české firmy dokážou kapitálový trh využívat a že investoři o ně mají zájem. Důležité je, že Start nevytvořil jen několik jednotlivých emisí, ale celý ekosystém firem, investorů a poradců, kteří dnes s kapitálovým trhem aktivně pracují.
Řada společností, které na Start vstoupily, díky tomu výrazně vyrostla, profesionalizovala řízení a získala nové možnosti financování. To je přesně role, kterou má takový trh plnit.
U menších emisí bývá častým tématem likvidita. Jak velká překážka je nízká likvidita pro investory a co se s ní dá realisticky dělat?
Likvidita je vždy důležitá, ale často se o ní mluví velmi zjednodušeně. Menší firmy logicky nebudou mít stejnou obchodní aktivitu jako velké banky nebo energetické společnosti. To ale neznamená, že jejich akcie nejsou investovatelné. Pro dlouhodobého investora je mnohem důležitější kvalita firmy než počet obchodů za den.
Likvidita navíc přichází s časem. Pokud firma dobře komunikuje, roste a plní očekávání investorů, zájem o její akcie se postupně zvyšuje. Přesně to jsme u řady emisí na Startu viděli.
V lednu 2026 byla oznámena spolupráce pražské burzy a Národní rozvojové investiční na IPO fondu 2025+, který má podpořit emise na trhu Start. Jak významný impuls to podle vás může být?
Může to být velmi důležitý impuls, protože menším firmám často nechybí kvalita nebo ambice, ale první institucionální investor, který dodá trhu důvěru. Právě v tom může být role IPO fondu zásadní. Pokud vznikne subjekt, který bude schopen do emisí vstupovat jako dlouhodobý investor, může to výrazně pomoci celé infrastruktuře primárního trhu.
Nejde přitom jen o peníze samotné. Jde i o psychologický efekt a o signál směrem k firmám, že kapitálový trh je legitimní a podporovaná cesta financování růstu.
Co podle vás českému trhu pomůže víc: jedna opravdu velká emise, nebo pravidelný proud menších firem?
Ideální je samozřejmě obojí. Jedna velká emise dokáže přitáhnout obrovskou mediální i investorskou pozornost a může na trh přivést nové investory. To je důležité.
Z dlouhodobého pohledu je ale ještě důležitější pravidelný přísun nových firem. Kapitálový trh musí být živý organismus. Pokud každý rok přibude několik nových kvalitních společností, vytváří to důvěru, kontinuitu a stabilní rozvoj trhu.
Kde byste chtěl vidět pražskou burzu za pět let?
Chtěl bych, aby měla větší význam pro financování českých firem a české ekonomiky obecně. Počet investorů i objemy obchodů jsou samozřejmě důležité, ale klíčové je, aby české firmy začaly kapitálový trh vnímat jako přirozený nástroj růstu.
Pokud za pět let bude normální, že ambiciózní česká firma vedle bankovního financování automaticky zvažuje i burzu, bude to podle mě největší úspěch.
Čtěte dále: Rozhovor s Evou Kellermann z Investování pro holky
Foto: archiv Petra Koblice
