Ještě před několika lety bylo českým symbolem velké zahraniční investice nové logistické centrum nebo automobilová hala. Teď se začíná hrát o jiný typ infrastruktury – datová centra, bez nichž se neobejdou cloudové služby ani umělá inteligence. Česko má překvapivě dobrou šanci získat v nové digitální ekonomice výraznější postavení. Jenže továrny digitálního věku mají jednu vlastnost, kterou nelze obejít dotacemi ani marketingovou strategií – potřebují obrovské množství elektřiny.
Nepřehlédněte: Přestává být Česko montovnou Evropy?
Zpráva, že český podnikatel Damir Špoljarič prostřednictvím investiční společnosti Gi21 Capital plánuje v Evropě vybudovat až osm datových center pro umělou inteligenci s celkovým výkonem 800 megawattů a investicí kolem 3,6 miliardy eur, tedy téměř 90 miliard korun, na první pohled působí jako další z oznámení doprovázejících současnou AI horečku. Jak ale upozornil server e15, ambicí je vytvořit jednu z největších platforem pro AI datová centra v Evropě.
To už je investice, kterou by bylo chybou přehlížet jako další technologickou kuriozitu. Pokud se podobné projekty skutečně podaří realizovat, mohou znamenat něco podstatnějšího než jen několik nových budov naplněných servery. Naznačují, že se český technologický byznys může postupně přesouvat od poskytování služeb a vývoje softwaru také k vlastnictví infrastruktury, na které bude digitální ekonomika příštích desetiletí stát.
Je přitom důležité zdůraznit jednu věc – oněch osm datových center nemá vzniknout pouze v České republice. Špoljaričův projekt je evropský. Přesto je významné už to, že za platformou tohoto rozsahu stojí český podnikatel a kapitál. Česko navíc nezačíná od nuly. České Radiokomunikace už na okraji Prahy budují Prague Gateway DC, které má podle Ministerstva průmyslu a obchodu začít přijímat první zákazníky v roce 2027 a patřit k největším datovým centrům v regionu.
K tomu se přidává ještě mnohem ambicióznější hra. Česká republika se účastní evropské soutěže o AI Gigafactory. Pokud by tuzemský projekt uspěl, mohla by podle aktuálních informací MPO na českém území vzniknout specializovaná infrastruktura s desítkami tisíc AI akcelerátorů určená univerzitám, výzkumným institucím, startupům, technologickým firmám i veřejnému sektoru. Výsledek evropského výběru se očekává na konci letošního roku.
Nenechte si ujít: Rozhovor s Petrem Žabžou z Air Bank
Digitální ekonomika potřebuje své elektrárny
Datové centrum není na první pohled příliš vzrušující stavba. Je to v zásadě velmi dobře zabezpečená průmyslová budova naplněná počítači, chlazením, záložními zdroji a kabely.
Ekonomicky ale začíná získávat podobný strategický význam, jaký měly v předchozích desetiletích elektrárny, rafinerie nebo velké průmyslové závody. Kdo má výpočetní výkon, má infrastrukturu, na které mohou vznikat další služby.
Bez datových center není cloud. Bez cloudu se neobejde moderní digitalizace firem. A bez obrovského výpočetního výkonu nelze ve velkém trénovat ani provozovat nejpokročilejší systémy umělé inteligence.
Právě proto dnes do datových center proudí ohromné množství kapitálu. A mění se i logika toho, kam se budou nové projekty umisťovat. Tradičním evropským centrům datového průmyslu, jako jsou Frankfurt, Londýn, Amsterdam nebo Paříž, začíná docházet snadno dostupná energetická a prostorová kapacita. Podle analýzy agentury Reuters založené na datech JLL se nové evropské hyperscale projekty posouvají stále dál od velkých měst především kvůli levnějším pozemkům a možnosti rychlejšího připojení k elektrické síti.
To je pro střední Evropu potenciálně velmi dobrá zpráva.
V dosavadní ekonomice bylo nevýhodou být dál od Londýna, Amsterdamu nebo Frankfurtu. V ekonomice datových center může být v určitém okamžiku důležitější něco jiného: máte dostatek pozemků, stabilní síť, optickou infrastrukturu a několik stovek megawattů dostupného příkonu? Pokud ano, vzdálenost od tradiční technologické metropole přestává být tak zásadní.
Největší překážkou českého AI snu může být elektřina
A právě tady přichází problém. Umělá inteligence je kromě technologické revoluce také energeticky mimořádně náročný byznys. Mezinárodní energetická agentura ve své rozsáhlé studii Energy and AI odhadovala globální spotřebu elektřiny datových center v roce 2024 přibližně na 415 TWh. Do roku 2030 by měla vzrůst zhruba na 945 TWh. AI přitom patří k hlavním důvodům tohoto růstu. Novější výhled IEA už pracuje s odhadovanou spotřebou kolem 485 TWh v roce 2025 a přibližně 950 TWh v roce 2030.
A nejde pouze o to, kolik elektřiny se v zemi vyrobí za celý rok. Problémem datových center je koncentrace. Velký AI komplex potřebuje obrovský příkon na jednom konkrétním místě a potřebuje jej prakticky nepřetržitě. To vytváří výrazně jiný tlak na elektrickou soustavu než například postupná instalace tepelných čerpadel nebo elektromobilů po celé zemi. AI datová centra mohou svou spotřebou připomínat energeticky náročné průmyslové provozy, jejich odběr je ale mnohem výrazněji koncentrován do jednotlivých lokalit.
A tady se dostáváme k možná největšímu paradoxu celé české debaty o umělé inteligenci. Můžeme přijímat strategie podpory AI. Můžeme lákat investory. Můžeme vychovávat programátory. Můžeme se ucházet o evropské miliardy a mluvit o digitální suverenitě.
Jenže bez dostatečně kapacitní elektrické přípojky žádný velký jazykový model fungovat nebude.
Nenechte si ujít: Práce z domova – Tipy, jak si vydělat z pohodlí domova
Datacentrum je nová fabrika. Podle toho bychom k němu měli přistupovat
Česká hospodářská politika dlouhá desetiletí řešila především to, jak přilákat výrobní závody. Stavěly se průmyslové zóny, silnice a dálniční přivaděče, investovalo se do sítí a nabízely se investiční pobídky.
Digitální ekonomika vyžaduje podobné uvažování, pouze s jinými prioritami.
Pro datové centrum není zásadní, zda k jeho hale vede čtyřproudá silnice. Mnohem důležitější je dostupnost elektrického příkonu, kvalitní optické připojení, bezpečnost, dostupný pozemek a schopnost státu a provozovatelů sítí projekt povolit a připojit v horizontu, který odpovídá rychlosti technologického byznysu.
Technologické firmy se totiž nepohybují v rytmu klasické státní infrastruktury. IEA upozorňuje, že zatímco samotné datové centrum může být zprovozněno během dvou až tří let, plánování a budování energetické infrastruktury trvá výrazně déle. Právě nesoulad mezi rychlostí technologického a energetického sektoru se tak může stát jedním z hlavních omezení další expanze.
Pro Česko to znamená, že pokud chce v nové investiční vlně uspět, nebude stačit mít jen levnější pozemky než západní Evropa. Musí být schopné investorovi říct také to, odkud vezme elektřinu a kdy ji skutečně dostane.
Francie v tomto ohledu ukazuje, jak zásadní může energetika být konkurenční výhodou. Díky rozsáhlému jadernému parku má dostatek relativně nízkoemisní elektřiny a snaží se toho využít při lákání miliardových investic do datových center. Reuters letos upozornil, že právě dostupná elektřina spolu s politickou podporou může z Francie udělat jednoho z hlavních evropských vítězů AI infrastrukturního boomu.
Česko má přitom také jednu výhodu, kterou by nemělo podcenit – jadernou energetiku už má a hodlá ji dále rozvíjet. To může být v éře datových center a stále vyšší spotřeby elektřiny mnohem strategičtější aktivum, než jak se na něj ještě před několika lety pohlíželo.
Neodcházejte! Další článek zde: eToro – Recenze burzy
Nová příležitost pro českou ekonomiku, nikoliv její spása
Bylo by samozřejmě chybou začít prezentovat datová centra jako náhradu automobilového průmyslu. Nejsou jí. Velké datacentrum navíc nevytvoří tolik pracovních míst jako automobilka s několika tisíci zaměstnanci. Moderní provozy jsou značně automatizované a jejich přímý dopad na zaměstnanost je omezenější.
Jejich význam leží někde jinde. Datacentrum může přitahovat firmy zabývající se cloudem, umělou inteligencí, kybernetickou bezpečností, telekomunikacemi nebo vývojem softwaru. Vyžaduje dodavatele energetických technologií, chlazení, záložních zdrojů, optických sítí a zabezpečení. A především vytváří infrastrukturu, kterou mohou využívat další společnosti.
Je tedy méně továrnou v klasickém slova smyslu a více digitální elektrárnou. To je přesně typ investice, o kterou by se Česko mělo zajímat ve chvíli, kdy stále intenzivněji hledá svou pozici v ekonomice po éře levné práce a masivního přílivu montážních závodů.
Mohlo by se Vám líbit: Wonderinterest Trading Ltd. Recenze
Tentokrát bychom technologickou vlnu neměli jen sledovat
Na českou ekonomiku se dlouhá léta lepila nálepka montovny. V posledních letech zároveň stále častěji řešíme, čím má být nahrazena část tradičního průmyslu, jehož konkurenční výhody postupně slábnou.
Datová centra sama o sobě odpovědí nejsou. Mohou ale představovat jeden z dílků mnohem důležitější transformace: od ekonomiky, která technologie především nakupuje, používá a kompletuje, k ekonomice, která vlastní část infrastruktury, na níž technologie fungují.
Nynější investiční vlna proto není zajímavá jen tím, že se mluví o 90 miliardách korun. Zajímavější je, do čeho tyto peníze směřují. Ve 20. století se průmyslová síla měřila ocelárnami, rafineriemi, elektrárnami a automobilkami. Ve 21. století se mezi strategickou infrastrukturu stále výrazněji řadí také polovodičové továrny, energetické sítě a datová centra.
Česko má tentokrát šanci nebýt pouze zákazníkem. Musí si ale nejprve uvědomit, že digitální ekonomika není nehmotná. Za každým chatbotem, cloudovou službou nebo AI modelem stojí velmi fyzická budova, tisíce čipů, chladicí systémy a především kabel, kterým do nich teče elektřina. A právě o to, zda ten kabel dokážeme včas postavit a připojit, se může rozhodnout celý český datacentrový sen.
Mohlo by Vás zajímat: InvestingFox pod lupou
Zdroj fotky: Adobe Stock (Generováno AI)
