Akciové trhy v posledních letech táhne několik amerických technologických gigantů, zatímco investoři stále častěji řeší, zda jejich vysoké ocenění nepředstavuje riziko. Podle Vratislava Zámiše, portfolio manažera investiční společnosti Amundi, je přitom důležitější než samotná koncentrace trhu jeho rostoucí závislost na umělé inteligenci. Zámiš, který dříve působil v investiční platformě Portu a jako makroekonomický analytik Raiffeisenbank, se dnes věnuje především správě smíšených investičních portfolií. V rozhovoru pro Tradeinfo.cz vysvětluje, proč jsou podle něj dluhopisy opět atraktivní, kde vidí investiční příležitosti mimo technologický sektor a jakých chyb se drobní investoři nejčastěji dopouštějí. Přibližuje také, jak by měl své portfolio sestavit člověk, který má k dispozici volné finanční prostředky a chce investovat dlouhodobě.
Začal bych vaší profesní cestou. V Portu jste působil už během studií, později jste přešel do Raiffeisenbank a dnes jste v Amundi. Co vás při této cestě postupně přivedlo od investování k makroekonomii a zase zpátky?
V Portu jsem začínal ještě během studií na Vysoké škole ekonomické. Byla to moje první brigáda a nastupoval jsem v době, kdy se platforma teprve vytvářela. V podstatě ještě existovala jen na papíře. Investiční prostředí mě ale velmi zaujalo, práce mě bavila, a tak jsem v Portu nakonec zůstal po celou dobu studií a ještě nějakou dobu po jejich dokončení.
Postupně jsem se začal profesně profilovat a zjišťoval jsem, že mě více než analýza jednotlivých investičních titulů a finančních ukazatelů zajímá širší makroekonomické prostředí. Souviselo to i s mým studijním zaměřením. Proto jsem se následně přesunul do Raiffeisenbank na pozici makroekonomického analytika.
Tam jsem si ale zase uvědomil, že mi trochu chybí investiční prostředí. Pro mě jsou totiž makroekonomika a finanční trhy dvě úzce propojené oblasti. Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjejí ekonomické ukazatele, ale mě osobně vždy zajímalo především to, jaký dopad mají na finanční trhy.
Postupně se tedy měnily moje profesní priority, až jsem se dostal do Amundi, kde se obě tyto oblasti propojují. Je to kombinace makroekonomického a investičního pohledu, kterou mohu uplatňovat přímo v praxi, nikoli pouze v teorii.
Říkáte, že v Amundi můžete makroekonomický a investiční pohled konečně propojit. Jak se to promítá do způsobu, jakým sestavujete investiční portfolio?
Pro mě je zásadní, aby každá část portfolia dávala smysl. Typicky se na portfolio díváme tak, že obsahuje akcie, dluhopisy a případně nějaké další složky. V poslední době ale pozoruji tendenci přidávat do portfolií co nejvíce různých aktiv, aby působila dostatečně diverzifikovaně.
Osobně považuji za mnohem důležitější, aby každá složka měla jasně definovanou úlohu. Akcie vnímám jako motor portfolia, který by měl dlouhodobě přinášet výnos.
U dluhopisů je jejich role odlišná. Očekávám od nich určitou stabilitu, pravidelný výnos a případně také ochranu v době ekonomického ochlazení. Pokud například ekonomika zpomaluje a úrokové sazby začnou klesat, může dluhopisová složka přinést zajímavý kapitálový výnos.
Mohlo by Vás zajímat: Investování firemních peněz
Akcie tedy vnímáte jako motor portfolia a od dluhopisů očekáváte stabilitu. Jakou úlohu v něm potom mají další aktiva, třeba komodity nebo hotovost?
Myslím si, že dobře se to ukázalo například v posledním roce. V prostředí geopolitických šoků nebo zvýšené inflace mohou komodity fungovat velmi dobře. Nedílnou součástí portfolia může být také hotovost. Její podíl můžeme podle aktuálních příležitostí zvyšovat nebo snižovat, a získáváme tak určitou flexibilitu.
Vedle toho existuje celá řada dalších investičních možností, například nemovitosti, infrastruktura nebo private equity. Tam už ale do rozhodování nevstupuje pouze očekávaný výnos a riziko, nýbrž také likvidita jednotlivých aktiv. S každou další složkou se tedy sestavování portfolia stává komplexnějším.
Zmínil jste, že s každou další složkou roste komplexita portfolia. Vraťme se proto ke dvěma základním, tedy k akciím a dluhopisům. Jak atraktivní jsou dnes podle vás dluhopisy po letech velmi nízkých úrokových sazeb?
Atraktivita dluhopisů je dnes určitě vysoká. Myslím si ale, že právě u nich se v současnosti projevuje jedna z typických chyb investorů, a tou je přílišné zaměření na minulou výkonnost.
Investor se například podívá na letošní výsledky a zjistí, že dluhopisové fondy vydělaly přibližně nulu, případně dokonce zaznamenaly mírnou ztrátu. Vedle toho vidí akcie, které přinesly výnos deset až patnáct procent. Přirozeně ho to pak vede k tomu, aby peníze přesouval z dluhopisů do akcií.
Jenže právě v tom je určitý paradox. Minulá výkonnost obecně není spolehlivým ukazatelem budoucích výsledků, ale u dluhopisů může mít její interpretace dokonce opačný význam.
Pokud ceny dluhopisů klesaly, znamená to, že jejich výnosy rostly. Když tedy dluhopis nakupuji dnes, vstupuji do investice s výrazně vyšším výchozím výnosem. A právě tento výchozí výnos je jedním z nejlepších vodítek pro odhad toho, jak se bude dluhopisová investice v následujících letech vyvíjet.
Samozřejmě platí, že pokles ceny není pro investora nikdy příjemný. Zároveň ale znamená, že se dluhopisy mohou stát do budoucna zajímavější investiční příležitostí. Proto si myslím, že jejich atraktivita přetrvá i v následujících letech.
U dluhopisů jste upozornil na to, jak zavádějící může být pohled na minulou výkonnost. Investoři se přesto často snaží vystihnout správný okamžik k nákupu. Má vůbec smysl čekat na lepší ceny?
Osobně si myslím, že časování trhu je nesmírně obtížné. Dokonce bych řekl, že snaha o správné načasování patří k největším chybám, kterých se investoři dopouštějí. A netýká se to pouze drobných investorů.
Samozřejmě nikomu se nechce nakupovat po výrazném růstu. Nikdo nechce být tím posledním, kdo nakoupí těsně před poklesem. Chuť počkat si na nějakou korekci nebo slevu máme do určité míry všichni.
Jenže v praxi to často dopadá tak, že investor čeká, zatímco akcie nebo jiná třída aktiv dál rostou. A tím, že vyčkává, se připravuje o výnos, kterého by jinak mohl dosáhnout. Obecně si proto myslím, že vyčkávání je jen málokdy správnou strategií.
Takže kdo příliš dlouho čeká, může se připravit o výnos. Před chvílí jste ale říkal, že hotovost má v portfoliu své místo. Mohou tedy existovat situace, kdy je lepší část peněz zatím neinvestovat?
Určitě. Dnešní prostředí má totiž jednu výhodu. Pokud držíte hotovost, nemusíte ji nechávat ležet na účtu s nulovým výnosem, jako tomu bylo v minulosti. Dnes jste schopni ji úročit přibližně na úrovni současných úrokových sazeb, tedy někde kolem čtyř procent.
Náklady obětované příležitosti jsou tak výrazně nižší než v situaci, kdy vám peníze nevydělávají vůbec nic. Z tohoto pohledu je současné prostředí pro vyčkávání o něco příznivější.
Ve smíšených fondech navíc hotovost využíváme jako taktický nástroj. Máme stanovená určitá pásma, v jejichž rámci můžeme držet o něco více nebo méně likvidity podle toho, jaké příležitosti na trhu vidíme. Hotovost tedy v portfoliu své opodstatnění určitě má.
Hotovost tedy může sloužit jako taktická rezerva. Když se ale přesuneme k akciím, tam se dnes stále více výnosů soustředí do několika velkých amerických firem. Nakolik vás tato koncentrace znepokojuje?
Ta koncentrace je samozřejmě vysoká. Když se podíváme například na index S&P 500, deset největších společností v něm představuje téměř 40 procent jeho celkové hodnoty. Pokud si tedy kupujete index, který obsahuje 500 společností, ale pouhých deset z nich tvoří přibližně 40 procent, může to pochopitelně vyvolávat určité obavy.
Na druhou stranu je potřeba podívat se také na to, proč tomu tak je. Tyto společnosti generují enormní zisky a jejich podíl na celkové ziskovosti indexu je v zásadě podobný jejich váze. Nabízí se tedy otázka, proč by jejich zastoupení mělo být výrazně nižší. Proč by například měly mít poloviční váhu, když tomu jejich ekonomické výsledky neodpovídají?
Pokud mě ale na současné koncentraci něco znepokojuje, není to ani tak samotná velikost těchto společností. Větší problém vidím v tom, že když se podíváme na deset největších firem, osm nebo devět z nich je v podstatě spojeno se stejným tématem, tedy s umělou inteligencí.
A právě tady vzniká značná korelace. Jakákoli pozitivní nebo negativní zpráva týkající se umělé inteligence může ovlivnit všechny tyto společnosti současně. A pokud dohromady představují přibližně 40 procent indexu, jejich vývoj se pochopitelně výrazně promítá také do výkonnosti celého trhu.
Čtěte také: Rozhovor s Ondřejem Kozlem
Říkáte, že nejde ani tak o velikost těchto firem, jako spíš o jejich společnou závislost na umělé inteligenci. Nemohou tak investoři do S&P 500 získat falešný pocit, že mají své peníze dostatečně rozložené?
Určitě mohou. Pokud se bavíme o indexu S&P 500, je sice diverzifikovaný z hlediska počtu společností, protože 500 firem je opravdu hodně, ale rozhodně není stejně diverzifikovaný z hlediska jednotlivých rizik.
Ta rizika jsou totiž do značné míry koncentrovaná jedním směrem. Neříkám ale, že je to nutně špatně. Osobně považuji S&P 500 za skvělý a levný základ investičního portfolia.
Myslím si, že pro spoustu lidí, především z mojí generace, bylo ETF sledující index S&P 500 vůbec první investicí a určitým vstupem do světa investování.
Důležité je ale vědět, co vlastně kupuji. Pokud investuji do ETF na S&P 500, získávám expozici vůči jedné zemi, jedné měně a do značné míry také vůči jednomu dominantnímu investičnímu tématu.
S&P 500 tak podle vás může být dobrým základem, ale nemusí stačit jako celé portfolio. Čím by ho měl investor doplnit?
Určitě dává smysl nezůstávat pouze u tohoto indexu. Mohu například v rámci amerického trhu hledat jiné příležitosti, zaměřit se na menší společnosti nebo využít takzvané equal-weight instrumenty, tedy fondy, ve kterých mají jednotlivé společnosti přibližně stejnou váhu.
Stejně tak ale dává smysl podívat se i do jiných regionů. Ať už jde o Evropu, Asii nebo rozvíjející se trhy. Cílem by mělo být rozložit investice mezi různé části trhu.
Zmínil jste možnost hledat příležitosti i mimo největší americké firmy. Ještě bych se ale vrátil k tématu, které je spojuje: k umělé inteligenci. Co když se jejich obrovské investice do AI nevrátí tak, jak trh očekává? Hrozí v takovém případě investiční bublina?
Určitě bych neřekl, že nám hrozí nějaká AI bublina v tom smyslu, že by umělá inteligence byla pouze přechodným fenoménem bez skutečné ekonomické hodnoty.
Když se podívám na to, jak umělá inteligence postupně vstupuje do podnikání jednotlivých společností, ale také do mojí vlastní práce nebo osobního života, je zřejmé, že jde o obrovskou technologickou změnu.
Pravděpodobně s sebou přinese výrazný růst produktivity a ziskovosti v celé řadě odvětví. Je to skutečně zásadní technologický průlom a myslím si, že si dnes ještě ani nedokážeme představit všechny změny, které umělá inteligence v budoucnu přinese.
Na druhou stranu je ale potřeba oddělit tento pohled od pohledu investičního. A právě z investičního hlediska vidím poměrně významné riziko. My totiž v současnosti nevíme, kde se budou zisky plynoucí z rozvoje umělé inteligence nakonec koncentrovat.
To, že nějaká společnost dnes investuje obrovské prostředky do všeho, co má v názvu umělou inteligenci nebo s ní nějak souvisí, ještě automaticky neznamená, že právě ona bude v budoucnu generovat největší zisky.
Otázkou je, zda společnosti, které dnes do AI masivně investují, budou také těmi, které z jejího rozvoje nakonec nejvíce vydělají. Je totiž docela dobře možné, že největší ekonomické přínosy pocítí úplně jiné sektory, které si dnes s umělou inteligencí možná ani příliš nespojujeme.
Naznačil jste, že největší užitek z umělé inteligence mohou nakonec mít úplně jiné obory než samotné technologické firmy. Kde byste takové investiční příležitosti hledal?
Osobně bych například řekl, že stále poměrně podceňovaný je potenciál umělé inteligence ve zdravotnictví. Právě tam si podle mě zatím ani nedokážeme plně představit, jak zásadní roli může AI v budoucnu sehrát.
Z dlouhodobého hlediska mi ale připadá zajímavá také fyzická infrastruktura, kterou bude rozvoj umělé inteligence potřebovat. Dnes totiž přesně nevíme, ve kterých oblastech se AI nejvíce prosadí a kde bude vytvářet největší ekonomickou hodnotu. Na druhou stranu poměrně dobře víme, co všechno bude ke svému fungování potřebovat.
Rozvoj umělé inteligence se neobejde bez elektřiny, chlazení, datových center nebo stavebních společností, které tuto infrastrukturu vybudují. To jsou základní stavební kameny, bez nichž se celý technologický rozvoj neobejde. Zároveň bych ale nechtěl tvrdit, že jde o nějakou převratnou nebo dosud neobjevenou investiční myšlenku. Myslím si, že ceny akcií společností působících v těchto odvětvích už tento potenciál do určité míry zohledňují.
U infrastruktury jste ale zároveň upozornil, že ceny akcií už mohou část očekávaného růstu zohledňovat. Když se na příležitosti podíváme z regionálního hlediska, co třeba Evropa? Má podle vás její akciový trh co nabídnout?
Určitě ano. Evropské akcie mají bezpochyby co nabídnout a investiční potenciál tam rozhodně existuje. Kdo bude chtít hledat argumenty pro investování v Evropě, určitě je najde. Osobně si například myslím, že to, co se v posledních letech odehrává ve Spojených státech, může být v konečném důsledku pro Evropu pozitivní.
Současný vývoj totiž stále více otevírá debatu o evropské strategické autonomii. A tím nemyslím pouze oblast obrany, která je v této souvislosti nejčastěji zmiňovaná.
Tato diskuse se podle mě bude stále více týkat také energetiky a technologií. Myslím si, že otázka evropské soběstačnosti by se měla výrazněji promítnout například i do oblasti umělé inteligence.
Čtěte také: Máte na účtu volných 100 000 Kč? Tři cesty, jak je letos ochránit
Zmiňujete evropskou strategickou autonomii, od obrany přes energetiku až po technologie. Co se musí změnit, aby Evropa dokázala tento investiční potenciál skutečně využít?
Myslím si, že dlouhodobě zůstává zásadní otázkou, zda dokážeme v Evropě začít dělat některé věci jinak, než jsme byli dosud zvyklí. Jde především o to, zda dokážeme alespoň částečně převzít určitý americký způsob uvažování. Tedy rozhodovat se rychleji, více podporovat podnikání a být ochotnější podstupovat riziko.
Právě to podle mě rozhodne o tom, jestli se evropský investiční potenciál skutečně naplní. Pokud Evropa dokáže zrychlit tempo svého růstu a vytvořit prostředí, které bude podporovat inovace a podnikání, může z toho výrazně těžit. Pokud se jí to nepodaří, řada současných příležitostí může zůstat nevyužitá.
Věříte, že se Evropa dokáže v tomto směru změnit natolik, aby konkurovala Spojeným státům a Číně, třeba právě v umělé inteligenci?
Myslím si, že tu šanci určitě máme. V Evropě je spousta talentovaných lidí, máme kvalitní univerzity a vzniká zde celá řada zajímavých startupů, které se mohou směle rovnat tomu, co vzniká ve Spojených státech nebo v Číně. V některých případech mohou být dokonce ještě lepší.
Samozřejmě je ale potřeba vytvořit pro tyto společnosti odpovídající prostředí. Musíme je nějakým způsobem podporovat, nebo jim alespoň zbytečně nebránit v růstu.
Pokud chceme konkurovat regionům, které dnes vnímáme jako technologicky vyspělejší a které jsou v některých oblastech před námi, musíme evropským společnostem umožnit, aby se mohly rozvíjet podobným tempem.
Říkal jste, že v Evropě vznikají zajímavé firmy, jen potřebují lepší podmínky k růstu. Jak ale jako investor poznat, která společnost má skutečný potenciál a která jen na první pohled vypadá levně? Na co se při hodnocení zaměřujete?
Moje role je zaměřená především na alokaci aktiv, takže výběr jednotlivých akciových titulů není úplně mojí každodenní náplní. Na druhou stranu jsou principy hodnocení v mnoha ohledech podobné, ať už se díváte na konkrétní společnost, celý sektor nebo určitý region.
Vždycky totiž platí, že pokud je něco levné, samo o sobě to ještě neznamená, že bychom to měli kupovat. Nízká cena rozhodně není zárukou toho, že daná investice nemůže dále zlevňovat.
U konkrétních společností je proto důležité sledovat několik základních ukazatelů. Zajímá nás například, zda firma dokáže vydělávat více, než kolik činí její náklady na kapitál. Důležitý je také vývoj peněžních toků, tedy cash flow, míra zadlužení nebo schopnost přenášet rostoucí vstupní náklady na zákazníky.
Tohle jsou faktory, které jsou zásadní nejen při hodnocení jednotlivých firem, ale také při posuzování celých sektorů a částí trhu.
Vybavíte si konkrétní sektor, na kterém je to dnes dobře vidět?
Myslím si, že poměrně dobře to bylo letos vidět například u softwarových společností. Jejich akcie výrazně zlevňovaly kvůli obavám z dopadů umělé inteligence. To ale neznamená, že jsou všechny tyto společnosti ve stejné situaci. Pro některé může být rozvoj umělé inteligence skutečně existenční hrozbou, zatímco pro jiné může naopak představovat velmi zajímavou příležitost.
A právě v takových situacích vzniká prostor pro selektivní přístup. Je potřeba rozlišovat mezi společnostmi, jejichž podnikání je skutečně ohrožené, a těmi, které mohou ze současných změn dlouhodobě těžit.
Ani správný výběr akcií ale českému investorovi nezaručí odpovídající výnos v korunách. Jak při správě portfolií pracujete s měnovým rizikem?
To, co popisujete, jsme velmi dobře viděli například v minulém roce. Americký akciový trh tehdy rostl přibližně o 15 až 16 procent, jenže americký dolar zároveň vůči české koruně oslabil zhruba o 15 procent. Pokud tedy někdo investoval například do nezajištěného ETF sledujícího index S&P 500, mohl si v novinách přečíst, že americké akcie vydělaly 15 procent, a žít v přesvědčení, že stejného výnosu dosáhl i on.
Jenže kvůli pohybu měnového kurzu mohl jeho skutečný výnos v korunách skončit prakticky na nule. Letos je naopak vývoj trochu opačný. Dolar se pohybuje druhým směrem, takže investor, který nemá měnové riziko zajištěné, může naopak vydělávat více, než kolik odpovídá samotnému růstu amerického akciového trhu.
Čtěte také: Rozhovor s Markem Jindrou
To je pro českého investora zásadní rozdíl: americké akcie mohou růst, a výnos v korunách přesto téměř zmizí. Kdy tedy dává smysl měnové riziko zajišťovat a kdy ho naopak přijmout?
Velmi záleží na tom, o jaký typ investice jde a jaké složení má konkrétní portfolio. U konzervativnějších investic, například dluhopisových nebo smíšených portfolií, kde pracujeme s relativně nízkým očekávaným výnosem, může být měnové riziko velmi problematické. Výkyvy měnového kurzu totiž mohou snadno převážit samotný výnos investice.
Proto bývá většina dluhopisových a konzervativnějších smíšených portfolií měnově zajištěná. U akciových portfolií je situace trochu jiná. Tam většina investičních společností, včetně nás, často nabízí jak měnově zajištěné, tak nezajištěné varianty. Nakonec tedy záleží především na samotném investorovi, zda chce měnové riziko ve své investici nést, nebo se mu raději vyhnout.
Měnové zajištění tedy není univerzální řešení a záleží na skladbě portfolia. Do výsledků ale mohou zasáhnout také události, se kterými trh původně nepočítal. Jak postupujete, když například geopolitický šok změní váš investiční scénář?
Určitě to nefunguje tak, že bychom měli jeden konkrétní investiční scénář, a pokud se nenaplní, celá naše investiční teze se rozpadne a všechny investice jsou najednou špatně. Vždycky pracujeme s určitým hlavním scénářem, kterému přiřazujeme nějakou pravděpodobnost. Vedle něj ale existují také další, alternativní scénáře.
Když to hodně zjednoduším, počítáme s tím, že se situace může vyvíjet lépe, než očekáváme, ale také hůře. V zásadě moc dalších možností není.
Už při samotném sestavování portfolia se proto snažíme, aby bylo schopné obstát nejen v našem hlavním scénáři, ale pokud možno také v těch pozitivnějších nebo negativnějších variantách vývoje.
Dokázal byste uvést konkrétní příklad, kdy se situace vyvíjela jinak, než jste původně očekávali, a ukázalo se, jak na to portfolio reaguje?
Letošní rok je v tomto ohledu velmi dobrým příkladem. Na jeho začátku investoři a obecně celý trh počítali s tím, že centrální banky začnou snižovat úrokové sazby, případně je alespoň ponechají na stávajících úrovních. To byl také náš hlavní předpoklad.
Následně ale přišel konflikt na Blízkém východě, cena ropy prudce vzrostla a místo očekávaného snižování sazeb se začaly objevovat obavy z inflace. Postupně jsme se tak dostali do situace, kdy se začalo hovořit naopak o zvyšování úrokových sazeb.
V takovém prostředí přestala fungovat klasická pojistka v podobě dluhopisů, o které jsme se bavili na začátku rozhovoru. Dluhopisové výnosy totiž rostly, což znamenalo pokles cen dluhopisů. Jejich stabilizační funkce tedy v tomto případě příliš nezafungovala. Když se ale podíváme na naše smíšená portfolia, vidíme, že naopak fungovaly jiné jejich části. Máme v nich například komodity, kterým se v tomto prostředí dařilo. Zatímco dluhopisová složka klesala, komodity rostly a pomáhaly tyto ztráty vyrovnávat.
Díky tomu se nám dařilo udržovat určitou stabilitu portfolií a v některých případech také jejich růst. Dokonce i konzervativnější portfolia se tak mohla vyhnout záporným výnosům, kterých by dosahovala, pokud by obsahovala pouze dluhopisy.
Mohlo by Vás zajímat: Jak poznat, že kupujete správnou akcii nebo ETF?
V tomto případě tedy část portfolia ztrácela, ale jiná pomáhala ztráty vyrovnat. Vy se na podobné situace připravujete předem. Co podle vás naopak dělají nejčastěji špatně drobní investoři, kteří se rozhodují podle momentální nálady na trzích?
Asi se budu trochu opakovat, protože jsme o tom mluvili už na začátku rozhovoru, ale myslím si, že jednou z vůbec největších chyb je snaha časovat trh. Investor má často tendenci čekat na nějaký ideální okamžik, kdy bude možné nakoupit levněji. Jenže nakonec se může stát, že nenakoupí vůbec.
Nebo se dostane do opačné situace. Nějakou dobu vyčkává, trh mezitím výrazně roste a nakonec u něj převládne takzvané FOMO, tedy strach z toho, že mu něco uteče. Pak nakoupí stejně, jenže třeba až po roce, během kterého seděl na hotovosti a akciový trh mezitím vyrostl o 20 procent.
Ke snaze časovat trh se v našem rozhovoru vracíte opakovaně. Co byste zařadil mezi další zásadní chyby investorů?
Druhou zásadní věcí je podle mě porozumění tomu, do čeho vlastně investuji. Tím samozřejmě nemyslím, že pokud si koupím ETF na index S&P 500, musím znát názvy všech pěti set společností, vědět přesně, co každá z nich dělá a kdo ji vede. Na druhou stranu bych ale měl mít alespoň základní představu o tom, proč by mi daná investice měla vydělávat a jaká rizika jsou s ní spojená.
Pokud mi například někdo nabídne investici, která slibuje bezrizikový výnos přes 100 procent, měl bych být schopný se nad tím zamyslet a položit si otázku, proč by mi vlastně někdo měl nabízet tak vysoké zhodnocení bez odpovídajícího rizika. Myslím si tedy, že je naprosto zásadní alespoň v základních rysech rozumět tomu, jak se naše investice chová, odkud plyne její potenciální výnos a jaká rizika podstupujeme.
Říkáte, že investor by měl především rozumět tomu, co kupuje a jaké riziko podstupuje. Pojďme to převést do praxe. Člověk má našetřeno několik set tisíc korun, chce investovat alespoň na deset let, ale obává se, že jsou akcie příliš drahé. Jak by měl při sestavování portfolia začít?
Vždycky je potřeba začít několika základními otázkami. Investor by si měl především ujasnit, zda má vytvořenou dostatečnou finanční rezervu, na co bude investované peníze v budoucnu potřebovat a jak velký pokles hodnoty portfolia je skutečně schopný ustát. To jsou naprosto základní věci, od kterých by se mělo každé investiční rozhodnutí odvíjet.
Pokud se bavíme o člověku s desetiletým investičním horizontem, který má zároveň určité obavy z možného poklesu akciových trhů, myslím si, že dnes existují poměrně zajímavé možnosti i mimo samotné akcie.
Například české desetileté státní dluhopisy dnes nabízejí výnos kolem 5 až 5,2 procenta. A já si myslím, že i při takto dlouhém investičním horizontu může dávat smysl zvolit investici, která sice teoreticky přinese o něco nižší výnos než akcie, ale investorovi zároveň umožní klidně spát.
To je podle mě nesmírně důležité. Pokud má totiž člověk z investování neustálé obavy, každý den kontroluje hodnotu svého portfolia a při prvním výraznějším poklesu začne panikařit, může nakonec udělat tu nejhorší možnou věc, tedy investici předčasně prodat.
V takovém případě je podle mě mnohem lepší zvolit konzervativnější přístup, který odpovídá jeho skutečné toleranci k riziku. A vzhledem k tomu, jak atraktivní jsou dnes dluhopisové výnosy, nemusí být taková strategie vůbec špatná. Na rozdíl od předchozích let mají totiž investoři možnost dosahovat relativně zajímavého výnosu i u konzervativnějších nástrojů.
A pokud má stejný člověk k riziku vyšší toleranci, případného propadu se nebojí a krátkodobé výkyvy dokáže ustát? Změnilo by to podobu jeho portfolia?
Pak si myslím, že deset let je dostatečně dlouhý horizont na to, aby v portfoliu měly akcie výraznější zastoupení. Ani v takovém případě bych se ale určitě neomezoval pouze na americký trh. Jak už jsme se bavili, je důležité diverzifikovat mezi jednotlivými regiony a nezůstávat jen ve Spojených státech.
Pokud má například investor obavy z vysokého ocenění amerických akcií, může se zaměřit na jiné části trhu nebo využít takzvané „equal-weight“ instrumenty. Ty jsou dostupné například prostřednictvím ETF a fungují na principu rovnoměrného zastoupení jednotlivých společností. Na rozdíl od klasického indexu S&P 500, kde deset největších firem tvoří přibližně 40 procent jeho hodnoty, mají v těchto fondech jednotlivé společnosti stejnou váhu.
Díky tomu není portfolio tolik závislé na několika největších technologických společnostech a jejich vysokém ocenění. Navíc jde dnes o relativně levné a snadno dostupné investiční nástroje.
Myslím si tedy, že právě takto by měl investor o svém portfoliu uvažovat. Nejdříve si ujasnit vlastní toleranci k riziku, následně zvolit odpovídající poměr mezi akciemi a konzervativnějšími investicemi a především své peníze dostatečně rozložit. Protože tím hlavním pravidlem, ke kterému se vlastně během celého našeho rozhovoru opakovaně vracíme, zůstává diverzifikace.
Čtěte také: [TOP 10] Nejlepší práce z domova
Zdroj fotky: archiv Vratislava Zámiše
Zdroj pozadí: Canva.com
